V pátek sraz v Úterý !

V pátek sraz v Úterý, aneb vandr údolím Úterského potoka – docela dlouho jsem přemýšlel nad titulkem tohoto krátkého článku ke krásnému podzimnímu vandru, ale nakonec zvítězila skvělá hláška kamaráda Sněhuláka, který naši finální domluvu komentoval právě slovy: "OK – tak tedy v pátek sraz v Úterý !". Ve své podstatě to sice nebyla tak úplně pravda, protože nakonec jsme se sešli jinde, ale to už je asi jedno, protože ta hláška je prostě fakt dost dobrá, stejně jako byl nakonec dobrý celý ten krásný vandr údolím Úterského potoka.

Údolí Úterského potoka - naní nad slunečnou podzimní pohodu v krásném, liduprázdném údolí.

Možná jste už někdy slyšeli něco o tom, jak se občas ze srandy dělí trampové na různé druhy – někdo říká, že je tramp pískomil, jiný potlachář, samotář, někdo třeba military tramp, no a já zase sám o sobě říkám, že jsem tramp údolní, protože prostě nejraději procházím údolími různých řek a říček. Možná je to proto, že mojí domovskou stanicí a nejmilejším místem je údolí řeky Oslavky. No, a když jsem tak plánoval, jaká nová údolí bych rád prozkoumal vandrem, tak jsem samozřejmě narazil i na známé údolí Úterského potoka. Plánoval jsem to dlouho, předlouho – no, jistě to sami znáte, když někam chcete jet a ono se to z různých důvodů pořád nějak nedaří.

Nakonec ale čekání stálo za to a koncem října jsme se definitivně domluvili s kamarády Fenikem a Sněhulákem, že tedy tentokrát už na ten Úterák opravdu pojedeme, i kdyby se dělo nevím co. No, nakonec to i tak bylo těsné, protože jsem kvůli tomu velmi nerad oželel pozvání od Jordána na prima akci T.O. Rowers, což považuji za opravdu velkou oběť.
Všechno ale dopadlo tak, jak dopadlo a dlouho očekávaný vandr na Úterák byl konečně tady. Už v pátek jsme se sešli s Fenikem a Sněhulákem na předem domluveném místě a hurá na údolí!

Já & Sněhulák - na cestě údolím Úterského potoka ....

Úterák jsme chtěli projít pokud možno celý a tak jsme začali až v místech jeho prameniště, které je samo o sobě přímo nádherným místem. Tady jsme si dali širák pod obrovskou a nádhernou staletou lípou u rybníka a zřícenin starého kostela. Naprostá paráda to byla, protože v noci bylo dokonale jasno, hvězdy zářily a u ohně vedle ruin kostela to byla opravdu těžká romantika. Ráno nás překvapila docela dost slušná kosa a jinovatka všude kolem. Sice byl ještě říjen, ale nad ránem bylo řádně pod nulou. To nám ale nijak nevadilo, spíše naopak – měli jsme velkou radost z krásně slunečného rána, které věstilo, že bude nádherně.

Hned ráno jsme se tedy vydali na slunečnou cestu údolím. Cestou jsme se zastavili taky v malé vesničce Branišov, abychom se pokochali pohledem na zdejší staletý a naprosto nádherný obří dub. Neméně krásná byla i návštěva samotného města Úterý, podle kterého má Úterský potok své jméno. Tady se mi opravdu moc líbilo, městečko je krásně udržované a drží si svůj jedinečný, jakoby snad ještě středověký ráz. Opravdu veliká paráda, až dokonce zvažuji, že bych si sem někdy zajel jen tak, na focení tohoto města samotného. Až mi to trošku připomnělo krásu třeba Českého Krumlova, jen s tím rozdílem, že Úterý je mnohem menší, méně známé a hlavně tu není ani noha. Sem turistický ruch ještě nějak nestihl dorazit.

Cestou jsme se zastavili taky u krásné lesní kaple Panny Marie pod Šipínem:

Kaple Panny Marie pod Šipínem. - Spherical Image - RICOH THETA

Stejně krásné ale bylo taky samotné údolí Úteráku, obzvlášť v tomto slunečném podzimu. Louky, mlýny, zákruty potoka, i sem tam nějaká ta skalka a samozřejmě taky spousta dřevěných lávek a můstků. Cestu jsme si opravdu užívali, bylo nádherně a široko daleko ani živáčka. Ale najednou jsme přeci jen potkali pohodovou partu trampů, kteří zde byli na vandru stejně jako my. Pěkně jsme spolu pokecali a taky přijali nabídnutou kávu – dodatečně ještě jednou díky, byla fakt super. No a už jsme zase pokračovali dál údolím. Na soutoku s Hadovkou jsme pak odbočili k hradu Gutštejn, kde jsme se utábořili na sobotní veřer. Moc jsem se těšil na focení hradu, ale počasí se bohužel na poslední chvíli zkazilo a zejména z ranního z ranního focení, kdy jsem doufal v ideální světlo nakonec nebylo nic. Ale nevadí, užili jsme si krásný večer u ohně, pohodovou noc pod širákem a ranní návrat podél Hadovky zpět k Úterskému potoku.

Po návratu k soutoku Hadovky a Úteráku jsme si vyšlápli na Šipín, kde jsme se u nádherné roubené kaple osvěžili skvělou Svatou vodou, prozkoumali vyhlídku do údolí a prošli kolem těch pár samot kolem Šipínského kostela svaté Barbory. Pak už ale zase dolů k Úteráku, podél něhož jsme nakonec došli až skoro k místům, kde pomalu přechází v Hracholuskou přehradu. Byla to fakt velká paráda, na kterou hned tak nezapomenu a snad se sem zase někdy i vrátím.

Současně taky posílám díky Fenikovi a Sněhulákovi za skvělou společnost a super vandr.

Tak ahoj a zase někdy příště a jinde.

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek