Letokruhy 2025 v Lucerně

Letokruhy, aneb Poselství Wabiho Ryvoly je tradiční trampská hudební akce, pořádaná už 30 let na počest tohoto vyhlášeného trampského barda, jehož nedožité 90. narozeniny jsme si nedávno připomněli. Pravidelné koncerty pod tímto názvem pořádají po celou dobu brněnští trampové, posledních asi 20 let jsou to především kamarádi z T.O. Rowers. Nejinak tomu bylo i letos, kdy bylo navíc těch důvodů k oslavě trampské písně vícero a tak si hlavní organizátoři Pupa s Jordánem řekli, proč to tentokrát nezkusit rovnou ve slavné pražské Lucerně. Přípravy trvaly více jak rok a nakonec vše vyšlo tak dokonale, že Lucerna byla už několik měsíců předem beznadějně vyprodaná a tak nakonec došlo dokonce i na vstupenky na stání.

Takovou akci jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, obzvlášť když jsem byl Pupou pověřen k fotodokumentaci a tak jsem už dlouho před začátkem zamířil směrem do Lucerny, abych si omrknul situaci. Už cestou z Hlavního nádraží na Václavák jsem potkal hned několik kamarádů a kamarádek trampů, takže jsem začínal tušit, že to bude fakt něco. Těsně u Lucerny jsem náhodně narazil na takovou klasickou, obyčejnou hospodu a tak jsem si řekl, že jedno na rychlo na stojáka neuškodí - otevřel jsem tedy dveře a ještě jsem ani nepřekročil práh a už na mě kamarádi volali "Ahoj Kapso!". No co vám mám povídat, bylo to tam jako někde na slezině, samej tramp a shodou okolností parta kamarádů z Oslavky (dodatečně ještě jednou zdravím).

Letokruhy 2025 v Lucerně - velké finále ve stoje a se sborovým zpěvem celé Lucerny.

Mohl bych tady velmi dlouze popisovat co všechno se nakonec v Lucerně odehrávalo, ale to bych sepisoval snad měsíc v kuse a bylo by to fakt hóóódně dlouhé a tak alespoň stručně to hlavní. Už před začátkem byla v sále naprosto neskutečná atmosféra a nálada, úplně jako někde na potlachu, kde se znal pomalu každý s každým a palec jsem si nakonec zalomil mnohem víc, jak stokrát. Ještě lepší ale byla volba kapel, které zde zahrály, protože to byli téměř výhradně samí reální trampové, které můžete krom pódií koncertů potkat i reálně někde v lese na vandru, nebo na potlachu, jako jsem třeba část z nich potkal já nedávno v únoru, při -10°C v zasněženém lese na okraji Moravského krasu na vynikajícím potlachu 56. Výročí T.O. Lavina.

O vysokých kvalitách celé akce vypovídala i dokonalá organizace, kterou zajišťovala téměř celá T.O. Rowers i další kamarádi a vše šlapalo jak švýcarské hodinky. Navíc, přestože celý tento trampský hudební maraton nakonec trval víc jak nějakých sedm (!!) hodin a to pouze s jedinou krátkou přestávkou, tak pořadatelé i účinkující udrželi kvalitu, tempo i pozornost publika a za celou tu dlouhou dobu nenastal ani jediný prostoj, či nějaké hluchá nebo snad nudná pasáž. V tomto musím vyseknout velkou poklonu nejen účinkujícím a celé pořádající osadě, ale hlavně Pupovi s Jordánem, protože už jim taky není zrovna dvacet a tohle celé dát takto dohromady, to je mírně řečeno doslova úctyhodné. Jordán navíc figuroval celý večer jako vtipný a věci dokonale znalý konferenciér, navrch si oba ještě na pódiu i sami zahráli - a to Pupa dokonce hned ve třech kapelách.

Neméně krásné bylo vidět, jak třeba Štěpán Rak, kterému bude v létě osmdesát, Marko Čermák v pětaosmdesáti a Béďa Šedifka dokonce s blížící se devadesátkou dokážou potěšit a pobavit po strop narvanou Lucernu, tak to je prostě krása nesmírná. Úplně strhující pak bylo "velké finále" v podání Karabiny, atmosféra asi jako na finále Mistrovství světa v hokeji za stavu 1:1 minutu před koncem. Hraje se předposlední písnička "Merlin song", narvaná Lucerna pomalu vstává a zpívá sborem ve stoje s Karabinou:

Sám Marko Čermák by zbled závistí,
kdyby ho slyšel někdy hrát,
byl by zpocené a vodvařené,
mohl by svý banjo rozdupat.
Nikdo tak na to banjo neválí,
jako náš Merlin bendža král!
Von je špicové, borec světové,
kocóři mu lezó na futrál.

V ten moment přichází na pódium Marko Čermák a Merlinovi se klaní a salutuje. Tyhle srandičky už spolu dělali víckrát, ale tady a při té atmosféře to bylo prostě nepopsatelné. Taky je nádherné vidět, jak se i "dědkové" dokážou bavit, dělat si ze sebe navzájem srandu a prostě si to naplno užít stejně, jako puberťáci. Na závěrečnou písničku Letokruhy jsou pak už na pódiu i všichni účinkující a celá Lucerna opět zpívá sborem. Myslím, že při tom finále ukápla nejedna slza a to nejen holkám.

Něco málo ještě navíc najdete v popiscích u fotek.

Děkuji kamarádi a zas někdy někde ahoj.

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek