Výšlap k vodopádům Čestínského potoka
středa 27. duben, 2016 | 20 komentářů | zobrazeno 6261×GeocachingMinulý článek Kolem Výrovky za barokními mosty měl až překvapivě velký ohlas, tak jsem neodolal a opět vyrazil do míst, kde vlastně vůbec nic není, ale přesto, nebo možná právě proto, je tam hezky a hlavně úžasný klid. Stejně jako minule jsem vytáhl jeden ze svých tipů, kterých mám v zásobě desítky, a který jsem našel při své obvyklé zábavě v podobě listování mapami. Chvíli jsem sice váhal, který z tipů vybrat, ale nakonec vyhrálo údolí Čestínského potoka a to asi proto, že prostě mám rád údolí řek, říček i potok a taky proto, že jsem si chtěl okolí prostě omrknout pro případný celovíkendový klasický vandr.
Údolí Čestínského potoka - ve spodní části se údolí otevírá a je docela rozlehlé.
Přímo ideálním výchozím bodem je samotný Čestín – obec se zajímavou historií. Samotný císař Rudolf II. kdysi Čestínu udělil statut města, dnes však jde spíše o zapadákov (pro mě rozhodně v dobrém smyslu slova) s necelými dvěma stovkami obyvatel. Tomu odpovídá i nepříliš dobré spojení s okolním světem a najít vhodný spoj byl pro mě trošku logistický problém. No, musel jsem vstávat hodně brzy a cesta rozhodně nebyla krátká, ale nelitoval jsem, i cestou bylo na co koukat. Když jsem pak konečně dorazil do Čestína, tak se ihned ukázalo, že tady jsem tady správně. Nestačil jsem se doma nasnídat a tak jsem hned úvodem vkročil do místního obchůdku, abych něco posnídal. Velmi milá paní v prodejně mi sama nabídla svoji lžičku, abych si zakoupený jogurt mohl zbaštit. Prostě ta správná venkovská pohoda, jakou mám tak rád.
Po příjemné snídani jsem se vydal prozkoumat místní pamětihodnosti a jako první upoutal moji pozornost kostel Svatého Petra a Pavla stojící přímo naproti obchodu. Zaujal mě svým, v těchto končinách méně obvyklým architektonickým slohem a také barvou fasády. Byl však uzavřen a dovnitř jsem bohužel nemohl ani nakouknout a tak jsem jej pouze obešel ze všech stran. Nicméně před kostelem byla aspoň hezky provedená naučná tabule s historií obce, kterou jsem si s chutí přečetl. Pak už jsem pokračoval k zámku, stojícímu hned vedle. Ten mě ale příliš nezaujal – původně prý šlo o rozsáhlou pětikřídlou stavbu, ale dnes je větší část stržena, zbytek evidentně mnohokrát přestavěn a samozřejmě je také nepřístupný. Tak jsem se už raději příliš nezdržoval a rovnou vyrazil do samotného údolí Čestínského potoka.
Interiér kapličky Panny Marie z roku 1919 u Koutského mlýna, toho času s Velikonoční výzdobou:
Kaplička u Koutského mlýna. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA
Mezi Čestínem a samotným údolím mě ještě zaujal statek Dolní Dvůr, kde jsem procházel mezi mnoha velkými ohradami se stády koní různých plemen. Rozhodně bylo na co koukat a než bych se nadál, tak jsem se již ocitnul na začátku údolí. Krom spousty koní nikde ani noha a údolím pohodlná polní cesta, co chtít víc. Už od pohledu bylo patrné, že tady žádné davy turistů nechodí ani v letní sezóně a já si v klidu užíval krásnou procházku údolím, kde vlastně ani nic není – ale to zdejší "nic" je opravdu takové hezké, pohodové, klidné, prostě lepší "nic" než ta, jaká bývají jinde ….
Údolí bylo chvíli úzké, lesnaté a chvíli zase široké s rozlehlými loukami, cestou jen jeden malý dětský tábor, asi dvě chalupy, jedna nenápadná studánka i jeden trampský kempík, jinak jen já, údolí a cesta, kterou ani nebylo příliš potřeba sledovat, protože údolí vede člověka tak nějak samo. Na další zajímavosti jsem narazil až po několika kilometrech u Koutského mlýna. Mlýn samotný mě až tak nezaujal, ale o to hezčí byla hned vedle krásná a vzorně udržovaná kaplička Panny Marie z roku 1919. Neméně zajímavé jsou pak nedaleké vodopády na Čestínském potoce, které jsou až překvapivě velké a hezké, tohle bych tu tedy opravdu nečekal. Dokonce ani nemají žádné jméno, říká se jim prostě jen Vodopády u Koutského mlýna.
Čestín na turistické mapě vpravo nahoře, samotné údolí vede doleva dolů po modré turistické značce:
O kousek dál jsem pak přímo u cesty narazil na studánku "V údolí", která sice nevypadala na pohled nijak extra krásně, ale voda v ní byla přímo vynikající a na osvěžení přišla velmi vhod. Dále je už pak údolí hůře průchodné, cesta těsně před soutokem se Sázavou proto vede dále od vody a v samotném závěru vás přivede přímo k vlakové zastávce Kácov, odkud se už slavným "Posázavským Pacifikem" snadno dostanete zase zpátky někam do civilizace.
Celá trasa údolím Čestínského potoka z Čestína až na vlak v Kácově měří zhruba 10 kilometrů a je velmi nenáročná. Bez problémů ji zvládnou i méně zdatní jedinci, nebo malé děti. Údolí lze bez problémů projet i na kole, ale osobně si myslím, že by to snad byla snad i škoda tudy jen prolétnout na kole. Cestou není žádný obchod ani hospoda, jen dvě studánky. Rozhodně ale doporučuji si dobře naplánovat spojení z výchozího i cílového bodu, protože když chcete spatřit tak krásné "nic", jaké je právě v údolí Čestínského potoka, tak prostě musíte počítat i s tím, že cesta nebude úplně snadná. I když i ta cesta je vlastně někdy cílem. Nicméně například i z Prahy a okolí lze celou cestu bez problému zvládnout za jeden den i bez auta, jako bonus si pak k tomu ještě pořádně užijete cestu vlakem podél Sázavy, což také stojí za to.
Může se hodit:
Celá trasa na turistické mapě portálu Mapy.cz: Trasa Čestín - Kácov
Webové stránky obce Čestín: www.cestin.cz
Dodatek pro geocachery - cestou si nenechte ujít lehkou multinku: GC1CG7T
Tak ahoj zase někdy někde v lese.
Michal Kupsa
P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek
Kdo chce, tak si to v tom najde ....
Ahoj a ať se daří.
dnes jsem se vrátil z cesty, která se shodovala s touto od Koutského mlýna. Kaplička byla moc pěkná. Studánka neodtékala, tak jsem radši netestoval vodu. V okolí vede naučná stezka, která je také moc pěkná na projití. Okruh na tři hodinky a vede od vlaku k vlaku.
Díky a ahoj.
Jinak někdy sám, jindy s kamarády, jak kdy a jak kam.
Díky a zdravím.
Zdraví Vás farma Dolní Dvůr -Helvíkovice 1 u Žamberka.
Š.