Jak vybrat kvalitní stativ

Snad každý fotograf dřív nebo později dojde k závěru, že by si měl pořídit nějaký ten stativ. Výběr vhodného, a hlavně opravdu kvalitního stativu přitom není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Svou roli při výběru hraje hned několik různých hledisek, z nichž jsou některá specifická, podle konkrétního zaměření daného fotografa a některá jsou naopak spíše obecného charakteru. Tato hlediska detailně probereme v následujícím článku, a to přehledně po jednotlivých bodech. Úvodem však zdůrazňuji, že rozhodně ne všechno platí obecně ani univerzálně a je nutno zohlednit konkrétní účel a potřeby, což si ale už každý zájemce o kvalitní stativ musí vyjasnit hlavně sám se sebou a svými potřebami i peněženkou.

Hliníkový stativ Manfrotto - stativy tohoto výrobce patří dlouhodobě k velmi oblíbeným a rozšířeným.

1. Použité materiály – asi nejdůležitějším hlediskem při výběru kvalitního stativu jsou samozřejmě použité materiály. Velkou výhodou plastových, či částečně plastových stativů jsou samozřejmě nízká cena a také nízká hmotnost. Tím ale výhody v podstatě končí, a naopak hlavními nevýhodami jsou obecně výrazně menší životnost, a především nižší stabilita, což je pro stativ poměrně dosti zásadní. Pokud chcete opravdu kvalitní stativ, doporučuji poohlédnout se po solidním celokovovém provedení. Současné kovové stativy jsou většinou hliníkové, takže hmotnost sice naroste, ale ne zase vysloveně extrémně a bohatě se vám to vrátí na životnosti, stejně jako na zvýšené stabilitě. Nevýhodou kovového stativu je, že v zimě studí do rukou, doporučuji proto dbát i na detail v podobě pěnového či gumového potahu horních dílů nohou. Pokud chcete to nejlepší a zachovat vysokou stabilitu i mechanickou odolnost, ale přitom redukovat hmotnost, tak zvolte stativ karbonový. Nárůst ceny je sice většinou větší, ale pokud to myslíte s focením vážně, tak se vám to z dlouhodobého hlediska jistě vyplatí.

2. Provedení nohou – nohy stativu se většinou skládají ze tří, čtyř, ale někdy i z pěti dílů. Všechna řešení mají své výhody i nevýhody. Třídílné nohy jsou pohodlnější a rychlejší na vytažení, ale stativ jako celek je ve složeném stavu větší. Naopak u čtyřdílných a hlavně u pětidílných trvá o chvilku déle, než je rozložíte, ale zase jsou ve složeném stavu o poznání menší. Tohle už je o osobních preferencích, ale většina fotografů co znám, tak používá tří a čtyřdílné nohy – včetně mě. Stejně tak je podstatný mechanizmus fixace nohou, také zde jsou dva nejpoužívanější systémy, první využívá zaklapávací páčky a druhý dotahovací kruhové prstence. Tohle je opět spíš otázka zvyku, ale osobně mi přijdou lepší a pohotovější dotahovací kruhové prstence, které se lépe a rychleji ovládají, a to třeba i v rukavicích. Lepší stativy je mají pogumované, aby neklouzaly v rukách a také aby v zimě nestudily. Nohy by také měly jít hodně roztáhnout, bez nějakých omezovačů ale měly by současně mít pojistky, proti nechtěnému přílišnému roztažení. Za samozřejmost pak považuji to, že lze každou nohu vysunout a nastavit samostatně. Důležité je i zakončení nohou a případná možnost výměny – klasické gumové koncovky, kovové hroty do hor a podobně.

Produktové fotografie různých provedení a možností použití stativů:

3. Středová tyč – důležité je také provedení středové tyče. Vysouvání a jeho ovládání by mělo být jednoduché a dobře ovladatelné, bez složitějších mechanizmů. Rozhodně nedoporučuji vysouvání pomocí otáčení kličkou, protože to je prostě slabé místo, které se většinou snadno rozbije. Tyč by také neměla být příliš krátká, kvůli stabilitě ji sice není dobré moc vysouvat, ale stejně se to občas hodí. Spodní konec tyče by měl být opatřen háčkem, nebo možností upevnit háček – to se velmi hodí, pokud například fotíte na horách za silnějšího větru. Na háček pověsíte třeba batoh a tím výrazně zvýšíte jeho celkovou stabilitu i přes silnější vítr. Hlavně by ale mělo jít středovou tyč vytáhnout a otočit hlavou dolů. Toto řešení ocení zejména makrofotografové, kteří se díky tomu dostanou s fotoaparátem velmi nízko k zemi, například pro fotografování kytek, hmyzu atd.

4. Stativová hlava – zcela zásadní je volba typu stativové hlavy. Lepší stativy je často možné koupit zvlášť samotný stativ a zvlášť hlavu. Díky tomu je možné dosáhnout ideální kombinace obou elementů, zvláště pak pro náročnější fotografy. Nicméně všichni výrobci nabízí u naprosté většiny stativů i zvýhodněné sety hlavy se stativem a to tak, že si opravdu vybere skoro každý. Toto řešení doporučuji, protože se na něm dá výrazně ušetřit oproti koupi zvlášť. Pokud jde o samotné hlavy, tak nejrozšířenější jsou dvě verze – kulová a třícestná hlava. Rozšířenější a na ovládání rychlejší i pohodlnější je hlava kulová, ale třícestná je zase výrazně přesnější a jemnější na ovládání, což oceníte zejména při fotografování architektury, kdy je nutné kompozici nastavit velmi přesně. Kvalitní stativová hlava by také měla disponovat vodováhou a snadným otáčením kolem své osy pro pořizování panoramat. Samozřejmostí by měla být možnost překlopení hlavy do polohy pro fotografování na výšku.

Gitzo Mountaineer - poduktové video dalšího oblíbeného výrobce vystihuje hlavní vlastnosti špičkového karbonového stativu.

5. Upínací destička – při výběru kvalitního stativu byste měli také věnovat pozornost provedení upínací destičky na stativové hlavě, případně tomu, zda je hlava touto destičkou vůbec vybavená. Sice stále existují fotografové, kteří mají raději provedení bez destičky, kdy se fotoaparát přímo šroubuje na stativ, ale jsou v menšině a tomu odpovídá i nabídka stativů, kdy naprostá většina současných kvalitních stativů již má hlavu vybavenou rychloupínací destičkou. Pro jistotu jen krátce o co jde – jde o malou destičku, kterou připevníte na fotoaparát a když ho pak chcete dát na stativ, tak se nemusí šroubovat, ale jen se zacvakne a je to. Před koupí doporučuji si pořádně prohlédnout mechanizmus upínání i odpínání, ale také tvar a velikost destičky a promyslet si, zda vám bude vyhovovat – každý výrobce to má maličko jinak. Podstatné je také provedení samotné destičky, a hlavně mechanizmus jejího připevnění k samotnému fotoaparátu. Lepší jsou systémy, kde to jde udělat jen rukou bez pomoci nástrojů. Méně praktické a hlavně méně pohotové pak vyžadují použití šroubováku nebo aspoň mince.

6. Náhradní díly – s předchozím bodem o rychloupínacích destičkách souvisí i další bod, tedy dostupnost náhradních dílů. Zde je dobré si ověřit, zda výrobce umožňuje také samostatný prodej jednotlivých dílů stativu, zejména pak právě těch destiček, protože snad každému fotografovi se dříve či později podaří ji ztratit, a proto je dobré mít náhradní, nebo aspoň možnost si náhradní dokoupit. Totéž platí ale i pro ostatní díly stativu. Když vám třeba stativ spadne a nějaká část se poškodí, tak není nad to, když můžete koupit poškozený díl nový a jen ho vyměnit, bez nutnosti nákupu celého nového stativu.

Produktové fotografie různých provedení a možností použití stativů:

7. Nosnost stativu i hlavy – rozhodně věnujte pozornost také nosnosti stativu a případně i použité hlavy, protože se mohou navzájem lišit, i když jsou prodávány společně! Nosnost by měla mít velkou rezervu, kvůli větru, možnosti dodatečného zatížení a podobně. Nosnost stativu i hlavy by měla být taková, aby byla minimálně dvojnásobná oproti nejtěžší variantě výbavy, kterou používáte. Zvažte tedy váš fotoaparát spolu s nejtěžším objektivem a případně i bleskem, a to celé vynásobte dvěma, nejlépe pak rovnou třemi. U kulových hlav stativu pak platí jednoduchá poučka, že čím větší je otočná koule, tím lépe.

Vývoj fotografické techniky jde velmi rychle kupředu a je celkem běžné, že v průběhu let změníte fotoaparát, objektivy, blesk, případně i celý systém nebo výrobce, a to třeba i několikrát. Stativ je ale úplně jiná liga, tam platí pořád stará dobrá pravidla, kterými se lze řídit dlouhodobě. Kdysi mi jeden fotograf říkal, že stativ mám vybírat opravdu hodně pečlivě, protože fotoaparát je na pár let, ale dobře zvolený stativ je klidně na celý život a měl pravdu – fotoaparát už mám asi desátý, ale stativ pořád jeden a ten samý. Věnujte proto výběru stativu opravdu velkou pozornost a budete mít také vystaráno rovnou na celé roky. Také není špatné mít stativy dva, jeden menší a lehčí na cesty, na nošení v brašně nebo na batohu a jeden skutečně robustní do studia, nebo na vožení autem. Na závěr ještě pár rychlých tipů k výběru:

1. Nejlepší je karbon, ideální kombinace hmotnosti a pevnosti.
2. Nejlepší poměr ceny a výkonu je většinou hliník.
3. Volte osvědčené a specializované výrobce.
4. Co nejméně plastů, ideálně žádné – jak stativ, tak jeho hlava.
5. Koupě stativu i s hlavou je výhodnější a většinou s brašnou v ceně.
6. Nosnost ideálně trojnásobná oproti nejtěžší kombinaci výbavy.
7. Dobrá volba znamená stativ klidně i na celý život.

Tak toliko k základním bodům pro výběr kvalitního stativu.

Michal Kupsa

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek

Nakonec nesmí chybět obvyklá anketa, hlasujte prosím zde: