Domů » Články » Detektoring » Jak jsem se stal lovcem pokladů II.

Jak jsem se stal lovcem pokladů II.

Jak jsem již psal v prvním dílu tohoto mého miniseriálu o detektoringu, tak mě moji kamarádi detektoráři úspěšně infikovali virem tohoto zajímavého koníčku a já mu pomalu ale jistě začínám propadat. Aneb přesně dle jednoho velmi vtipného hesla, které mi nedávno kdosi napsal na sociální síti: "Je to hezký koníček, ale jen do prvního stříbrňáku, pak už to nejde zastavit!". :-D
To je opravdu velmi vtipně a trefně řečeno, a protože jsem této mety již dosáhl, tak jsem si řekl, že je to ideální příležitost a záminka k sepsání dalšího pokračování tohoto mého pojednání o životě s detektorem kovů. :-)

1 Heller z roku 19101 Heller z roku 1910 - zadní strana mé úplně první nalezené mince, která aspoň trochu stojí za zaznamenání.

Začátky byly (a pořád ještě jsou :-) ) těžké a asi nejtěžší bylo pochopit, jak správně zacházet se samotným detektorem. Navíc jsem si pořídil o něco složitější model, takže jsem s tím dost zápasil a zápasím doteď. :-) Ale na druhou stranu jsem už aspoň pochopil úplné základy a pořád si říkám, že je to jako s focením - kde foťák je sice důležitý, ale důležitější je, kdo a jak s ním zachází. Já to navíc zase tak moc neřeším, snažím se si to užívat a nejde mi jen o více či méně zajímavé nálezy, ale taky o to, vypadnout někam v klidu do lesa a být spokojenej, i když třeba nenajdu vůbec nic. A je fakt, že povedená procházka je někdy ještě lepší, než ten nejkrásnější stříbrňák. V podstatě je navíc skoro nutnost to takto brát, protože těch skutečně zajímavých nálezů zase tolik není a kdo není trpělivý, nebo by neúspěchy neustál, tak pro toho detektoring opravdu není.

Další moje články o tomto úžasném koníčku najdete zde: Články o detektoringu

Na druhou stranu je fakt, že zajímavé nálezy jsou také důležité, protože bez nich by to opravdu nebylo ono. No a jak jsem se tak postupně rozkoukával, tak se po počáteční fázi nálezů typu vršek od piva začaly dostavovat také první zajímavější kousky. Osobně mám moc rád mince, ale nálezy jako bolševický hliníkový desetník ani nebudu zmiňovat. Úplně první zajímavější mincí, kterou jsem našel, tak byl maličký a poměrně zachovalý 1 halíř z roku 1910. Doteď si vzpomínám, jak jsem doslova skákal radostí nejen z nálezu samotného, ale i z faktu, že už dokážu najít i takto malé cíle. Další aspoň trošku zaznamenání hodnou mincí byl zinkový protektorátní dvacetník z roku 1941. Následně jsem pak našel zatím svoji nejstarší minci - 1 Kreuzer (Krejcar) z roku 1800, tedy z doby, kdy na našem území vládl z Boží milosti zvolený císař Svaté říše římské národa německého, vždy rozmnožitel, dědičný císař rakouský, král český a uherský František I. Rakouský. :-) Tedy sice mince pěkná, skoro 220 let stará, ale také poměrně hodně běžná a navíc, protože je měděná, tak i bohužel nepříliš dobře zachovalá. :-(

Zvoneček pro štěstíZvoneček pro štěstí - jedním z dalších zajímavých, až roztomilých nálezů, byl tento zvoneček pocházející asi z koňského postroje.

No a pak to jednoho dne přišlo - našel jsem si takovou jednu loučku a začal s průzkumem. Napřed jsem hodně zápasil s detektorem, protože půda byla hodně mineralizovaná a tak detektor vydával různé pazvuky. Pak se ale detektor uklidnil a já vesele kopal jeden odpadek za druhým - klasika, vršky od piva, kousky alobalu od žvýkaček a další podobné chuťovky. Pak přišel další nenápadný signál a já váhal, zda ho vůbec kopat, protože jsem čekal další odpadek. Nakonec jsem to ale kopnul a můj úplně první stříbrňák by na světě. Skáču radostí a manželka se psem na mě nechápavě koukají. Onou vysněnou mincí se tak stává Rakousko-Uherský10 Krajczár z roku 1869, tedy z doby vlády Františka Josefa I. Mince to sice není vysloveně vzácná, podle portálu Stříbrňák CZ se této verze v Kremnici vyrazilo neuvěřitelných 12.750.000 kusů, přesto však není úplně běžná. Pokud by chtěl někdo řešit cenu, tak ho asi zklamu - taková mince ve stavu, v jakém se nachází venku, je v podstatě z finančního hlediska naprosto bezcenná. Pro mě osobně má ale samozřejmě velkou cenu toho zážitku, že jsem si ji sám našel. :-)

Doplňkové informace o nalezené minci na portálu Stříbrňák CZ: 10 Krajczár 1869 - František Josef I.

10 Krajczár z roku 186910 Krajczár z roku 1869 - tento 10 Krajczár, ražený v Kremnici za vlády císaře Františka Josefa I. je mým úplně prvním stříbrňákem.

Detektoring ale samozřejmě nejsou jen mince, ale také spousta dalších, více či méně zajímavých věcí, které můžeme všude kolem sebe najít. Já asi vůbec nejčastěji nacházím munici do všemožných ručních zbraní, od pistolí až po samopaly. Je až neuvěřitelné, kolik se toho po lesích válí. Nicméně mě osobně přijdou zajímavé spíše jiné věci z běžného života. Jako třeba reklamní štítek na turistickou hůl z Vysokých Tater, který jsem našel poblíž soutoku Vltavy a Sázavy. Nebo třeba malý zvoneček, původně asi z koňského postroje, který jsem napřed chtěl vyhodit, protože se mi zdál ošklivý ale po důkladné očistě nejenže vypadá super, ale ještě i krásně zvoní. :-) Zajímavý byl i nález pouťového prstýnku, který sice vypadal velkolepě, jako od zámecké paní, ale po očistě se ukázalo použití těch nejlevnějších materiálů. Přesto má své kouzlo a v odpadu neskončil. :-)

Kopu zdar a držte mi palec, další poznatky detektořího jelita budou brzy následovat!

Michal Kupsa alias Kapsa

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek

Galerie k článku Jak jsem se stal lovcem pokladů II.

2 Kčs z roku 1975 | fotografie
2 Kčs z roku 1975
1 Heller z roku 1910 | fotografie
1 Heller z roku 1910
1 Heller z roku 1910 | fotografie
1 Heller z roku 1910
1 Heller z roku 1910 | fotografie
1 Heller z roku 1910
20 Haléřů z roku 1941 | fotografie
20 Haléřů z roku 1941
20 Haléřů z roku 1941 | fotografie
20 Haléřů z roku 1941
1 Kreuzer z roku 1800 | fotografie
1 Kreuzer z roku 1800
10 Krajczár z roku 1869 | fotografie
10 Krajczár z roku 1869
10 Krajczár z roku 1869 | fotografie
10 Krajczár z roku 1869
10 Krajczár z roku 1869 | fotografie
10 Krajczár z roku 1869
Munice - častý nález | fotografie
Munice - častý nález
Hotel Kamzík | fotografie
Hotel Kamzík
Zvoneček pro štěstí | fotografie
Zvoneček pro štěstí
Pouťový prstýnek | fotografie
Pouťový prstýnek
Pouťový prstýnek | fotografie
Pouťový prstýnek
Parťačka | fotografie
Parťačka


Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
1810201610
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Michal Paulus
To jak to popisujete je s tím odevzdáváním je nový přístup,který vychází z nezvládnuté legislativy ohledně detektor -lobby. Muzea alespoň něco dostanou. Ovšem je to tak, že každý to nemyslí dobře jako vy. Ne každý pozná, který nález je cenný a který ne. Osobně jsem poznal více lidi co se tímto živí, než, že by pomáhali archeologům.
Michal Kupsa
Nový přístup? U normálních lidí normální. Že by podle sebe soudím tebe? A že se tím někdo živí? Tak jako vtip to není špatné, ale tímto výrokem mě jen definitivně utvrzujete v tom, že nemáte páru, o čem mluvíte - tohle je opravdu naprosto k smíchu. To je asi jako tvrdit, že se někdo živí tím, že podává Sportku. :-D
M.Paulus
Z mého pohledu je tento koníček strašně zajímavý, ale neměl svědomí ty nálezy hledat.
Bohužel toto cílené mazání historie je dost smutné. Prakticky se takto smaže historie a souvislosti (nález/místo) od doby bronzové do současnosti. Spousta nálezů dává smysl, jenom pokud zůstanou tam kde jsou. Vezmeme-li lokalitu, kterou překopou archeologové, je šance, že se si jednou přečtu nějakou pěknou publikaci o daném místě. Pokud si nález vykopu sám, budu mít maximálně artefakt na poličku, nebo pomíjivé peníze pokud je prodám. Navíc se mi zdá, že ta detekční technika je tak dokonalá, že je to jako rybařit z mostu. Jedině snad se dá ocenit to nasazení vlastního krku, kde místo zvonečku v hlavě zazvoní střepina z granátu.

Jednou se o této sebestředné době budou naše děti učit.
Michal Kupsa
V žádném případě nemohu souhlasit - za prvé je základním pravidlem číslo jedna, že na archeologických lokalitách se nekope, nebo jen ve spolupráci s archeology, což je dnes již celkem běžná praxe. Dále ono chytání ryb z mostu je prostě blábol a je vidět, že jste to nikdy ani nezkusil a vůbec nevíte, o čem mluvíte. No a za třetí - zaznamenání polohy (většinou to nejcennější na celém nálezu) a odevzdání zajímavějších nálezů do muzea, je také běžnou praxí a archeologové jsou detektorářům vděční, protože za ně prohledají i méně zajímavé lokality, na které by ani neměli čas. Už i já, začínající detektorář, jsem svůj první zajímavější nález odevzdal do muzea (o tom bude další díl), kde mi poděkovali, pochválili mě za správný postup (zaznamenání přesné polohy i hloubky nálezu) a ještě mi dali i tip, kde to zkusit příště. Takže asi tak.
Dan
Úplně mě mrazí.
Mám zo takhle vždy, když vidím tyhle záležitosti. I u starých fotografií třeba.
Vidím (vizualizuji si) tu historii...ty lidi, kdo, kde, jak se to tam dostalo... nádhera Michale.
Dost vážně o tom přemýšlím.
Michal Kupsa
Dane, doporučuji, pokud takhle uvažuješ, tak je to ideální koníček, jen dost návykový a časově náročný. :-)
Michal Kupsa alias "Kapsa" - Webová prezentace - ! Všechny zde publikované fotografie jsou chráněny autorským zákonem !
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace