Stejně jako v předchozích letech, tak i letos jsme se s kamarády z Plzně, Prahy a středních Čech domluvili na již tradiční zimní táboření, tentokrát opět v Krušných horách, kde máme pro tuto příležitost zapůjčen od místních trampů jejich přímo luxusní osadní flek, včetně parádního posezení pod přístřeškem. Navíc je to poměrně vysoko v kopcích Krušných hor, takže i když dole, v nižších polohách není po sněhu ani památky (což je poslední roky poměrně dost časté), tak tady nahoře máme velmi slušnou šanci, že táboření bude doopravdy zimní, tedy na sněhu a v mrazu, nikoli na blátě. 
Zimní táboření 2025 - již téměř tradiční sestava Zimního táboření.
Cesta byla dlouhá a tak moc děkuji Míšovi za svezení, vyrazili jsme proto zavčasu, abychom se jako obvykle sešli na fleku už v pátek, ještě aspoň trochu za světla a stihli si nachystat nějaké místo na spaní. Já si s tím klasicky moc hlavu nelámal, protože sněhu moc nebylo a tak jsem si prostě jen pohodil spacák na zem pod nejbližším smrkem, jak to mám nejraději. Mezitím přijel kamarád Sněhulák, který opět slaví narozeniny a tak tradičně dovezl doslova hromadu pečeného masa. Strádat tedy nebudeme a zimní táboření se tak mění v obvyklé trampské obžerství - budeme mít co dělat to do neděle sežrat. 
V sobotu jsme se pak rozdělili na dvě vejšlapové skupiny a já se přidal do té nejmenší, kdy jsme si udělali 15 kilometrovou procházku po nejbližším okolí jen se Sněhulákem a Blankou. Přestože mrzlo i přes den, tak svítilo sluníčko a Blanka nakonec neodolala a šla se vykoupat do lomu, který jsme potkali cestou. Jen jsme jí museli pro tento účel museli vysekat díru do ledu. Chvilku jsem přemýšlel nad tím, že bych tam taky vlezl (v ledové tříšti jsem se dlouho nekoupal), ale nakonec se dobrovolně přiznávám, že jsem to zbaběle vzdal - už mi není 20 a nemám tréning jako Blanka (ta je křížená s ledním medvědem).
Večer jsme pak popřáli oslavencům Sněhulákovi a zejména Danešovi ke kulatinám, ke kterým jsme mu zakoupili flašku odpovídajících rozměrů. I já jsem k narozeninám dostal spoustu přání a také několik lahví lahůdkového piva - děkuji vám, kamarádi. I přes docela slušnou kosu jsme pak poseděli u ohně dlouho do noci, za táhlého zpěvu obvyklých trampských písní. Pak ještě jeden mrazivý širák, v neděli po nezbytné ranní kávě i snídani nastalo loučení a opět dlouhá cesta domů.
Bylo to fakt naprosto super. Zase!
Děkuji všem zúčastněným kamarádům a za rok zase ahoj!
Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.
P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek
