Podzimní Chřiby 2018

Chřiby a podzim, to k sobě prostě tak nějak patří, protože právě na podzim jsou Chřiby asi vůbec nejkrásnější a samozřejmě klasickým vandrem dvojnásob. Časy tradiční "Expedice Buchlov" pořádané kdysi dávno kamarády z Vodopádů na Oslavce jsou bohužel už dávno pryč, ale naštěstí je tu Jura Kwai, řečený Mr. Kwai (čteme a vyslovujeme jako Mrkvaj ), který již po několikáté pořádá tradiční podzimní Chřibský vandr, ke kterému jsem se moc rád přidal. Chřiby mám teď sice docela daleko, ale ta nádhera zato stojí a aspoň jednou do roka si tu štreku snad můžu dovolit - rozhodně to za tu dalekou cestu stojí.

Na Stupavských loukách - po páteční hospodě a širáku vyráží naše sestava hned v sobotu po ránu zase dál, počasí se kazí, nálada nikoliv.

Letos se nás nakonec dalo dohromady jen pět a to ještě rozdělených na tři skupiny s domluveným srazem v hospodě ve Stupavě. Já jel přímo s Mrkvajem, se kterým jsme se sešli ve vlaku z Brna a celkem v pohodě jsme dojeli až do Nesovic, odkud pak ještě dvěma autobusy až do Střílek. Tam jsme si dali v hospodě nějakej ten žvanec a hurá do kopců. Já už se nemohl dočkat, protože od nás jsem byl celej den na cestě, měl jsem toho cestování už plný zuby a už jsem fakt chtěl být konečně v lese. A tak jsme v pohodě vyšlápli na kopec a přes Čertovy kameny na Střílecký hrad. Z hradu toho moc nezůstalo, ale výhled do krajiny je tu parádní. Nebylo už ale moc času na rozhlížení a tak jsme brzy šlapali dál, kouknout se ještě na smutné pozůstatky slavného Ctiborova dubu. To už se ale pomalu začínalo smrákat a tak jsme jen cvakli pár fotek a pokračovali jsme dál směrem na Stupavu. Sestup z kopců byl už za šera, ale i tak byly výhledy z pastvin parádní a dole už na nás čekala příjemná hospůdka, kam jsme dorazili jako první. Obratem ale dorazili i dle domluvy i další kamarádi a za hodinu už jsme byli komplet.

Report z téhož Jurova Chřibského vandru, ale v roce 2016: Vandrem podzimními Chřiby

V hospodě jsme si v klidu dali pár piv, pokecali s místňákama, probrali "ženský, fotbal i tu politiku" a zavčasu vyrazili nahoru na kopec, kde jsme si v sedle nad Stupavou hodili klasickej širák. Ráno nás vzbudilo pošmourné ráno, i když sluníčko na chvilku vykouklo a já starej osel zaspal ten jedinečnej moment, kdy vycházelo nad Buchlovem, což je právě odsud ze sedla pěkně vidět. No, aspoň že kamarádi to viděli a stihli i vyfotit. Ale co už, tak jsme posnídali a honem vyrazili dál. Počasí se pomalu ale jistě kazilo, ale šlapalo se dobře a tak jsme po okolních kopcích pocourali kde co a našlapali pěknejch pár kilometrů. Pak ale začalo definitivně pršet a tak jsme na chvíli zalezli do turistického přístřešku si odpočinout, něco pojíst a rozloučit se se Sašou, který bohužel musel už v sobotu zase zpátky domů. Pak přeci jen přestalo chvíli pršet a tak jsme si ještě prodloužili trasu na pár okolních zajímavostí, včetně třeba známé Kazatelny, kde jsem nebyl celé roky a málem jsem to tam ani nepoznal. To už ale zase znovu pršelo a tak jsme pokračovali kolem skály Kozel na hrad Cimburk, kde jsme byli dopředu domluvení s kamarády, že nás případně nechají přespat pod střechou. Nakonec z toho byl parádní a veselý večer, padlo nějaké to pivo a suprově jsme si pokecali s osazenstvem hradu, které tímto zdravím a ještě jednou děkuji za super večer, dobré pivo i střechu nad hlavou.

Podzimní vandr Chřiby - 2018. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

V neděli ráno jsem se musel pro změnu oddělit já a to poměrně brzy ráno, protože jsem potřeboval zmáknout ještě asi 10 kilometrovou trasu do Osvětiman na autobus a dále vlak ze Starého Města, na který jsem už měl i dopředu koupenou jízdenku. Zase tak časově nadoraz to ale nebylo a tak jsem si nedělní závěrečný vejšlap fakt užil, navštívil krásnou lesní kapli Sv. Klimenta a nedalekou studánku Sv. Gorazda. Pak už následoval sestup dolů k Osvětimanům a jak už to tak bývá, tak přesně v okamžiku kdy jsem se pomalu blížil k civilizaci, tak se mraky roztrhly a najednou byl krásný slunečný den. To po propršeném víkendu fakt naštve, ale já to bral s úsměvem, protože i tak to byl parádní vandr. V Osvětimanech jsem pak už v pohodě chytil oblíbenou autobusovou linku č.666 i následný vlak a do večera jsem byl v pohodě doma.

Děkuji pořádajícímu Jurovi i všem zúčastněným kamarádům a zase někdy ahoj v lese!

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek