Supí skály - pískovcový, pozdně letní vandr

Když za mnou přišel kamarád Fenik s tím, že domluvil s Hradeckými kamarády vandr do Supích skal, tak jsem měl velkou radost a dlouho dopředu se modlil, aby vše vyšlo, protože tou dobou jsem měl nějaké ty pracovní komplikace. Těšil jsem se o to víc, že jsem v těchto končinách byl jen jednou a to navíc už hrozně dávno. Nakonec ale vše dobře dopadlo a tak jsme jednoho pozdně letního pátečního odpoledne, ještě společně s Carmenem, vyrazili vstříc vandru do skal. Vyjeli jsme sice zavčasu, ale cesta byla přeci jen dlouhá, cestou návštěva Hradeckých trampů, pak nějaké to pivo v hospodě a než jsme se nadáli, tak byla tma a cestou na výchozí kemp Bludička přišly ke slovu i baterky ….

Martinské stěny - na památku jsme si pořídili společnou fotku na parádní vyhlídce v Martinských stěnách.

V náhle nastalé mlze nám ale baterky mnoho nepomohly a tak jsme si i trošku pobloudili skalami. Vůbec nám to ale nevadilo, byla to vlastně stylovka, jdeme přeci na Bludičku. Nakonec ale vše dobře dopadlo a my jsme si v klidu sesedli u ohně a dlouho do noci zpívali trampské písničky. V tomto ohledu posílám speciální poděkování Hradeckým Gepardům, kteří nás obohatili o pár pro nás neznámých písniček. Natěšení na sobotní výšlap jsme pak ani nijak extra nehledali místa na spaní a vesměs jsme jen tak popadali kolem ohně – však koneckonců, převis je sice hezká věc, ale poctivej širák netrumfne naprosto nic. Ani ta nejlepší a nejhezčí celta, či kámen převisu se nevyrovnají nočnímu pohledu do korun stromů.

Ráno jsme se vrhli na rychlou snídani, u které jsme diskutovali o počasí, které se stále tvářilo nějak neurčitě, jako by se nemohlo rozhodnout, zda nás zalije studenou sprchou, nebo naopak teplými slunečními paprsky. Nakonec jsme všechno spláchli kávou s konstatováním, že to nějak dopadne. Své věci na spaní jsme nechali pohozené tam, kde zrovna ležely a už jsme se natěšení sbírali na výšlap po skalách – Hradečáci nám totiž slíbili, že nás tu, jakožto "domácí", důkladně provedou.

Ve skalách dobře ukrytý převis s kempíkem a krásným totemem:

Kempík v pískovcích #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Brzy se ukázalo, že Gepardi nemluvili do větru a jak řekli, tak i udělali a důkladně nás protáhli skalami. Člověku se skoro až nechtělo věřit, kolik krásných míst a zajímavostí se nachází na tak malé ploše. Blbě ale bohužel dopadl Fenik, kterému hned po ránu křuplo v koleni a měl tak po výšlapu a musel se vrátit na flek. Cesta ale byla docela makačka, když jsme jednu chvíli byli nahoře ve skalách s výhledy do krajiny a jen o chvilku později jsme sestoupili až do samého spodního patra skal, kde bylo i kolem poledne v podstatě jen šero – a tak stále dokola. Až jsem si občas neodpustil poznámky o tom, že jsem raději nejel někam k Břeclavi a podobně. V pozdním odpoledni jsme toho už měli docela plný kecky a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna se vydala do hospody doplnit zásobu vody (díky!) a sežrat inzerovanou víkendovou pečenou kachnu, druhá skupina se pak vydala zpět na Bludičku, aby tam chudák Fenik nebyl s pochroumaným kolenem celej den sám.

Večer proběhlo další kolo hraní a povídání u ohně na Bludičce, kde nám společnost dělala nádherně hvězdnatá obloha. V neděli ráno jsme si ještě udělali společnou fotku, ale vandr tím ještě ani zdaleka neskončil. Bylo totiž nádherně a tak by byla škoda jet tak brzy domů. Vydali jsme se proto na skalní výhledy v okolí Martinských stěn, kde to byla fakt veliká krása – klidně bych tam strávil i několik dní. Pak jsme se ještě zašli kouknout na zdejší novou rozhlednu a už tu bylo odpoledne a byl již nejvyšší čas přeci jen vyrazit k domovu, i když se nám nechtělo ani trošku. Byl to opravdu parádní vandr a posílám velké poděkování všem zúčastněným kamarádům, zejména pak Hradeckým Gepardům, které tímto zvu na "výměnný pobyt" třeba k nám na Oslavku.

Tak ještě jednou díky a zase někdy ahoj ve skalách!

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek