Osadní vandr na Bobrůvku

Koncem dubna letošního roku jsme se s naší osadou dohodli, že spácháme další větší společný osadní vandr. Někdo, tuším jsem to byl já , přišel s nápadem, že by nebylo špatné pojmout to jako "Návrat ke kořenům" a vyrazit někam, kam jsme všichni odpradávna jezdili, ale kde jsme dlouho nebyli. Volba nakonec padla na Bobrůvku, kam jsme se všichni za mlada něco najezdili a kterou jsme vandrem nešli opravdu hodně dlouho. Taky jsme si řekli, že když už, tak si rovnou projdeme pokud možno co nejdelší část, ať si ji pořádně užijeme do foroty. Horní část toku je ale nezajímavá a taky špatně průchozí, proto jsme dlouho ladili trasu a výchozí bod. Na startovní večer by nebyla špatná nějaká dobrá hospůdka a tak jsme nakonec na poslední chvíli zvolili doslova legendární Hostinec na Veselíčku, ve stejnojmenné obci Veselíčko, kousek východně od Žďáru nad Sázavou.

Bobrůvka 2019 - výchozí sestava osadníků a kamarádů na nádraží ve Veselíčku u Žďáru nad Sázavou.

Veselíčko se ukázalo jako ideální výchozí bod, já přijel vlakem z jedné strany o chvíli dřív a moji kamarádi z osady následně z druhé strany. Vítání na peróně bylo převeliké, ale obratem jsme to šli zapít do již zmíněné hospůdky. No a čím je tak slavná? Je to totiž asi úplně poslední hospoda v České republice, kde mají funkční klasický hospodský orchestrión. Díky tomu bylo předem jasné, že by mohlo být veselo a taky nakonec bylo. Kluci vytáhli kytary a hospoda za chvíli nadskakovala ze základů. Hostinský se nechtěl nechat zahanbit a tak nám k půlnoci předvedl i chloubu svého lokálu a pustil nám zdejší slavný orchestrión z roku 1850. Pravda, věk se na něm už podepsal a hrál fakt hodně falešně, ale to nám vůbec nevadilo a vyslechli jsme si hned několik skladeb, díky výměnným válcům. Pan hostinský nám také převyprávěl celou a velmi zajímavou historii nejen orchestriónu, ale i celé hospody. Prostě parádní trampský večer a samozřejmě se nám ani nechtělo z hospody ven.

Orchestrión z roku 1850 ve Veselíčku - tohle jsem prostě musel nafotit a samozřejmě i nahrát jako odkaz příštím generacím.

Nakonec jsme se však z hospody přeci jen nějak vymotali a spali jsme volně poházení po lese naproti nádraží, kde jsme se po ránu zase pomalu všichni sešli. Uvařili jsme si nezbytnou ranní kávu a za chvíli už nám jel vlak do Olešné na Moravě, která byla výchozím bodem samotného pěšího vandru. Byl to dobře zvolený bod, protože jde o nejvýše položené nádraží široko daleko, takže odsud je to už je z kopce. Začali jsme podél potoka Olešná, který se po zhruba 12 kilometrech vlévá do samotné Bobrůvky. Těsně pod soutokem jsme prošli kolem známého westernového městečka Šiklův mlýn, které už ale dávno není, co bývalo a připomíná spíše Matějskou pouť, proto jsme ho raději obešli v klidu po protějším břehu. Na zřícenině Mitrova jsem zavzpomínal na své úplně první vandry a první širák v době, kdy mi nebylo ani patnáct. Štreku jsme pak zakončili v Habří, kde jsme měli předem domluvenou další hospůdku s hrncem guláše a další nocí pod širákem kousek od samotné říčky Bobrůvky.

Reporty z několika dalších našich osadních vandrů a potlachů: Osadní akce T.O. Mňouci

Třetí den jsem šli asi nejzajímavější a nejkrásnější částí údolí říčky Bobrůvky a to včetně stále stejně nádherné Trenckovy rokle, kde jsem si opět zavzpomínal na mládí, na své první vandry a taky jsme si důkladně prolezli celou strž i se všemi jejími skálami a vodopády. Zastavili jsme se ale i na T.O. Jeseter, T.O. Šťastná náhoda a další trampských osadách po cestě. Počasí bylo tak nějak na střídačku, ale aspoň byl chládek a dobře se šlapalo. Nakonec jsme celou tuto část údolí prošli v pohodě až na Šafránkův mlýn, kde jsme si dali nějaké to pivo a pozdní oběd na posilněnou a pak až do Skryjí, kde nám skoro zázračně jel autobus (jedou tam za den asi tak dva ). Díky tomu jsme po přesunech tímto autobusem a vlakem nakonec zakončili den ve spřátelené hospůdce U Vodníka v Křižínkove, kde to máme moc rádi a kde se už doslova cítíme jako doma.

Osadní vandr na Bobrůvku. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Další den už musela část kamarádů odjet a tak nás zbylo jen pár. To nám ale nijak extra nevadilo a dumali jsme, co dál. Vzhledem k tomu, že začalo dost pršet, tak jsme si nechali bágly v hospodě v Křižínkově a jen tak bez ničeho jsme si prošli ještě celé údolí Blahoňůvky přes T.O. Poštolky až do Dolních Louček a následně Tišnova, kde jsme se prošli po městě a ochutnali nabídku zdejších malých pivovárků a den zakončili opět U Vodníka. Poslední den jsem pak už zase nahodili bágly a prošli si pro změnu neméně trampsky památné údolí Haldy. "Díky" debilnímu zemědělci ze samoty Borky, který údolí úmyslně zneprůchodnil, jsme ale museli jít oklikou a vůbec jsme se nedostali na slavný "bazének" a bývalý osadní flek T.O. Bloody Fox, což nás teda fakt hodně mrzelo. Nakonec jsme ale v pohodě došli až na Kutiny do taktéž slavné hospůdky U Trampů.

Tady se pak už naše cesty rozdělili a já musel jít už po chvíli na nádraží do Řikonína, abych se vůbec nějak stihnul dostat domů. Loučení bylo těžké, ale vandr to byl přímo parádní a vlak mi stejně ujel, takže jsem se nakonec ještě stačil i projít po kopcích kolem nádraží, odkud jsou místy přímo parádní výhledy do zdejší zvlněné krajiny.

Děkuji osadě i všem zúčastněným kamarádům a zase někdy ahoj v lese!

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek