Sežral svíčku a seděl potmě

Už asi před rokem či dvěma mi psala skvělá trampská zpěvačka a kamarádka Jana Radová, alias Zuzana, že při přehrabování starých zpěvníků našla skutečnou pecku. Samostatný a notně omšelý zpěvníček z dob První republiky, ve kterém byla notně srandovní píseň "Sežral svíčku a seděl potmě, aneb Dva pitomci na pasece". Hned mi bylo jasné, že to bude pecka a že budu muset někoho ukecat, aby se to naučil hrát a zpívat a že to musím zaznamenat pro budoucí generace.

Sežral svíčku a seděl potmě, aneb Dva pitomci na pasece - autorem je Václav David, hraje a zpívá Roman Pokorný alias Adam.

Napřed jsem chtěl ukecat právě Zuzanu, ale nějak nebyl čas a tak jsme to stále odkládali až nakonec kvůli karanténě na neurčito. Pak se ale ozval kamarád Roman Pokorný, alias Adam z mé první osady 2. UNRRA s tím, že se sedí na chatě a nějak se nudí, tak jestli nechci zajít na pokec. Nakonec slovo dalo slovo, Adamovi se písnička moc líbila a než jsem se rozkoukal, tak už ji uměl i zahrát a zazpívat. Holt profík je prostě profík a navíc mi k tomu ještě doplnil drobnou hudební zajímavost.

Zajímavost od Romana: Skladba neměla určený takt ani harmonii. Kuriozitou je, že podle not a taktů by měla být interpretována v desetičtvrťovém taktu, který neexistuje. Takže by se to dalo rozdělit na dva pětičtvťové takty, ale zde si dovolím zapochybovat o rytmickém cítění trampů. Za celou dobu, co se o trampskou muzikou zabývám, jsem nezaznamenal ani jednu skladbu na 5 a na 7 či na 9 ani nemluvě. Nakonec je z toho pěknej taženej tříčtvrťáček.

Roman navíc celou písničku i opsal, kdyby si to chtěl někdo taky zazpívat:

Sežral svíčku a seděl po tmě, aneb Dva pitomci na pasece.

Seděla mrkev na kufru,
jelito spalo na šutru,
Franc Josef seděl v průvaně,
pral si vnitřnosti ve vaně.

Smály se špunty vývrtce,
bod sem si zouvák do srdce,
vzala mou hlavu ve svůj klín,
pouštěla při tom svítiplyn.

Plovala bába po uchu,
plivátko spalo v laintuchu,
putýnka měla těžkosti,
zouvák se zbláznil radostí.

Fusekle stála u sudu,
spadla ze sklepa na půdu,
Hindenburg ležel u cesty,
Polykal futro od vesty.

Chytila koně za ruku,
farář se řechtal na buku,
vůl vydral z hrdla strašný vzdech,
policajt plaval v povidlech.

Ruksak se holil na bradě,
škopek byl v tklivé náladě,
a strůžok dlouhý dva metry,
naříkal si furt na větry.

Hladila slona po pleti,
mám mozek doma v šupleti,
syreček s velkým rámusem,
zpíval si chanson s "treifusem".

Zalechtal blechu pod paždí,
jestli jí také rozdráždí,
prkýnko spadlo z postele,
blbost je neduh na těle.

Na půdě visel pionér,
spat mu do ruky šifonér,
má písnička je u konce,
mějte si mě za pitomce.

Z textu písničky je patrné, že humor byl v dobách První republiky úplně jiný jak dnes a taky některé použité výrazy nejsou již dnes úplně jasné. Víte třeba, co to byl ten šifonér? Byl to prádelník, neboli šatník, ale hlavně je to krásné slovo a podobných je tato písnička plná. Berte ji proto prosím také s úsměvem, protože to je to, o co tu jde především.

Tak toliko k zajímavé stoleté písničce a příště zase z jiného soudku.

Kapsa, T.O. Mňouci

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek