Letní vandr na Vojenské Brdy

Byl zrovna pátek třináctého, když jsme s kamarády vrazili zase jednou na Brdy, konkrétně na ty dříve vojenské. Chtěli jsme se s odstupem času podívat, jak to tam teď vypadá, když už všude vedou turistické značky a cyklotrasy. Dali jsme si spicha v hospodě v Zaječově, kde jsme si dali na rychlo pivo, abychom nešli do kopců na sucho. Vyrazili jsme ale jak se sluší ještě za světla, protože jsme si chtěli užít zbytku hezkého a slunečného dne. Cestou nahoru jsme narazili na skupinku žen neznámého původu (trampky to nebyly), které tábořily na dost nešťastném místě a ještě si rozdělaly dost nepřehlédnutelný oheň. Přesně v okamžiku, kdy jsme šli kolem, tak přiletěl nějaký velký dron, který hodnou chvíli kroužil po okolí. Až v pondělí jsme v novinách zjistili, že to byl dron policejní a že dotyčné dámy dostaly tučnou pokutu. Z novin jsme se také dozvěděli, že šlo o první ostré nasazení dronu v podobné situaci, takže jsme se stali historicky prvními trampy, kteří měli co do činění s tímto novým policejním nástrojem (dron nás chvíli i pronásledoval, ale obsluha asi zjistila, že jsme neškodní a nebo jim jen došly baterie).

Svítání na Brdech - probuzení na střeše bunkru s luxusním výhledem a v okamžiku východu slunce, to byla těžká romantika.

Psaly o tom po víkendu všechny noviny, takže se o tom v trampských kruzích docela dost diskutovalo a jako obvykle se diskutující rozdělili na dva protichůdné tábory. Jedna část to brala tak, jako že je to v pořádku a že kvůli suchu je to prostě nutné a podobně. Druhá část to naopak brala jako brutální zásah do osobní svobody a začátek další "války mezi trampy a policií". Pravda je, že policie zásah opodstatňovala velkým suchem, ale tomu se dá oponovat tím, že v té době byly Brdy (a Šumava) jediným místem, které sucho ještě nezasáhlo a odpovídal tomu i terén, který byl tou dobou na dřívějších vojenských Brdech místy i přímo podmáčený. No, osobně se k tomu raději více vyjadřovat nebudu, závěr ať si každý udělá sám podle sebe.

Jeden z článků o historicky prvním nasazení policejního dronu na Brdech: Policejní dron na Brdech

My jsme se ale obešli bez ohně, takže nás dron i policie nechali na pokoji - na rozdíl od nedaleko tábořícího neznámého člověka, kterého sebrali tutéž noc také kvůli ohni jen kousek od nás, což jsme ale také zjistili až po víkendu z novin (viz odkaz výše). Bylo krásně jasno a tak jsme se jen tak kochali výhledem na nádherně hvězdnatou oblohu, popíjeli, kecali a fotili mléčnou dráhu. Hlavně jsme se těšili na svítání, protože je zde krásný výhled. Já se vzbudil sám od sebe přesně v okamžiku, kdy slunce začalo vycházet zpoza horizontu a byla to opravdu přímo nádherná podívaná. Navíc se dalo fotit přímo ze spacáku, takže jsem jen cvaknul pár fotek a ještě si na chvíli zalezl k dospání, protože svítalo doopravdy hodně brzy. To vstávání ale za ten luxusní výhled rozhodně stálo a také fotky se nám všem poměrně dost povedly, prostě takový ten zážitek, na jaký se nezapomíná.

Prodloužený Brdský vandr. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Ráno nás bohužel opustil Fenik, kvůli pochroumané noze a Kartagoo, který měl pro změnu nějaké pracovní povinnosti. Tak jsme si ještě hodili společnou fotku na rozloučenou a šli dál. Vrchol Toku byl pěkně podmáčený a místy mnohametrové kaluže, ale ani to nezabránilo doslova invazi turistů. Potkali jsme vyhlídkový povoz a dokonce i smečku na elektrických koloběžkách, doslova jako na Václaváku. Taky docela dost kolistů, kteří ale byli v pohodě a na vrcholku jsme s některými i příjemně pokecali. Pak už ale honem dál, protože tady bylo prostě na nás už moc plno. Dali jsme si docela dlouhou štreku, prošli pořádný kousek Brdů a den zakončili v jedné příjemné hospůdce u piva a smažáku. Spát jsme šli jen tak do lesa, ani jsme nehledali žádný kemp a prostě jsme s sebou jen tak flákli o zem zrovna tam, kde se nám líbilo a kde to bylo dostatečně rovné a měkké.

Ráno jsme pak po snídani v poklidu došli až na Padrťské rybníky, kam jsem se docela dost těšil a kde bylo fakt nádherně, tedy až na opětovné a všudypřítomné davy lidí - asi si sem budu muset zajet v zimě, to tu snad bude větší klid. Něco jsme pochodili a pokoukali okolo, obešli dokola větší z rybníků, zastavili jsme se u zřícenin kláštera a vandr zakončili v Teslínech u silnice v příjemné hospůdce, kde jsme se rozloučili a každý si počkal na svůj spoj, protože jsme jeli každý jinam.

Byl to opravdu pěknej letní vandr a děkuji všem kamarádům za příjemnou společnost.

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek