Telecí vandr na Rokytnou

Vždycky jsem měl moc rád vandry údolími řek a říček a k mým oblíbeným trampským řekám patří také Rokytná. Roky jsem tu byl jen občas na potlachu, kdy byl čas projít si jen nějaký kousek okolo a tak jsem si řekl, že už je konečně načase zase spáchat nějakej klasickej vandr, abych si prošel nějaký delší úsek údolí. V létě jsem oslovil členy naší obvyklé "telecí" sestavy, ale z lidí okolo nikdo neměl čas, takže jsme nakonec jeli v obvyklé telecí sestavě, tedy já, Fenik a Sněhulák. Článek a fotky dávám až nyní, protože nějak nebyl čas to zpracovat, takže pozdě, ale přece. Pro ty, co Rokytnou neznají, tak jen dodám, že z hlediska vandrů je to jedna z nejzajímavějších řek u nás. Proč? No, však to znáte - trampských řek je u nás hafo, ale ty úseky, které jsou trampsky zajímavé, nejsou většinou příliš dlouhé. Buď tam vede silnice, nebo jsou tam zahrádkářské kolonie (dříve trampské osady ) a podobně. Trampsky zajímavý úsek Rokytné má ale okolo 65 kilometrů a na celé této trase je jen naprosté minimum těchto rušivých prvků. Rovnou ale přiznávám, že jsme na tomto vandru prošli jen asi půlku celé této trasy.

Vandr údolím řeky Rokytné - i přes varování jistého Mr. Kwai (česky Mrkvaj) byly všechny louky podél řeky krásně pokosené.

Pro vandr po Rokytné je ideální výchozí bod město Jaroměřice nad Rokytnou, kde je parádní zámek. Zámek ale známe a tak jsme nakonec vyšli až z Příštpa, kde mimo jiné kdysi býval přímo legendární Country Saloon, velká škoda, že už skončil. Když jsme vycházeli z Příštpa, tak jsem se jen trochu obával, jak na tom budou louky, kterých je na Rokytné docela dost. Mr. Kwai (jinak Mrkvaj - nakonec s náma stejně nejel ) měl totiž řeči o tom, že louky budou v tuto dobu zarostlé, neprostupné a že budeme akorát tak plní klíšťat. Hned první louka za Příštpem ale byla přímo luxusně posekaná, takže jsme si vykračovali po trávníčku, jako někde v zámecké zahradě. Přes skálu Justýnku a Spálený Dub jsme si to krásně šlapali údolím, až jsme narazili na jednu obzvlášť hezky posekanou louku, která měla navíc v rohu už vypálené malé ohniště. Co chtít víc, aneb jak občas ze srandy říkám, tak k trampování kempů netřeba a to malé vypálené kolečko nám bohatě stačilo. Nikde ani noha, ticho jak v kostele, jen ohýnek plápolal a hvězdy byly za bezměsíčné jasné noci přímo parádní (okolí Rokytné je jedno z míst, které je nejmíň zasažené světelným smogem v celé ČR). Jen hajnej šel kolem nahánět divočáky a tak si s náma aspoň dal panáka a popovídal, co nového a jak řádí letošní zlé sucho, které se bohužel dost podepsalo i na stavu zdejších lesů.

V sobotu nás vzbudilo parádní slunečné ráno a tak jsme po snídani uklidili ohniště a vyrazili dál údolím Rokytné. Trasa byla na pohodu, i když bylo docela teplo, protože i všechny další louky byly pokosené a úseky lesem byly pěkně ve stínu. Navíc u Biskupic byla v bývalém táboře otevřena osvěžovna, takže padlo i pár piv na doplnění tekutin. O pár kilometrů dál pak byla další povinná zastávka u studánky "U srubu", kde jsem se bál, že kvůli suchu ani nebude voda, ale nakonec byla a jako vždycky skvělá. Dál jsme se cestou zastavili u srubu známé znojemské T.O. Tiger, kde jsme dokonce zastihli samotného šerifa Míšu, který nás pozval na pokec a kafe. Touto cestou tedy ještě jednou děkujeme a zdravíme. Pak už jsme došli jen ke srubu naší spřátelené osady T.O. Pravda, kde jsme ale nikoho nezastihli (později se ukázalo, že jsme se tu minuli jen o chvilku). Využili jsme ale ohniště a na sobotní večer jsme se usadili zde. Do srubu jsme ani nešli, širák je širák a pohodičku u ohně nic nenahradí.

Vandr na Rokytnou. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Lávka v Tavíkovicích - aneb společný snímek na památku ze závěru vandru údolím řeky Rokytné, tak zase někdy příště.

V neděli následoval další úsek a místy bylo vidět na údolí trochu z nadhledu, protože stezka vedla občas výše nad samotnou řekou. Bylo to až trochu děsivé, protože místy byly celé úseky lesa úplně suché. V samotné řece Rokytné byl taky jen malý zlomek běžného stavu vody. Sucho tady na jižní Moravě je letos opravdu moc zlé a jestli to tak půjde dál, tak raději nechci vědět, jak to dopadne. Bylo dost velké vedro a cesta domů dlouhá, takže jsme nakonec došli jen do Tavíkovic, tedy zhruba jen do poloviny celé možné trampské trasy údolím Rokytné. Ale celé jsme to stejně ani ujít nechtěli, to by byla na jeden víkend už příliš velká honička a tak si druhou půlku necháme zase na jindy. Na závěr ale padl zajímavý nápad podívat se cestou domů k samotnému pramenu řeky Rokytné, což jsme také udělali. Rokytná pramení jen tak v polích u Chlístova a na místě byla dokonce ještě i tabulka ze známého seriálu České televize o pramenech řek. Samotný pramen byl ale bohužel dost zarostlý, takže když jsem se z něj chtěl napít, musel jsem si doslova protrhat díru v hustém porostu. Doušek lahodné vody přímo z pramene řeky Rokytné byl ale důstojným zakončením vandru po části jejího celkově skoro 90 km dlouhého toku.

Tož děkuji kamarádům z našeho "Telecího tria" za společnost a zase někdy ahoj.

Kapsa, T.O. Mňouci + Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde:Odběr novinek