Mňoucké Jizerky 2018

Hospodskej Koza z Jizerek, je mezi trampy doslova žijící legendou a nám, tedy celé T.O. Mňouci, je velkou ctí, že jsme spolu dobrými kamarády a to již po mnoho let. Vlastně už tak dlouho, že ani sám nevím, kdy jsme na osadním vandru zavítali ke Kozovi poprvé a ani kdy Koza poprvé dorazil k nám na náš potlach. Letos ale někdo přišel se skvělým nápadem, že když už v tomto roce klasický potlach dělat nebudeme (minulé ročníky byly opravdu velmi vyčerpávající), tak že by nebylo špatné spojit to dohromady a místo potlachu spáchat osadní velkej vandr, zakončený večírkem v Oldřichovském sedle, tedy u Kozy na Hausmance. Návrh se setkal s velkým ohlasem a tak bylo brzy jasno, že na konci září pojedeme na pár dnů do Jizerek.

Mňoucké Jizerky 2018 - hrdinná úvodní sestava (+ samozřejmě já) vyrážející už od úterý vstříc Jizerským hvozdům.

Po důkladném plánování a dohadování bylo domluveno, že vyrazíme již v úterý. Osadníci jeli klasicky z Brna vlakem a já se k nim měl přidat v Kořenově na nádraží, kam jsem dojel jiným spojem a nakonec jsem tam byl první. Vyčkal jsem tedy příjezdu zbytku osady a protože už byl večer, tak jsme rovnou šli hledat nějakou hospodu. Nebylo to tak snadné, jak jsme si původně mysleli, ale nakonec jsme v pohodě zasedli v Martinském údolí. Spali jsme pod širákem různě kolem hospody, někdo blíž, někdo dál. Přestože byl teprve konec září, tak ráno byla jinovatka, zamrzlé kaluže a teploměr na místním hřišti ukazoval ještě asi v 9 hodin -3°C. V pohodě (tedy krom Jury Krátkýho, kterýmu v noci liška sežrala část zásob) jsme se zase sešli u hospody, která ale měla zavřeno. Naštěstí nám ve vedlejší otevřené sámošce ochotné prodavačky i uvařily kafe, takže bylo všechno v pohodě. Po osvěžení kávou a lahváči jsme se v klidu vydali zase zpět na nádraží, na ranní vlak do Polska, do Jakuszyc.

V Jakuszycích jsme nemohli odolat otevřené hospodě hned u vlaku, ale to polské pivo fakt nebylo žádnej zázrak, takže jen jednička a už jsme šli do hory. Počasí i teplota byla tak akorát, takže se šlo úplně na pohodu a cesta rychle ubíhala. Pauzu jsme si dali ještě na samotě Orly, kde Chlup i krátce zahrál, ale po chvíli jsme už zase šlapali dál, přes Karlovský most zpátky do Čech a do osady Jizerka. Tam jsme nakonec zakotvili v klasické dřevěnici Pešákovna, kde se navíc ukázalo, že hostinský je kontrabasista, který si však na basu sám moc nezahraje, takže když viděl futrály od kytar, tak přímo jásal a hned si chtěl zahrát. Skoro nás ani nenechal se v klidu navečeřet. Navíc se ještě ukázalo, že kuchař je pro změnu od nás z vesnice. Večírek na Pešákovně byl nakonec super a hrálo se a zpívalo tak, že stařičká dřevěnice pomalu nadskakovala ze základů.

Další články vztahující se k mojí rodné osadě: Potlachy, vandry a další akce T.O. Mňouci

Spali jsme pod širákem různě kolem hospody a v noci byla celkem dost slušná kosa. Až dodatečně jsme se dočetli, že na Jizeře byla na toto roční období skutečně rekordní zima a že tu naměřili -14°C. Ráno jsme ale v pohodě vstali, zašli do znovu do hospody na snídani a pak zase vyrazili vandrem dál. Rozloučit se s námi šel kompletní personál Pešákovny, protože takový večírek tu už hodně dlouho neměli. Toho dne nám ale počasí moc nepřálo, bylo pořádně hnusně, poprchávalo a trasa byla docela dlouhá. Dali jsme si ještě pauzu a pozdní oběd na Smědavě, ale počasí se moc nelepšilo a tak jsme museli dál šlapat do kopce tak jako tak. I tak jsme si to ale skvěle užili, počasí se časem přeci jen zlepšilo a po celodenním šlapání jsme došli až na Novou Louku. Tam jsme došli tak akorát v pozdním odpoledni a k otevřené hospodě, kde následoval další parádní večer s hromadou hraní a zpívání dlouho do noci, navíc ještě o to lepší, že se k nám tady přidalo dalších několik kamarádů.

Ráno bylo přímo nádherně, svítilo sluníčko, které rychle rozpustilo mlhu na Nové Louce. S Otlakem jsme spali v lese nad loukou a přímo ze spacáku to byl fakt skvělý pohled. Já jsem po chvíli vylezl, abych udělal pár fotek a už jsme se zase všichni sešli u ohniště na snídani. Potom následovala další etapa, kde jsme se roztrhali na několik skupin s tím, že se sejdeme až rovnou u Kozy v hospodě. Každá skupinka šla trochu jinudy, někdo kratší, někdo delší a já s Hoťasem asi nejdelší, kdy jsme se zastavili i u přehrady Bedřichov a zašli jsme se podívat i na slavný Island. Byl to fakt parádní vejšlap a tak akorát jsme pozdě odpoledne dorazili ke Kozovi, který nás již netrpělivě očekával, spolu s bandou dalších kamarádů i kamarádek a manželek.

Mňoucké Jizerky - V lese #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Následoval další super trampskej večer, na který se přišli podívat i Kozovi kamarádi z okolí. Hausmankou tak zněly osvědčené trampské písně hodně dlouho, až skoro do rána. Někdo pak spal v hospodě na půdě, někdo na zahrádce a někdo za hospodou v lese - no, však to znáte. Na ráno nám Koza nachystal vyprošťovací polívku a my si dali ještě bez báglu další vejšlap přes známé skalní útvary až do Frýdlantu. Vejšlap byl přímo luxusní, bez báglu už to byla pohoda i když trasa byla celkem dlouhá a lahůdkou pak byla ochutnávka pivních speciálů v hospodě Frýdlantského pivovaru. Pak už jsme jen přejeli vlakem zpátky do Oldřichova a vyšlápli si ještě kopec nahoru zpátky ke Kozovi. Tam následovalo velké finále venku na zahrádce za hospodou, které bylo vlastně onou náhradou za letošní potlach naší T.O. Mňouci.

Celej velkej vandr se super vydařil, tímto děkuji a zdravím všechny zúčastněné kamarády a osadníky.
Tak ahoj zase někdy třeba doma na Oslavce.

Kapsa, T.O. Mňouci.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek