Vandrem podzimními Chřiby

Chřiby jsou naprosto úžasný pohoří a za mlada jsem tam jezdíval docela dost často, pravidelně a moc rád. Teď jsou pro mě bohužel už docela dost daleko a tak jsem tam už hezkých pár let nebyl. S kamarády od Brna jsme se už hezkých pár pátků domlouvali, že musíme zase někdy na Chřiby zajet a když už, tak jak jinak, než na podzim. Na Chřibech jsou totiž rozsáhlé listnaté lesy, především bukové, které se na podzim vybarví tak, jak snad nikde jinde v České republice. Loni nám (nebo spíš mě) to z různých důvodů nakonec nějak nevyšlo, ale letos jsem se zařekl, že prostě musím, i kdyby čert na koze jel. Termín na konci října byl ideální volbou z hlediska vybarvení stromů a nakonec mi to celkem na pohodu vyšlo a já se už nemohl dočkat, až se zase setkám s kamarády z rodné hroudy a hlavně s nádhernými a nekonečnými Chřibskými lesy.

Vandr podzimními Chřiby - stihli jsme to krásně, podzim byl v plném proudu a fakt nádherně vybarvenej.

Využili jsme říjnového státního svátku a spicha na Brněnským nádraží jsme měli už ve čtvrtek. Spoje fungovaly bez problémů a tak jsem na sraz dorazil tak akorát, že jsem jen došel z vlaku na sraz a odsud už s kamarády na další vlak směr Kyjov. Tam jsme měli pauzu akorát tak na jedno pivo a už jsme šli na autobus do Osvětiman. Na Kyjovským autobusáku jsem se málem umlátil smíchy, protože náš spoj měl číslo 666 a odjížděl ze stanoviště 13. To fakt nevymyslíš, to se může jen doopravdy stát.

V Osvětimanech jsme zašli taky ještě na pár piv a pak už vyrazili do kopců, kde jsme se kupodivu fakt našli s Fousem, kterej tam dorazil z opačné strany. Ustlali jsme si pod širákem ve smrkovým remízku, kde byla po nedávné prořízce spousta odpadního dřeva na ohýnek. No a ráno jsme už konečně vyrazili do listnáčů. Opravdu jsme to trefili tak akorát a podzimní barvy byly přímo luxusní. Z kopců jsme sešli ke smírčímu kameni "U Zabitého" a na Smraďavku, kde jsme sice z povinnosti ochutnali místní vyhlášenou minerálku, ale pro sichr jsme stejně přešli na pivo do nedaleké hospůdky.

Společná fotografie na památku s členy odštěpeného týmu "B" u Buchlovského kamene:

Chřiby - společné foto. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Zmatky nastaly teprve až později v Buchlovicích poté, co tam chtěl jít každej někam jinam. A tak část zamířila na zámek, část do muzea a část na pivo. Naše odštěpená "Skupina B" se proto vydala osamoceně do kopců nad Buchlovicema. Cestou z Buchlovic jsme taky našli zajímavou pamětní desku, věnovanou českému parašutistovi Jiřím Štokmanovi, o kterém jsem neměl ani tušení - budu se muset na podrobnosti zeptat kamarádů z "družební" T.O. Pravda. Nahoře na kopci pak byl parádní výhled na samotnej hrad Buchlov, Javorovou alej a taky jsme tam našli nádhernou solitérní lípu s křížkem a lavičkou. Odsud jsme už jen sešli krásným podzimním lesem dolů pod Břesteckou skálu do další osvěžovny, kde se nás většina v průběhu večera zase sešla. Mezitím se ale zase zkazilo počasí a vypadalo to, že asi začne pršet a tak jsme raději využili místních znalostí a na noc zalezli do velkého opuštěného seníku, kde jsme se pěkně a v suchu vyspali v mrtvé srnce (už zase!!).

V sobotu ráno to ještě pořád vypadalo, jako že se počasí nějak nemůže rozhodnout, jak vlastně bude - zbytky mlhy a mrholení ale ustávaly. I tak jsme ale rychle posnídali a vyrazili zase honem do kopců. Mezitím se ale pomalu vyčasilo, takže když jsme vystoupali až na Buchlovský kámen, tak bylo přímo krásně a u kamene taky naprosto parádní výhled do krajiny. Dali jsme si tady proto krátkou pauzu na odpočinek a opečení buřtů. Musím říct, že jsem snad ještě nikdy nepekl na ohni buřty tak, abych u toho měl tak krásnej výhled, jako tady. Na to budu fakt dlouho vzpomínat. Nicméně jsme po chvíli zase nevydrželi a vyrazili lesem dál až na Vlčák, kde jsem se pro změnu oddělil já, protože jsem bohužel musel domů už v sobotu.

Vandr podzimními Chřiby - hlavně sobota se vydařila, bylo fakt překrásně a listí zářilo všemi barvami.

Tak jsem se smutně rozloučil se zbytkem kamarádů a vyrazil zase dolů z kopce do údolí. Vandr tím pro mě ale ještě neskončil, protože k hlavní silnici bylo ještě docela dost daleko. Sestup podzimním lesem byl parádní, a jak jsem tak šel úplně sám, skvěle jsem si užíval toho klidu a ticha v okolí - holt Chřiby nejsou turistickou dálnicí. Cestou jsem se zastavil u studánky Na Loukách, kde byla fakt vynikající voda, která mi přišla náramně vhod – po delším sestupu jsem měl už pořádnou žízeň. Před Starými Hutěmi jsem ještě neodolal a počkal si chvilku na díru v mracích, abych si pořádně vyfotil místní památný strom – Malíkovu lípu. Tak krásnej strom jsem dlouho neviděl a tak mi ta půlhodinka čekání na světlo vůbec nevadila, rozhodně to stálo za to.

Dál už to šlo na pohodu – ve Starých Hutích u hlavní silnice mi jel nejbližší autobus až za dvě hodiny a tak jsem šel klasicky na stopa. Po chvíli stopování mi nakonec zastavil pohodovej chlápek, co taky rád fotí a byl fotit podzimní Chřiby (ještě jednou díky za svezení a zdravím). Spoje mi pak navazovaly tak, jak už dlouho ne, takže do večera jsem byl v pohodě doma.

Závěrem ještě jednou díky všem zúčastněným kamarádům a ahoj zase někdy příště.

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek