Pomalu se již stalo tradicí, že hned čtyři trampské osady z údolí Oslavky pořádají na začátku léta svoje potlachy společně a to z mnoha důvodů, hlavně ale proto, že mají většinu kamarádů společných. Jsou to T.O. Adler, T.O. U Smrku, T.O. Přátelé Toma Kečupa a T.O. Toulavý boty. Je to pohodová akce, kde navíc často potkávám i ty kamarády, se kterými se jinak zase tak často nevidím a tak jsem samozřejmě na tento společný potlach vyrazil i letos. Tentokrát jsem se po dlouhé době svezl kamionem, protože v pátek měl kamarád Tygr cestu kolem a tak mě dovezl až do Zňátek. Odtud jsem si v klidu prošel oblíbenou cestu k lesu a dále na flek, ze které jsou pěkné výhledy do okolní krajina a taky na zámek v Náměšti nad Oslavou. Letos byla tato procházka fakt parádní, protože navíc přálo počasí a ve světle zapadajícího slunce to byl fakt moc hezkej pohled.
Společný potlach u Adlerů - jako každý rok se tu sešla poměrně slušná sestava a to doslova všech věkových skupin trampů.
V pátek jsem to v pohodě stíhal na flek ještě za světla a dole u řeky už bylo docela dost veselo. Část kamarádů si totiž vzala jako obvykle dovolenou a byli tu už několik dní v kuse. To by se mi taky moc líbilo, jen toho času bohužel letos zase nějak nebylo nazbyt. Nu což, tak mi to třeba vyjde příští rok a taky si sem zajedu třeba rovnou na týdenní dovolenou. Každopádně na fleku to byla v pátek těžká pohoda, přivítal jsem se kamarády, sežrali jsme na co jsme přišli, vypili to samý a hlavně jsme si parádně pokecali a v noci i u ohně zazpívali. Kolikrát si říkám, že jsou ty pátky na potlachu i lepší, než hlavní program v sobotu a přesně v tomto stylu jsme si to užili i letos. Ani se mi nechtělo spát a tak jsem s sebou jen tak fláknul o zem až někdy nad ránem a to jen kousek od fleku. Ještě ve spacáku jsem si ale tu pohodu užíval tak, jak to mám úplně nejvíc nejraději - koukal do korun stromů a poslouchal, jak u ohně zpívají poslední kamarádi, co měli ještě o něco větší výdrž, jak já a dali to rána. 
Obvyklá reportáž z téhož potlachu loni: Potlach u Adlerů - 2017
A stejnou reportáž jsem napsal i z ohně v roce 2014: 9. výročí T.O. Přátelé Toma Kečupa
V sobotu bylo stejně jako v pátek už od rána docela dost teplo, takže se skoro nikomu ani moc nechtělo někam chodit, takže většina kamarádů sobotní dopoledne strávila mácháním se v řece. Byla to docela sranda, protože Gerun si jako obvykle přivezl své modrobíle pruhované plavky ve stylu módy asi tak před 100 lety a se kterými jako obvykle oslňoval všechny přítomné kamarádky. Ty ho ale letos převezly, protože se předvedly v podobných, jen pro změnu červenobíle pruhovaných. Fakt jim to slušelo a u Oslavky to bylo jako někde na pláži v dobách Starého Procházky, tedy tím myšleno samozřejmě za CK Mocnářství. Já jsem si pro změnu zase vyzkoušel, jak se pracuje s detektorem kovů a zkusil jsem si něco málo najít. Nakonec jsem našel jen jeden bolševickej desetník, ale přesto to stálo za to. Tohle by mě fakt i docela dost bavilo a moc děkuju Játrovi, že mi umožnil si to vyzkoušet a taky že mi vše potřebné vysvětlil. No, budu o tomto koníčku do budoucna vážně uvažovat ....
Potlach u Adlerů - 2018 #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA
Odpoledne, těsně před zapálením slavnostního potlachového ohně proběhla také již tradiční vzpomínka na zemřelé kamarády. Tato vzpomínka zde probíhá velmi netradiční formou. Potlachoviště totiž kdysi dávno bývalo na protějším břehu a tamtéž jsou tedy i pomníčky kamarádům. Vzpomínka tedy probíhá tak, že šerif Pedráč přebrodí na protější břeh a tam pod skálou s pomníčky zapálí maličký pietní ohýnek. Ostatní kamarádi se všichni sejdou na druhé straně u břehu a přes řeku zpívají těm, co tu už s námi být nemohou jejich oblíbené písničky. Fakt hezká trampská tradice a nic podobného jsem nikdy nikde neviděl. Přijde mi to i mnohem lepší, zajímavější a upřímnější, jak obvyklá minuta ticha při zapalování samotného potlachového ohně.
Samotný potlach pak už proběhl v klasickém stylu - oheň zapálily děti osadníků (a letos jich tu bylo fakt habaděj), rozdaly se placky vítězům odpoledních soutěží a následovala volná zábava. To samozřejmě spočívalo především v hudební produkci, protože se tu sešlo snad deset muzikantů, takže obvyklé oblíbené písně zněly údolím řeky Oslavy jako obvykle až do rána.
Kamarádi, bylo to jako vždycky super, děkuju za pozvání a ahoj zase někdy příště!
Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.
P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek
