Ztracený most

Je tomu již asi 25 let, co jsem poprvé zahlédnul zajímavou informaci o nedokončené železniční trati na jihovýchodním Slovensku. Už ani nevím, kde jsem to vlastně poprvé viděl, snad v nějakém železničním magazínu. V paměti mi ale utkvěla fotografie krásného a kompletně hotového viaduktu, po kterém však nikdy neprojel jediný vlak a po kterém nevede ani polní cesta. Na fotografii to prostě vypadalo, jako sem ten viadukt prostě tak nějak spadl z nebes. Postupem času jsem si na tuto fotku občas vzpomněl a také jsem si v literatuře a v mapách našel, kde to vlastně je. Pro našince je to trošku daleko a tak jsem se sem dlouhá léta nedostal a nějak jsem s tím už ani nepočítal, že bych tuto raritku někdy viděl na vlastní oči. Když pak ale za mnou jednou přišel můj kamarád a skvělý fotograf Ivan Anderle s tím, že bychom si mohli udělat výlet na Slovensko, tak jsem si na to hned vzpomněl a navrhnul, že se tam zastavíme.

Ztracený viadukt v celé své kráse - O tomhle viaduktu vím již mnoho let ale je to tak z ruky, že jsem nějak ani nedoufal, že se sem vůbec někdy dostanu. Na tomto místě musím tedy současně poděkovat kamarádovi Ivanovi Anderlemu (www.fotoanderle.cz), za dopravu a skvělou společnost, bez něj bych se sem asi nikdy nedokopal.

Pohled na viadukt z nedalekého vršku ve světle zapadajícího slunce je asi úplně nejhezčí.
Odsud skvěle vynikne jeho úžasné zasazení do krajiny ....

Ivanovi se myšlenka líbila a tak jsme vyrazili přímo k viaduktu. Dostali jsme se k němu od jihu, z Lubeníku do Magnezitovců a odsud po polní cestě až k viaduktu. Přijeli jsme sem až v pozdním odpoledni a výhled na most byl v zapadajícím slunci opravdu úchvatný. Nejkrásnější výhled na něj je z malého vršku, pár set metrů severozápadně. Odsud si výhled opravdu vychutnáte (viz první foto dole pod článkem), odsud pěkně vynikne jeho ladný tvar ale také jeho velmi citlivé zasazení do okolního terénu. Kromě mostu je odsud totiž taky parádní výhled na krásnou okolní krajinu. Prostě ideální místo na fotografování, kde v celkové kompozici ani nezavazí žádné další civilizační prvky. S ohledem na světlo je pak ideální právě pozdní odpoledne.

Samotný viadukt je skutečně velký, je 230 metrů dlouhý a v nejvyšším bodě asi 38 metrů vysoký. Je také opravdu krásný, působivá železobetonová stavba s výrazným obloukem, překlenujícím údolíčko malého potoka, jehož jméno se mi však nepodařilo vypátrat. Viadukt je také kompletně hotový a je dodnes ve výborném stavu. Přesto přes něj nikdy neprojel ani jediný vlak a dokonce přes něj dodnes nevede ani pouhá polní cesta. Přístup na mostovku ze západní strany je docela dost zarostlý ale přesto není žádný velký problém se na most dostat a v klidu si přes něj přejít. Východní konec již tak zarostlý není a přibližně 150 metrů od něho je pak další, neméně zajímavá železniční lahůdka v podobě tunelu. Tento tunel je stejně jako samotný viadukt kompletně hotový, včetně obou portálů a vyzdívky. Tunel je 245 metrů dlouhý a je také volně přístupný. Obě stavby jsou v naprosto perfektním stavu a vlaky by tu klidně mohly jezdit i dnes - tedy pokud by tu byly nataženy koleje. O nějaké dva kilometry dál je pak ještě další, velmi dlouhý tunel, jehož délka dosahuje 2400 metrů. Tam jsme se však bohužel již nedostali ale podle dostupných informací je také v dobrém stavu, i když mu chybí oba portály a občas bývá mírně zaplaven vodou.

Ztracený viadukt najdete zde:

A kde se tu tyto stavby vlastně vzaly? Je to jeden z důsledků druhé světové války. Slovensko se totiž muselo již v roce 1938 vzdát značné části svého jižního území ve prospěch Maďarska a přišlo tak i o některé železniční tratě, nebo jejich části. Nastalou situaci je pak pokusili vyřešit vybudováním tratí nových, nebo výstavbou “spojek” tratí stávajících. Jednou takovou “spojkou” měla být právě trať z Lubeníku do Slavošovců a v té době bylo běžné, že se napřed stavěly nejnáročnější prvky tratí, tedy tunely a viadukty a až nakonec se dodělávaly méně náročné terénní práce. V průběhu války tak byl postaven Koprášský viadukt a dvojice tunelů, včetně části tělesa trati s několika dalšími stavbami. Konec války však přišel dřív, než byly práce kompletně dokončeny a protože Maďarsko muselo obsazená území zase vrátit zpět Československu, tak většina plánovaných tratí ztratila na významu a nebyly proto nikdy dokončeny. To byl i osud spojky Lubeník - Slavošovce. Po válce se sice uvažovalo o jejím dokončení právě z důvodu, že práce zde byly již v opravdu velmi pokročilém stádiu, nicméně po zmatcích po komunistickém převratu byl celý projekt definitivně zastaven k datu 31.12.1948.

Současný stav je takový, že se již několik let uvažuje o využití tělesa trati pro vybudování cyklostezky - podobně jako se podobné případy řešily a řeší u nás, v České republice. Zatím je to však asi v nedohlednu, protože tento kraj není příliš turisticky navštěvovaný. Pokud si sem budete chtít zajet třeba na vandr, tak jen doplním, že mezi viaduktem a tunelem je dřevěný přístřešek s ohništěm, kde můžete případně přespat.

O Slavošovský tunel se v současné době stará skupinka nadšenců, více info zde - Slavošovský tunel a jeho priatelia

Příznivcům geocachingu pak doporučuji zdejší kešku GC15HDX