1. Trampské kosení Kančí louky

Už pár let jsem si postupně všímal toho, jak se nám na Oslavce rozrůstá netýkavka a další nežádoucí plevele a invazní rostliny, kterými zarůstají dříve krásné louky v údolí. Loni mě ale na vandru doslova nakoplo, když jsem viděl, jak dopadla Kaštánka – netýkavky zde doslova vytlačily všechno ostatní a její současný stav je tak doslova žalostný. Hned jsem si tedy taky vzpomněl na největší chloubu údolí Oslavky, na slavnou Kančí louku. Pro nás Oslavské trampy je to opravdu doslova legendární místo, kde se konaly mnohé slavné potlachy a kde se rodily i takové legendy, jako třeba Wabi Ryvola, Rolf, Robert Křesťan, Roman Horký nebo třeba jazzman Roman Pokorný (rozhovor s ním najdete ve IV. dílu Trampských hudebních vykopávek). Natočeno bylo také několik desek, které byly věnovány vzpomínkám na Kančí louku.

Zvadlo na 1. ročník Trampského kosení Kančí louky - za kresbu na zvadle děkuji trampskému výtvarníkovi Rysákovi.

Kromě toho, že je Kančí louka památná a slavná, tak je také krásná – je to jedno z vůbec nejhezčích míst, které je spojeno s trampingem. Bohužel právě Kančí louka začala být také ohrožená zarůstáním netýkavkou a dalším plevelem. Kamarádi z T.O. Podkova sice louku pravidelně kosí před svým potlachem, ale ukázalo se, že je to málo a že je potřeba louku kosit nejméně dvakrát do roka. Proto jsem pojal nápad uspořádat Trampské kosení Kančí louky. Nápad se ujal a pro byli i další kamarádi z údolí Oslavky, kterým tímto velmi děkuji, protože bez větší podpory a hlavně pomoci by tento můj nápad neměl ani sebemenší šanci na úspěch. Požádal jsem proto skvělého trampské výtvarníka Rysáka, aby mi nakreslil motiv na zvadlo a věci se daly obratem do pohybu.

Po teoretické přípravě jsme se tedy první červnový víkend sešli v pátek v hospodě v Sedlecu, odkud jsme večer pokračovali na Kančí louku. Byl jsem velmi mile překvapen, že se již tohoto prvního ročníku zúčastnila celkem slušná sestava asi 30 kamarádů a to zejména mladších trampů – za to jsem obzvlášť rád. Přijeli kamarádi z osad T.O. Přátelé Toma Kečupa, T.O. Kobra, T.O. Jiskra, T.O. Samota, T.O. Lumberman a T.O. Mňouci. Každý přispěl jak mohl, někdo přinesl hrábě, jiný kytaru a někdo třeba aspoň pár piv, které se nám opravdu hodily, protože toho víkendu bylo opravdu pořádné vedro. Největší pomocí však byli kamarádi Játro z T.O. Přátelé Toma Kečupa a Hombre z T.O. Kobra, kteří přinesli také nezbytné křoviňáky. V případě Játra to byl fakt mimořádný výkon, protože donést na hrbu křoviňák s veškerými potřebnými nástroji a k tomu ještě dvě kytary a jídlo pro své děti – tak to fakt hluboce smekám.

Noční pohoda na Kančí louce - Právě u tohoto ohniště kdysi sedávali mimo jiné také Wabi Ryvola, Rolf, Robert Křesťan, Roman Horký a nebo taky jazzman Roman Pokorný.

V pátek jsme si na Kančí louce udělali pěkný večer u ohně, který jsme prozpívali až do brzkých ranních hodin. Přesto jsme ale v sobotu vstávali brzy, protože bylo hlášeno velké vedro a tak jsme chtěli začít zavčasu. Udělali jsme dobře – tráva na louce byla místy do pasu a na okrajích rostoucí kopřivy pak byly ještě vyšší, takže práce bylo fakt hromada. Jako první se do toho pustil nezmar Játro se svým křoviňákem už někdy před devátou hodinou ranní. Ostatní zatím chystali dřevo, jídlo a následně začali pomalu posekanou trávu shrabovat. Záhy se do bitvy s plevelem zapojil i Hombre z T.O. Kobra, který přijel až ráno. Po poledni jsme ale museli vyhlásit pauzu, protože bylo fakt velké vedro a teplota evidentně lezla hodně přes 30°C. Tak jsme se aspoň pěkně vykoupali v řece, vyčistili studánku a navštívili údolní pietní místo, kde jsme se poklonili památce dávných kamarádů a navečer jsme už zase pokračovali v díle. Do večera bylo vše v pohodě hotovo a tak následoval další překrásný večer pod luxusně hvězdnatou oblohou. Nakonec se sešlo i pět kytar, ukulele a flétna, takže byla i pěkná muzika a veselo zase až dlouho do noci.

Rozhovor s odborníkem na botaniku ze Správy CHKO Moravský kras

No, a když jsme se odhodlali se do toho pustit, tak jsme také napřed požádali o pomoc a hlavně o cenné rady botanika Mgr. Zdeňka Musila ze Správy CHKO Moravský kras. Možná se jeho zajímavé postřehy a informace budou hodit i vám. Proto jsem s ním udělal krátký rozhovor o loukách, jejich kosení a vlivu na krajinu a životní prostředí.

Mgr. Zdeněk Musil - expert na botaniku Správy CHKO Moravský kras.

Ahoj Zdeňku, jaký je vlastně význam luk v údolí Oslavky a jejich kosení?

Ahoj Kapso, louky v údolích řek Oslavy a Chvojnice vnímáme jako cenná společenstva, jež jsou součástí pestré mozaiky biotopů. Již od nepaměti je utváří meandrující řeky společně s člověkem, který je kosením dostal do pestrobarevných tónů a využívá je pro hospodářská zvířata, seno, k rekreačním účelům aj. Postupně člověk pochopil, že je třeba tak dlouhou historii péče o louky nepřerušovat, neboť by tím výrazně snížil pestrost a celkovou hodnotu zdejší přírody. I luční společenstva jsou totiž součástí tohoto významného území, kde se nachází přírodní rezervace a evropsky významná lokalita. O louky tedy dnes pečujeme v rámci zachování druhově co nejpestřejších lučních společenstev a hodnotných travních porostů. Kosíme zde louky malé i velké, některé častěji, jiné jen občas, dle potřeby a kvality travino-bylinného složení, nebo dle zachovalosti a významnosti pro území. Staráme se o ně jako o naše společné přírodně-kulturní dědictví a to ve spolupráci orgánů ochrany přírody, zdejších majitelů a nájemců pozemků, chatových osad, myslivců, rybářů, lesníků, zemědělců, trampských příznivců, dobrovolných pracovních sil a dalších zájemců, kterým není lhostejná budoucnost a rozvoj zdejších přírodních krás jak v čase našeho života, tak pro zachování následujícím generacím.

Jak a kdy kosení zdejších luk nejlépe provádět?

Velké plochy na rovných nepodmáčených místech kosíme 2 x ročně strojově, ideálně lištovými sekačkami a posečená hmota musí být důkladně vyhrabána včetně stařiny a odklizena mimo území rezervace. Špatně přístupné plochy nebo říční lemy s výskytem invazních druhů rostlin kosíme ručně kosou nebo pomocí ručně vedených křovinořezů. Opět platí, že posečená hmota musí být vyhrabána a odklizena mimo území rezervace nebo při menších mocnostech hmoty a špatně přístupných lokalitách na místa domluvená s orgánem ochrany přírody. Příbřežní loučky s výskytem netýkavky žláznaté je třeba pečlivě procházet a před tím, než začne netýkavka plodit, je třeba porosty pokosit během června nebo začátkem července. Během srpna a září je vhodné taková místa procházet a buď provést ještě jednu seč, nebo případně nalezené netýkavky ručně vytrhat a odklidit. Je třeba nechat je uschnout na místech, kde je voda nesplaví zpět ke břehu či do řeky nebo v případě kvetoucích až plodících jedinců jejich vrcholy odlamovat do pytlů, které musí být z území odvezeny a hmota potom spálena. Kosíme dle potřeby a aktuálního stavu počasí i výšky porostu. První seč provádíme zejména v červnu případně v červenci, druhou seč potom v srpnu až září. Méně hodnotné louky s výskytem ruderálních nebo invazních druhů rostlin je možné při prvním termínu kosit už v květnu. Cenné plošně větší květnaté louky, které jsou velmi významné pro hmyz, nekosíme celé najednou, ale alespoň do druhého termínu seče necháváme minimálně 20% plochy nepokosené. V případě je na loukách možná také pastva ovcí či koz, pokud terén a přístupnost lokality dovolí. Ovšem i to je třeba vždy domlouvat s příslušným orgánem ochrany přírody a majitelem pozemku.

Nedělní pokosená Kančí louka v plné parádě slunečného rána:

Kančí louka, údolí Oslavky. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Co by se stalo, když bychom místní louky přestali obhospodařovat?

Pokud bychom zdejší louky neobhospodařovali, postupně by úplně zanikly. Zvýšila by se mocnost stařiny, snížil se počet druhů na jednotku plochy, zarostly by náletem dřevin a v dnešní době bohužel i nepůvodními druhy rostlin, jenž se šíří zejména po proudu nivou řek nebo zavlečením při nevhodných či necitlivých činnostech člověka. Jsou to například netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), celík kanadský a celík obrovský (Solidago canadensis a S. gigantea), americké druhy hvězdnic (Aster spp.), křídlatky (Reynoutria spp.), javor jasanolistý (Acer negundo) aj. To vše by vedlo i k zániku zdejších populací některých druhů hmyzu vázaných na určité luční rostliny a vzájemné vazby potravního řetězce by byli narušeny. V rámci celého údolí by to mohlo narušit pevné vazby mezi druhy i společenstvy a údolí by ztratilo význam jak pro čistou a zdravou přírodu, tak i pro člověka, který se sem tak rád vrací za různými činnostmi, rekreací, výlety, společenskými akcemi zdejších chatových osad a podobně.

Co je ještě důležité pro smysluplnou a úspěšnou péči o zdejší louky?

Nezbytná je osvěta místních obyvatel, návštěvníků, turistů a ve všech kategoriích zejména mládeže. Taková osvěta zahrnuje podporu povědomí lidí o tom, jak cennou lokalitu zde mají, aby si mohli uvědomit hodnotu, kterou mohou i svými silami pomoci zvelebovat i pro šlechtění svého vlastního charakteru, potěchu oka a posilování dobrých vztahů mezi sebou navzájem. Bez takových vazeb totiž člověk ztrácí povědomí o pravých hodnotách svého života a přestává pěstovat soulad a souznění se svým vlastním prostředím, které by si měl pro svůj plnohodnotný život chránit a bedlivě opečovávat.

Děkuji za rozhovor, těším se na další spolupráci a ahoj!

1. Trampské kosení Kančí louky - Společné foto na závěr - bohužel ale není úplně kompletní.

Závěrem ještě jednou posílám veliké díky botanikovi Zdeňkovi ze Správy CHKO za cenné rady a hlavně všem kamarádům za účast a pomoc při kosení Kančí louky. Kromě hromady udělané práce to byl i velmi příjemně strávený víkend a tak doufám, že to nebylo naposledy a že se tu příští rok sejdeme zase. Díky a ahoj!

Kapsa, T.O. Mňouci + Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek