Vltavské vyhlídky IV. - Homolka
úterý 31. červenec, 2012 | 12 komentářů | zobrazeno 8330×Vltavské vyhlídkyDalší, tentokrát již čtvrtý díl Vltavských vyhlídek, nás zavede na místo zvané Homolka. Tato vyhlídka je nejpohodlněji dostupná ze všech v tomto seriálu článků ale to jí nic neubírá na kráse výhledu na Vltavu, respektive na hladinu Slapské přehrady. Toto místo ale není jen o krásném výhledu, má i svoji vlastní, i když poněkud temnou ale i tak zajímavou historii ….
Vyhlídku na Homolce najdete zde:
Ale pěkně popořádku, napřed popis cesty. Dostanete se sem velmi snadno, úplně nejsnadněji autem. Z Prahy se dejte na Štěchovice a Slapy. Na začátku obce Slapy se držte vlevo a pokračujte směrem na Třebenice. Těsně před Třebenicemi pak již spatříte hráz Slapské přehrady, tady odbočte doprava a přejeďte hráz na protější břeh a pokračujte pořád rovně podél břehu přehrady do táhlého kopce. Po chvíli projedete obcí Nová Rabyně. Po dalším, přibližně kilometrovém stoupání, spatříte na pravé straně malý stánek s občerstvením. Přímo naproti na levé straně silnice je pak parkoviště v malém lomu, kde zastavte a odstavte svůj vůz. Můžete ale využít i několik autobusů, které jezdí do Třebenic, do Nové Rabyně anebo na rozcestí u Blaženic (odsud je to z opačné strany, tedy z kopce) a zbytek už budete muset dojít po silnici pěšky. Je to ale pohodová procházka. S oblibou se zde také jezdí na kole a to opět od hráze Slapské přehrady, nebo z opačné strany od Blaženic. Použít ale můžete i parník, který v sezóně jezdí z Prahy do Třebenic pod hráz Slapské přehrady. Ať už pojedete tak nebo onak, tak výchozím bodem je ono zmíněné malé (a bezplatné) parkoviště v malém bývalém lomu. Naproti přes silnici můžete navštívit již zmíněný kiosek a dát si párek nebo třeba nějaké to pivko.
Od samotného stánku je také velmi pěkný výhled a bohužel tam skončí většina návštěvníků. Já vám však doporučím ještě dva další výhledy nedaleko. První variantou je malý výšlap nad samotný lom do lesa, kde z hrany lomu získáte zajímavý nadhled na celou scenérii – dávejte ale pozor a nechoďte příliš blízko k okraji. Úplně nejlepší výhled ale najdete, pokud se vydáte pěšky po silnici dále do kopce, ujdete od parkoviště jen asi 100 metrů k první zatáčce, kde vede doprava od silnice lesní cesta. Tady ujdete dalších jen pár desítek metrů a dostanete se na původní vyhlídku, která zde kdysi bývala a nejdete tu po ní i stopy v podobě trosek zábradlí. Tady je výhled o poznání lepší, ale hlavně je tu klid. Stánek i parkoviště jsou totiž docela známé a hodně navštěvované, sem však skoro nechodí. Přestože je to jen pár desítek metrů daleko, tak o tomto místě už dnes ví málokdo. Budete tak mít klid na kochání se výhledem ….
Video s výhledem na Vltavu z Homolky:
Jak jsem ale již psal v úvodu, tak místo má i svoji zajímavou historii. V průběhu času, v dobách kdy tu ještě nebyla tak kvalitní silnice a svodidla, tak tady spadlo, nebo bylo záměrně shozeno několik automobilů do vod přehrady. Místo je oblíbené mezi potápěči, kteří v hloubce kolem deseti metrů pod hladinou nacházejí jednotlivé automobilové vraky všech možných značek. Nejzajímavější je historie vraku Trabantu, který zde shodila 9. července 1973 jeho majitelka, dvaadvacetiletá Olga Hepnerová. Druhý den pak v Praze úspěšně absolvovala test na řízení náklaďáku a ještě téhož dne najela zcela úmyslně vypůjčenou Pragou RN na tramvajovou zastávku Strossmayerovo náměstí s úmyslem zabít co nejvíce lidí. V okamžiku kolize stálo na zastávce asi 30 lidí, 8 z nich usmrtila a dalších 12 zranila. Plán měla předem promyšlený a předem shozený Trabant měl simulovat nehodu, aby to vypadalo, že je po smrti a unikla tak spravedlnosti. Byla však dopadena a posléze odsouzena k trestu smrti. Rozsudek pak ještě přezkoumával Nejvyšší soud, obviněná ale svůj čin nepopírala, byla na něj hrdá a dokonce litovala, že neusmrtila ještě více lidí. Rozsudek tak byl následně definitivně potvrzen (žádost o milost, podaná její matkou, byla zamítnuta) a 12. března 1975 pak v pankrácké věznici vykonán popravou oběšením. Stala se tak poslední ženou popravenou na území tehdejšího Československa.
Podrobnosti o případu najdete například v archivu iDNES
Celkově jde o pohodový a nenáročný výlet, který můžete absolvovat v kterémkoli ročním období i za jakéhokoli počasí. Vzít s sebou můžete i děti nebo kočárek, v tom případě ale raději nechoďte na okraj lomu. Dávejte také pozor při chůzi po silnici, v sezóně a o víkendech tu bývá nárazově celkem velký provoz. Rozhodně také neparkujte jinde než v doporučeném lomu, zejména pak ne v zatáčce u odbočky na lesní cestu k vyhlídce – zatáčka je dosti nepřehledná a těch pár desítek metrů chůze vám jistě neublíží. Cestou tam nebo zpět se také můžete zastavit na nedaleké hrázi Slapské přehrady, odkud je pěkný výhled do údolí pod hrází. Pokud se budete dívat pozorně, tak uvidíte i mariánský sloup a kopii sochy svatého Jana Nepomuckého. Originál sochy je údajně zakopán a ještě zaplaven přehradou, takže už jej asi nikdo nenajde. Světcova socha také dala údolí pod dnešní hrází známé pojmenování Svatojánské proudy. Pokud pak z hráze pohlédnete výš, možná identifikujete v předchozích dílech popsané vyhlídky Máj (nejvyšší skála hodně vlevo) a Skalisko Bednář (největší viditelná skála z hráze).
Tak šťastnou cestu a neshledanou v dalším dílu.
--------------------------------------------------------------
Případ OH je možná doplňkovou zajímavostí, jinak ale taky velkou tragédií pro všechny tehdy zúčastněné a jak bylo jinde řečeno, prohrou všech. A přes časovou vzdálenost, v osobách různých Breiviků, Harmanů i dosud neznámých, nadále aktuálním fenoménem.
Nechci, aby moje kritika vyznívala vůči vám jako atak, váš web je jinak celkem nadprůměrný. Jestli jsou jiné než pozitivní ohlasy nevítané, klidně to smázněte.
Jinak vim, ze Trabant nedopadl az do vody (nekde jsem videl i fotku), nicmene podle informaci od mistnich potapecu vim, ze tam nejaky Trabant opravdu lezi v hloubce cca 9 metru ale samozrejme se muze jednat o jiny vuz.
přesné místo svržení auta je zdokumentováno včetně fotografií pořízených tehdejší Veřejnou bezpečností a bylo krátce na webu na stránkách věnovaných tomuto případu, než byly stránky patrně pro problémy s českou legislativou zredukovány. Z fotografií i z protokolu vyplývá, že auto nedopadlo až do vody a rovněž dále je zmiňováno, že tento havarovaný trabant byl zahrnut mezi pozůstalost po popravené Olze Hepnarové. Vrak zmíněného trabanta tedy potápěči, jakkoliv by si to kdokoliv pro zvýšení atraktivity místa přál, pod vodou najít nemůžou.
O důvodech zničení auta, přesných časech, atd., vypovídá samotná O. H. ve výsleších, které jednak publikoval Roman Cílek, jednak byly zveřejněny na výše zmíněném webu. Hledáte-li jako novinář pravdu a dáváte-li přednost autenticitě před atraktivitou, našel byste možná další detaily o případu např. u pamětníků, kteří v té době sloužili na Obvodním oddělení VB v Týnci n. S. a nálezu havarovaného auta byli přítomni. S dosud žijící devadesátiletou matkou O. H. se vám pravděpodobně nepodaří mluvit a asi to není ani tak dalece smyslem článku o výletech.
V době popravy (12.3.1973) scházelo Olze Hepnarové do 24 let čtvrt roku.
(k podepisování komentářů: dávno jsem zjistil, že blogy atd. bez registrace a hlavně autentizace, jakou dělá např. aukro - písemně poštou, nemají žádnou obranu proti vícenásobnému užití jména, takže ani na skutečném jménu, ani na věrohodně vypadajícím pseudonymu netrvám)
Olga Hepnarová svrhla svoje auto ze silnice asi v místě druhého sloupu el. vedení, počítáno od zatáčky před stánkem, ne v místě horní vyhlídky.
V popisované době nebyla 24letá, ale bylo jí čerstvě 22 let (*30.6.1951).
Auto nesvrhla přesně vzato 9.7.1973, ale 10.7. několik desítek minut po půlnoci.
Důvod svržení auta nebyl předstírání své smrti (jak by asi mělo být vysvětleno nenalezení těla?), ale touha zničit auto. Nechtěla, aby předmět, který pro ni znamenal určitou svobodu a únik, používal někdo jiný.
K činu se přiznala, po sražení lidí zůstala sedět v kabině náklaďáku, předtím poslala dvěma pražským redakcím dopisy s vysvětlením pohnutek k činu.