Vandrem z Al-Chajdy do Rowers City

Když za mnou přišel kamarád Slim s pozváním na klasickej vandr po Tišnovsku, tak nebylo co řešit, zejména proto, že šlo o můj oblíbený a dobře známý kraj (pro neznalé jde přibližně o jižní konec Hornosvratecké vrchoviny). Navíc bylo možné využít letos poprvé výrazně prodloužený velikonoční víkend a vyrazit už ve čtvrtek. Také finální návrh trasy z Al-Chajdy do Rowers City byl přímo skvělý, protože obě místa mám moc rád, stejně jako prostor, krajinu i trampské fleky mezi nimi. Také účast kamarádů vypadala velmi slibně, takže když nadešel předem domluvený čtvrtek, tak jsem si to už vesele svištěl rychlostí 160km/h nejnovějším českým vlakem směrem na mé rodné Brno, abych stihnul odpolední sraz na Královopolském nádraží.

Al-Chajda - čtvrteční (nejen) hudební večírek na Al-Chajdě neměl chybu, pravá trampská pohodička se vším všudy tak, jak to má být.

Na cestu jsem měl pro sichr rezervu (nerad chodím někam pozdě) a tak jsem byl na místě srazu jako první. Proto jsem se šel po cestě trochu protáhnout po okolí, ale co to nevidím, hned první šalina, která jede okolo a pilotuje ji kdo? No samozřejmě můj osadník z T.O. Mňouci Hroch. Zrovna si to šinul na konečnou do smyčky a tak jsme pěkně pokecali a mně utekla dlouhá chvíle čekání na kamarády. Brzy pak dorazil Jordán z T.O. Rowers a chvíli po něm se z nedaleké hospody vyloupli také Andy a Pedro ze Slovenské T.O.Pohoda. Nikdo další už nepřišel a tak jsme si to brzy hasili busem do Lysic. V Lysicích jsme z povinnosti dali nějaký to pivo a vyrazili pěkným výšlapem směrem na Al-Chajdu, kde už na nás čekal Slim s celou smečkou dalších kamarádů. Následný večírek neměl chybu a samozřejmě se kecalo a hlavně hrálo a zpívalo hodně dlouho přes půlnoc.

Slim se nakonec přiznal, že s náma vandrem nepůjde, protože se po nemoci ještě necítí úplně fit a navíc příští týden nastupuje do nového zaměstnání. Tak jsme k polednímu vyrazili bez něj, ale zato nás bylo docela dost a to včetně kamarádů z Al-Chajdy, kteří nás šli kus cesty jen tak vyprovodit. Po pár kilometrech jsme dali pauzu na svačinu a oddělila se od nás skupinka vracející se nazpět. Počasí bylo jako na houpačce, chvilkama nádherně svítilo jarní sluníčko a za chvíli bylo zase pod mrakem. Hlavně ale, že nepršelo a tak jsme zvolna procházeli krásnou krajinou Hornosvratecké vrchoviny s luxusními výhledy do okolí. Odpoledne se k nám přidala Jarka, navíc se zajímavou informací, že v Jamném už mají U Vlachů otevřeno. Sešli jsme proto pomalu z kopců do této vyhlášené hospody, kde zrovna podávali opravdu luxusní velikonoční menu, včetně zeleného piva. Mimochodem - tuto hospodu fakt vřele doporučuji, momentálně tam vaří nejlíp v širokém a dalekém okolí.

Vandrem z Al-Chajdy do Rowers City - úvodní úsek polní cestou byl fakt parádní, cesta se nádherně klikatila, no prostě romantika ....

Za celý den jsme urazili docela slušnou štreku, tak jsme se v hospodě jen slušně přežrali a už vyrazili jen kousek do nejbližšího lesa. Udělali jsme si malý ohníček, u kterého jsme pěkně poseděli, pokecali a pozpívali zase dlouho do noci. Naprosto mě dostala Andy, která jen tak mimochodem vytáhla z báglu tři flašky šampáňa, který od začátku táhla s sebou – no, nechtěl bych to nést ani prázdný, natož plný. Ráno jsme si udělali slavnostní velikonoční snídani, nezbytné kafíčko a vyrazili dál, přes Lomničku a Květnici do Tišnova. Tam jsme doplnili tekutiny poblíž nádraží a vyrazili na vlak – Boko, Pedro, Andy a Veronika se vraceli zpět směrem na Brno a domů. Naopak dál vandrem směrem od Brna jsem už pokračoval jen já, Jordán a Jarka – no, na to, kolik mělo jet původně lidí, tak nás moc nezbylo. Ale nevadí, vandr není o kvantitě, ale o pohodě a kamarádství.

Popojeli jsme tedy z Tišnova kousek vlakem do Řikonína a vyrazili na oblíbenou trampskou štreku podél říček Libochovky a Haldy. Chybět samozřejmě nesměla ani "povinná" zastávka na Kutinách v hospodě U Bizona, kde nás před další cestou opět dobře nakrmili a napojili. Dál už jsme šli podél Haldy, kde to mám fakt moc rád a cestou jsem vzpomínal na staré časy. Zastavili jsme se taky u slavného trampského bazénu (původně součást nacistické továrny Diana na výrobu Messerschmittů), kde bývalo potlachoviště T.O. Blody Fox a kde se konal nejeden slavný potlach. Kupodivu to vypadá, jako by tu začala nějaká nová snaha o jeho záchranu. Nu, uvidíme – budu situaci sledovat. Ke konci údolí jsme vyšli do Katova (domovská stanice mojí osady Sa-Jó a kdysi i Jordánovy T.O. Rowers) a dále až do Křižínkova. Tam jsme došli tak akorát, protože zrovna začalo pršet. Na místě jsem splnil podmínky pro vstup do Zelených vest a jako první se slavnostně zapsal do knihy uložené v hospodě, čímž jsem se také stal Zelenou vestou – pro změnu recese kamarádů z mojí "rodné" osady T.O. Mňouci.

Na vandru s Jordánem. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Po ránu někde u Tišnova - ranní blbina, když jsme si po probuzení pod šírákem vařili kafe.

Vypadalo to, že pršet asi hned tak nepřestane a tak Jordán zavolal "panu Rowerovi" (Rambajs přidal k lepšímu, že i po letech je sousedi ve vesnici takto oslovují ), aby pro nás přijel a tak jsme poslední kousek trasy popojeli autem až na Rowers City. Vyšlo nám to pěkně, protože v noci dost pršelo a tak noc pod střechou přišla vhod. Ráno nám "paní Rowerová" upekla v kachlákách přímo fantastickej chleba a já se už musel pomalu vydat na cestu domů. Připadal jsem si jako krajánek před sto lety, když jsem si tak vykračoval a cestou žužlal patku ještě teplýho chleba. Původně jsem si chtěl cestou něco stopnout, ale nakonec se ukázalo, že silnice je uzavřená. Silnici první třídy jsem tak měl sám pro sebe, což jsem byl vlastně rád – jsou tu krásné výhledy po kraji, ale běžně se tu moc kochat výhledem nedá, protože tu bývá dost velký provoz. Díky tomu jsem ale samozřejmě nic nestopnul a do Osové Bítýšky na vlak jsem se tedy celkem slušně prošel. Nakonec mi to vyšlo doslova na vteřinu přesně – ač jsem to vůbec nijak neplánoval, tak jsem na nádraží přišel zrovna v okamžiku, kdy tu vlak začal brzdit.

Byl to fakt krásnej vandr, moc díky Slimovi za pozvání, i když s námi nakonec nešel. Taky Jordánovi, kterej byl vlastně hlavním tahounem a vůbec všem zúčastněnejm kamarádům. A samozřejmě taky "paní Rowerové" za přístřeší a hlavně ten fantastickej chleba + recept (slibuju, že zkusím). Taky tedy ještě jednou všem díky a zase někdy ahoj!

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek