Gruzie - země Kavkazských štítů a minerálek

Do Gruzie jsem se chtěl podívat už tak nějak odjakživa, ale jak už to tak bývá, tak člověk míní, ale osud mění. Z trojice zemí jižně od Kavkazu, mě navíc Gruzie zajímala asi úplně nejvíc, ale nakonec jsem ji navštívil až jako poslední, mimo jiné i kvůli válce v Jižní Osetii a Abcházii. Mezitím mě osud, dokonce hned několikrát, zavál do sousedního Ázerbájdžánu, kde se mi opravdu moc líbilo. Pak jsem pro změnu neodolal a navštívil neméně krásnou sousední Arménii, se kterou je bohužel Ázerbájdžán v letitém konfliktu o Náhorní Karabach. Je veliká škoda, že se tento letitý spor dodnes nepodařilo urovnat, mohl tu být pro zahraniční cestovatele doslova ráj. No a tak mi ta Gruzie zůstala až nakonec, což se mi mezitím vymstilo tím, že tam naše aerolinie zrušily přímé lety z České republiky, což je podle mě opravdu velká škoda. Ale co, jsou i jiné aerolinky ....

Zakagori - Nádherné zříceniny pevnosti Zakagori, na konci údolí řeky Truso.

Obecný popis a základní informace na cestu

Napřed tedy aspoň několik základních informací o Gruzii jako takové. Gruzie je země ležící v jihovýchodním cípu Evropy (i když do Evropy ji hodně lidí už tak nějak nepočítá). Sousedí s Ruskem, Ázerbájdžánem, Arménií a Tureckem. Gruzie je teoreticky zhruba o 10% menší, než Česká republika, ale prakticky je ještě o poznání menší, protože oblasti Jižní Osetie a Abcházie dnes v podstatě okupuje Ruská federace. Počtem obyvatel je pak Gruzie oproti nám ani ne poloviční – údaj z roku 2012 uvádí přibližně 4,5 milionu obyvatel. Zajímavý je i samotný název tohoto státu – Gruzie totiž pochází z ruštiny a samotní Gruzínci jej z pochopitelných důvodů moc rádi nemají. Sami používají pojmenování Sakartvelo a dokonce oficiálně požádali některé státy, aby místo Gruzie používali raději mezinárodně častěji používaný výraz Georgia, případně jeho odvozeniny.

Jak se tedy do Gruzie dostat? Dobrodružnější povahy to samozřejmě mohou zkusit po zemi přes Turecko, či přes Rusko, ale to je opravdu cesta na celkem dlouhé lokte. Možná se to časem zlepší, až bude konečně dostavěna nová železnice z Turecka přes celou Gruzii až do Baku v Ázerbájdžánu. Praktičtější povahy ale jistě zvolí raději rychlejší (a asi i levnější) leteckou dopravu. Nejlepší spojení a ceny v současné době nabízí Turecké, ale také Polské a Ukrajinské aerolinky s jedním přestupem a cenou velmi zhruba někde kolem 5.000,-Kč. Jak už to ale bývá, tak podle roční doby a délky zakoupení předem může cena jít zhruba o polovinu nahoru i dolů. Konkrétně my jsme letěli za 4.000,-Kč s Tureckou aerolinkou Pegasus. Nicméně z Budapešti létá napřímo i vyslovená nízkonákladovka, kde se dají sehnat letenky i pod 2.000,- Kč a nejen do Tbilisi.

Gruzie na Google mapě - při zvětšení jsou Ruskem okupovaná území vyznačena čárkovaně:

V Gruzii je platnou měnou Lari a aktuální kurz je zhruba jeden Lari za 10,-Kč. V turistických oblastech se ale jako všude na světě dá použít i Euro, nebo americký dolar. Nicméně já raději zvolil cestu nejmenšího odporu a prostě jsem si až na místě bez problému vybral peníze z bankomatu. Pokud pak jde o samotné ceny, tak ty jsou v Gruzii velmi podobné, jako u nás – některé věci jsou ale spíš levnější, zejména potraviny. Tady si hned dovolím odbočku – když už půjdete do obchodu pro zásoby, nezapomeňte si koupit taky místní minerálku Borjomi – říká se o ní, že je to nejlepší minerálka na světě a vyváží se (za příslušnou cenu ) do luxusních restaurací a hotelů na celém světě. Dováží se i k nám, ale je velmi drahá, cca 50,-Kč za půllitru. V sámošce v Tbilisi ji ale koupíte za pár korun i ve dvoulitrové PET lahvi - a stojí to za to, je opravdu dobrá.

Pokud jde o dopravu po Gruzii, tak s vlakem moc nepočítejte – jezdí jen pár tratí a provoz je minimální. O to víc ale je hustší autobusová doprava a zejména systém oblíbených "maršrůtek", což je v podstatě mikrobus. Obecně ve všech východních zemích se ale dobře jezdí i stopem, ale na druhou stranu bývá také dobrým zvykem přispět aspoň menší částkou na benzín (tedy samozřejmě pouze v případě, že vám to přijde vhodné). Nicméně Gruzie je hodně turistickou zemí a tomu odpovídají i služby, takže není problém si auto vypůjčit a to klidně i na dálku po internetu. Snad ještě snadněji seženete i ubytování pomalu v každé vesnici a to skoro vždy opět včetně možnosti rezervace předem prostřednictvím obvyklých internetových služeb. To byl i náš případ, kdy jsme bez problémů objednali terénní auto předem, včetně přistavení až na letiště – a to i přesto, že jsme přiletěli někdy nad ránem. Bezproblémové to pak bylo i s vrácením před odletem. Stejně dobrou zkušenost jsme udělali i s objednaným ubytováním na první dvě noci, kdy jsme si přes internet objednali pokoj u místní rodiny na venkově. Majitelka domku nám dokonce za přijatelný příplatek připravila i snídaně a večeře složené z místních tradičních jídel.

Záznam mého vyprávění o Gruzii na vlnách Countryrádia:

Pokud se rozhodnete pro stanování, tak i tohle je v Gruzii zcela bezproblémové, stejně jako ve většině východních zemí. Stanovat můžete skoro kdekoli, jen je dobré si dát pozor, abyste nebyli příliš na očích. Ani ne tak kvůli bezpečnosti, ale spíš pokud chcete mít klid - místní jsou totiž velmi družní a může se vám snadno stát, že právě v okamžiku, kdy po namáhavém dni polezete konečně do spacáku, tak se dostaví delegace místních (případně i s flaškou v ruce) a budou si chtít povídat, případně vás přemluvit, ať nespíte venku a jdete raději k nim domů.

Zajímavá místa a tipy pro vaši návštěvu

Gruzie je jako celek turisticky přímo úžasnou zemí – na severu se táhne nádherný horský hřeben Velkého Kavkazu, na jihu a východě zase najdeme spoustu historických památek a na západě dokonce i Černé moře. V Gruzii tak můžete jet v podstatě kamkoli a všude najdete něco zajímavého. Největším tahákem jsou ale pro většinu lidí přeci jen ty hory. Zajímavých horských oblastí je v Gruzii hned několik, my jsme se ale nedočkavě vydali hned do té nejbližší, z Tbilisi přímo na sever do kraje Mccheta-Mtianetie do městečka Stepantcminda (česky Svatý Štěpán), které se nám na pár dnů stalo výchozím bodem pro výlety po okolí. Přímo z města jsou parádní výhledy na okolní vrcholky hor, zejména pak na Mount Kazbek, který se tyčí přímo naproti a jehož vrchol je ve výšce 5.047 metrů. V okolí je ale nepřeberné množství zajímavých míst a dovedu si představit, že bych klidně i celý týden strávil jen zde a pořád by to asi bylo málo. Nejvíce se mi ale asi líbilo údolí Sno a snad ještě více údolí řeky Truso, kde jsou úžasné minerální prameny, travertinová pole, zřícenina pevnosti Zakagori a nad tím vším se tyčí vrcholky hor. Údolí je (podle počasí a roční doby) průjezdné terénním vozem, ale stejně vhodné je i na pěší trek.

Kavkaz deštivý - Typické jarní počasí na Kavkazu, chvíli déšť, chvíli sluníčko, případně obojí současně. Přesně tak jsme to měli cestou na Průsmyk Medvědího kříže.

Nejen volba zajímavého cíle, ale v Gruzii je také velmi podstatná volba ročního období a aktuální počasí. Pokud se rozhodnete pro odlehlejší lokality, tak je zde zcela běžné, že část roku jsou prostě zcela odříznuté od světa. Sami jsme se o tom s přáteli přesvědčili - chtěli jsme se podívat do známé historické kamenné horské vesnice Shatili, kam se celkem běžně jezdí a za vhodného počasí tam lze dojet i maršrůtkou. Po cestě je však nutno překonat Průsmyk Medvědího kříže v nadmořské výšce skoro 2.700 metrů. Přestože už byl začátek června, tak nás chytilo velmi deštivé počasí a po zimě ještě nebyly cesty úplně OK. Sice jsme vyjeli až do průsmyku, ale průběžně dále pršelo, cesty byly rozbahněné, hrozily sesuvy půdy (cestou zpět nám dokonce spadnul kus skály přímo do cesty) a tak jsme to raději vzdali a vrátili se nazpět. V gruzínských mapách se často uvádí přibližná průjezdnost horských průsmyků, například značka VI.-X. znamená průjezdnost zhruba od června do října. Je to však pouze orientační a velmi záleží na momentálním počasí. Naši zkušenost s počasím potvrdili i místní a celek by se dal shrnout tak, že pozdní jaro je hezké, na horách všechno kvete, ale je velmi deštivo a spousta cest je neprůjezdných. Jako ideální nám doporučili pozdní léto a začátek podzimu, kdy bývá slunečno, sucho a čistý vzduch s dalekými výhledy.

Po horách jsme se chtěli podívat taky jinam a tak jsme vyrazili do známého "města lanovek" Chiatura ve střední části Gruzie. Poměrně velké průmyslové město je umístěno z části na dně hlubokého kaňonu a z části vysoko nahoře, na hraně údolí. Mnoho let se tu těží strategická surovina mangan a kvůli železnici jsou průmyslové části umístěny dole a naopak obytné budovy většinou nahoře. Problém s dopravou lidí do práce byl před více jak 60 lety vyřešen systémem lanovek, které fungovaly úplně stejně, jako v jiných městech třeba tramvaje – prostě městská hromadná doprava. Toto netradiční řešení bylo v dané situaci rychlejší a taky výrazně levnější. Největší těžba tu probíhala v dobách Sovětského svazu, kdy byl mangan využíván pro výrobu zbraní. V té době tu jezdilo mnoho lanovkových linek, ale dnes se město vylidňuje, těžba upadá a lanovky nahrazují nové cesty. V provozu jsou tak dnes už jen poslední dvě linky a jízda je doslova adrenalinovým zážitkem pro silnější povahy – lanovky jsou totiž prakticky v původním stavu. Za celou dobu provozu se nijak neopravovaly ani nemodernizovaly a tak je vše neuvěřitelně zrezavělé, omšelé a doslova v polorozpadlém stavu. Ale zato se jezdí zcela zdarma ….

Lanovka v Chiatura - Jedna z posledních funkčních (ač se to tak možná nezdá ) lanovek v Chiatuře.

Gruzie je ale také zemí historických památek, které najdeme rozeseté po celé zemi. Asi nejznámějšími památkami jsou kamenné obranné věže, které jsou nejhojnější v horských oblastech a často stojí na extrémně odlehlých a nedostupných místech. Spíše ve střední a jižní části země pak najdeme nepřeberné množství starobylých klášterů, pevností a také kamenných kostelů a chrámů, které svým architektonickým slohem silně připomínají podobné stavby v sousední Arménii. Za všechny bych jmenoval aspoň pevnost Ananuri na břehu řeky Aragvi severně od Tbilisi. Ananuri je totiž asi nejlepší a nejtypičtější ukázkou, v areálu pevnosti navíc najdeme i dvojici neméně typických kostelů, v jejichž zdech najdeme vyryté krásné ukázky zdejšího písma. Krom toho má navíc Ananuri i krásné okolí, takže návštěvu mohu opravdu jen vřele doporučit.

Při návštěvě Gruzie ale nesmíte zapomenout také na jídlo! Skvělou kuchyni mají sice i sousední Arméni a Ázerové, ale snad mi odpustí, když konstatuji, že nejvíc mi chutnalo právě u Gruzínců, i když je pravda, že kuchyně těchto tří národů jsou si dost podobné. Rozhodně se proto zastavte v některé místní restauraci a ochutnat byste měli minimálně speciální plněnou sýrovou placku "chačapuri", nebo aspoň obvyklý šašlik. Na své si pak přijdou i milovníci alkoholu, protože gruzínská vína a koňaky, jsou mnohými znalci považovány za ještě lepší, jak francouzská. Ceny jídel i alkoholu jsou navíc nižší jak u nás, takže váhání rozhodně není na místě. Pokud si navíc budete chtít něco dovézt domů, tak to nenechávejte až na poslední chvíli na letiště, protože tam je nabídka překvapivě malá. Mnohem lépe nakoupíte obchůdcích v Tbilisi a případně se při té příležitosti můžete zastavit i na některé z mnoha tržnic, kde jako skvělý dárek či suvenýr pořídíte doslova za pár korun prvotřídní koření.

Ananuri - Ananuri je gruzínská pevnost na řece Aragvi, severně od hlavního msta Tbilisi. Na snímku je interiér jednohou ze dvou chrámů v tomto komplexu. V současnosti se jedná o zařazení Ananuri na seznam památek světového dědictví UNESCO.

Pokud tedy nejste ten typ, který si ideální dovolenou představuje jako válečku na pláži někde v Chorvatsku, tak vám mohu návštěvu Gruzie jen doporučit. Na své si tu přijde doslova každý, od drsných horalů, kteří touží zmizet na mnoho dnů v liduprázdných horách, až po milovníky dobrého jídla, pití, nebo třeba památek. Ještě lepší pak je, že si to případně můžete zkombinovat a užít si od každého trošku a kdyby na věc přišlo, můžete si na závěr užít i toho odpočinkového válení na pláži v některém z letovisek u Černého moře na západě země. Pokud by se to přeci jen někomu zdálo málo, tak se návštěva Gruzie dá dobře spojit s návštěvou sousední Arménie (obě země jsou pro nás bezvízové – tedy stačí pas) a případně i Ázerbájdžánu, kam už je však bohužel potřeba vízum, ale zase tam z České republiky létají přímé lety.

Pro případnou další motivaci jsou zde odkazy na mé články ze jmenovaných sousedních zemí:

Arménie - země hor a křesťanských chrámů

Ázerbájdžán I. - Baku

Ázerbájdžán II. - Gobustán a Chinaliq

Budete-li mít nějaké dotazy, nechte mi vzkaz dole pod článkem.

Michal Kupsa

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek