Jak jsem se stal lovcem pokladů I.

Hned několik z mých mnoha vypečených kamarádů mě už roky usilovně provokuje tím, že se věnují detektoringu, tedy hledání více či méně cenný a zajímavých předmětů pomocí detektorů kovů. Roky jsem se tomu taky poměrně účinně bránil, protože mi bylo jasné, že by se mi to sice líbilo a bavilo mě to, ale taky že taková legrace něco stojí, a to zejména z hlediska časové náročnosti. Když ale začalo jít do tuhého a postupně mi ukazovali všechny svoje úžasné nálezy, tak začala moje obrana pomalu ale jistě ochabovat. Když pak na mě kamarád Játro navíc vytáhnul svoje nádherné Pražské groše a jiné skvělé kousky, tak už mi začalo být pomalu jasné, že jsem skutečně ztracen. To se definitivně potvrdilo, když mi jednou na potlachu na chvíli půjčil svůj detektor a já si našel svoji první minci, kterou byl - jak jinak, než bolševickej hliníkovej desetník.

Slavnostní první kop - aneb vzal jsem komplet detektorářskou výbavu, manželku, psa a šlo se na věc na nejbližší vhodné místo.

Definitivně poslední ranou bylo zjištění, že centrála největšího obchodu s detektory Lovec pokladů CZ se nachází jen kousek od mého místa bydliště. Jednoho dne jsme se tam s manželkou vydali, ale protože rád dělám věci s rozmyslem, tak jsem si vše napřed nastudoval, promyslel a něco málo i konzultoval s kamarády. No, jak už to tak bývá, tak nakonec bylo samozřejmě všechno úplně jinak, než jsem si naplánoval. Hned ve dveřích se mě ujal vysmátej chlápek, kterej byl fakt tak dobrej (bylo na něm fakt vidět, že tím přímo žije), že mi s úsměvem a bez sebemenšího náznaku nějakýho vnucování prodal detektor, kterej stál dvakrát tolik, než jsem byl původně ochoten investovat (kdybych byl někdy v budoucnu majitelem nějakého obchodu, tak jdu a přeplatím ho). Navíc mi ho i prakticky a velmi zkušeně předvedl v parku před obchodem, takže než jsem se stačil pořádně rozkoukat, tak jsem se stal se hrdým majitelem detektoru Minelab Equinox 600 a ještě i dohledávačky Mars MD Pinpointer. Později se ukázalo, že chlápek měl samozřejmě pravdu a dle mínění všech mých detektořích kamarádů se skutečně jednalo o skvělou volbu. To už jsme se ale řítili k domovu s vybavením v kufru a s vidinou prvního slavnostního kopu.

Další moje články o tomto úžasném koníčku najdete zde: Články o detektoringu

Kamarádi mě sice varovali, abych si nedělal velké naděje ohledně senzačních nálezů a nejdrsnější byl asi kamarád Víťa z Oslavan, kterej mi doslova napsal: "Neboj, vystřízlivění bude kruté a začátky těžké!". Já už byl však fakt hodně natěšenej, ale samozřejmě se ukázalo, že měli pravdu, protože to bylo těžké. Napřed jsem zápasil s nastavením detektoru, což mi sice v obchodě předvedli, ale samozřejmě jsem si zapamatoval tak maximálně čtvrtinu - holt už mi není dvacet. Pak už se ale šlo na věc a vyrazili jsme se ženou a se psem na první vhodnou lokalitu. Tam se opět ukázalo, že je to těžké, protože nastavení je jedna věc a pochopení toho, co detektor signalizuje, je věc druhá. Další problém byl, že v tom letošním suchu byla půda na poli tvrdá jak beton. Manželka si po chvíli poklepala na čelo a šla se natáhnout na sluníčko, zatímco já se věnoval prvním výkopům. Po chvíli jsem byl špinavej jako prase a to doslova až na hlavě, ale současně jsem se také stal šťastným majitelem několika víček od piva, různých kousků drátu a dalších, samozřejmě jistě velmi cenných archeologických artefaktů.

Živá a chlupatá dohledávačka - nejvíce ze všech se u toho bavila naše fenka, která se ochotně ujala pomocných výkopových prací.

Já se ale tak snadno nevzdám a jednou to přijde! Nicméně moje první poznatky jsou, že to celé opravdu není zas taková legrace, jak se na první pohled zdálo a to i když jsem k celé věci přistupoval opravdu odpovědně. Pozitivní ale na druhou stranu je, že jsem aspoň zjistil, že i úplné jelito jako já, je schopno najít i tak drobné kovové předměty, jako jsou nejen vršky od piva, ale třeba i rýsováčky a to přesto, že nastavení detektoru jsem stále nepochopil ani z poloviny. No a když už jsem nic nenašel, tak jsem si z výletu aspoň přinesl jednu jakeš-takeš použitelnou infračervenou krajinářskou fotku.

Kopu zdar a držte mi palec, další poznatky detektořího jelita budou brzy následovat!

Michal Kupsa alias Kapsa

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek