České vesnice v Rumunském Banátu

Mezi českými cestovateli, turisty i trampy je stále oblíbenější oblast Rumunského Banátu. A není to jen nádherná a hlavně nedotčená příroda, co sem láká stále více návštěvníků z Čech. Je to především místní, relativně početná česká komunita, která se zde postupně usídlovala od roku 1823, kdy zde byla založena první česká vesnice Sv. Alžběta (Elisabethfeld), která však později zanikla, kvůli problémům s nedostatkem vody. Rok nato byla nedaleko založena druhá vesnice, Sv. Helena, která je dodnes asi nejznámější českou osadou v Banátu, protože je ideálním východiskem i centrem. Vesnice byly pojmenovány podle dcer podnikatele se dřevem a zakladatelem komunity pana Magyarlyho. V průběhu let zde vznikly další čistě české vesnice Bígr, Eibenthal, Rovensko, Šumice a největší česká vesnice Gernik. Roztroušeny jsou po horách nad Dunajem, na pomezí hranic dnešního Rumunska a Srbska. Celkem zde dnes žije kolem 5000 etnických Čechů. Všechny vesnice jsou prakticky 100% české, protože naše mentalita je výrazně odlišná od rumunské a tak nikdy nedocházelo a nedochází k výraznějšímu promíchání s okolní rumunskou majoritní společností.

Vesnice byly a vlastně stále jsou díky své odlehlé poloze značně izolované od okolní ruchu moderní Evropy a také od okolních rumunských vlivů. Místní obyvatelé i po více jak 150 letech odluky hovoří naprosto plynně česky. Dodnes do žádného z těchto míst nevede ani pořádná asfaltová silnice a například do Bígru se běžným osobním autem vůbec nedostanete. Díky tomu se tu udržují u nás již dávno zapomenuté tradice a zvyky. Slaví se tu dožínky, posvícení a další lidové slavnosti. Také na bohoslužby zde chodí většina obyvatel bez rozdílu věku a na Sv. Heleně mají dokonce baptisté i katolíci své vlastní kostely. Slyšet tu můžeme tradiční české lidové písničky, které již byly u nás dávno zapomenuty a nebo které se dochovaly již pouze ve zkrácených verzích. Stále se tu můžeme setkat také s lidovými kroji a dobovým oblečením, které se u nás nosilo naposledy zhruba před sto lety. Také lidová architektura je zde zachovalejší a bližší své původní podobě než u nás. Při pohledu na některé chaloupky na nás doslova dýchne historie. Na obdělávání polí se pak stále ještě používají koně a nebo dokonce kravské povozy, i když sem tam už můžeme zahlédnout i nějaký ten traktor. Vesnice v podstatě dodnes žijí převážně ze zemědělství a jsou stejně jako v dobách svého vzniku z větší části soběstačné. Místní jsou stále schopni si většinu své potravinové spotřeby vyrobit sami a to za použití dávných technologií. Kukuřice se stále mele na malých vodních mlýncích, sýr (kravský, ovčí i kozí) se pořád ještě vyrábí doma za pomoci syřidla a nebo také chléb se peče v domácích zděných pecích. A takový domácí med, či šípková marmeláda jsou skutečné lahůdky. Místní obyvatelé je stále vozí prodávat na rumunské trhy do vesnic dole u Dunaje. V nedalekém Sikovci se také ještě konají tradiční klasické dobytčí trhy, kde kvete jak klasický, tak i u nás již prakticky nemyslitelný směnný obchod. Pořídíte zde od koně či krávy, přes vepře, kozy, ovce, husy, kachny a slepice až po ovoce a zeleninu či hotové potraviny. Trh začíná brzy ráno, ještě před východem slunce a má neopakovatelnou atmosféru. Připadáte si zde skutečně jako někdy před sto lety.

Zima na Rovensku

Komunita má také několik slavných rodáků. Nejslavnějším je asi náš současný nejlepší fotbalista Pavel Nedvěd, který původem pochází z nejnedostupnější horské vísky Bígr. Zajímavou postavou je také rodák Josef Řehák, svérázný místní malíř o kterém natočila dokumentární film i Česká televize. Mistr sice bohužel zemřel již v roce 1993, jeho chaloupku na Bígru však můžete navštívit i dnes a paní Řeháková vám jistě ráda ukáže jeho tvorbu, která se z části nachází přímo na stěnách jejich domu. Vynikají především zde oblíbenými jasnými barvami. Nejznámější je asi jeho verze obrazu Mony Lisy, který visí v obývacím pokoji.

Současná situace domácích obyvatel však není jednoduchá. V dobách komunistické nadvlády nejevily rumunské úřady o českou menšinu prakticky žádný zájem a situace byla stále horší a horší. Především veškerá infrastruktura je zde velmi zanedbaná. Po svržení komunizmu získali etničtí češi nárok na vystěhování zpět do vlasti a přednostní, bezproblémové udělení našeho státního občanství. Toho řada lidí využila a především mladší generace se ze značné části vystěhovala trvale a nebo alespoň přechodně zpět do Čech. Další u nás pracují a domů se vrací jen občas přivézt vydělané peníze rodičům či prarodičům. V malebných chaloupkách tak převládají především starší lidé. Těm mimo jiné pomáhá nadace Člověk v tísni, která tu podporuje školství, zdravotnictví i osvětu. Podporuje zde také vznikající turistický ruch. V každé vesnici je totiž vždy několik volných chalup, kterou si lze pronajmout na romantickou dovolenou. S koupelnou či splachovacím záchodem však spíše nepočítejte. Ostatní turisté zase najdou ubytování přímo v domovech místních obyvatel. V letních měsících dokonce funguje pravidelná doprava z Čech do Sv. Heleny, která je ideálním východištěm pro pěší túry okolních horách. Nadace tu dokonce nechala vyznačit turistické značky, stejné jako u nás doma i s českými popisky, včetně přehledné turistické mapy celé oblasti. Dá se tu putovat dokonce úplně nalehko protože vzdálenosti mezi jednotlivými vesnicemi odpovídají lehčím denním pochodům kolem 15 až 20 kilometrů. Stan ani spacák přitom nepotřebujete, protože se můžete v každé vesnici levně ubytovat, včetně stravy. Je to koneckonců i bezpečnější než nocovat pod širákem či ve stanu, protože Banát je velmi lesnatý a je zde vysoký výskyt divokých zvířat, především medvědů, kterých je zde nejvíce v celé střední Evropě.

Náladovka ze Sikovce

Je tady toho ale také hodně k vidění. Zážitkem může být ve vesnicích pozorování domácích při polních pracích prováděných tradičními technologiemi. Banát je také vyhlášenou krasovou oblastí, takže je zde spousta bílých vápencových skal, údolí, jeskyní, propastí i závrtů a dalších krasových jevů. Z velmi vysokých skal poblíž Sv. Heleny je překrásný výhled do údolí Dunaje a to i daleko na území Srbska. Přímo naproti Sv. Heleny se na skále nad Dunajem navíc tyčí působivá zřícena středověkého hradu a nedaleko vesnice je také archeologické naleziště s pozůstatky římského osídlení. Při přechodech po horských hřebenech zase můžete zahlédnout pastevce v jejich salaších či se stády ovcí na pastvě. Některé svahy slouží právě jako pastviny nebo byly vytěženy při zpracování dřeva a tak zde není nouze o nádherné výhledy do divoké kopcovité krajiny. V nedalekém rumunském městečku Berzasca začínala také úžasná romantická lesní úzkokolejka s parním provozem. Před několika lety však byla bohužel značně poškozena jarní povodní a to tak vážně, že se provoz již nepodařilo obnovit. O to čilejší je však lodní provoz na Dunaji, který lze ze skal pozorovat přímo z ptačí perspektivy. Na potoce Beu jsou také dva krásné krasové vodopády a na potocích poblíž vesnic je také několik vodních mlýnků. Za vidění stojí také takzvaná Kulhavá skála, která vzdáleně připomíná skalní most Pravčická brána. Přímo pod ní je pak rozlehlá jeskyně Vranovec. To vše je ale jen malý a stručný výpis místních zajímavostí, pro které Banát rozhodně stojí za návštěvu.

Pokud by jste se rozhodli českou komunitu v Rumunsku navštívit, můžete využít nabídku některé z cestovních kanceláří, které sem jezdí především v letním období. Lepší je ale zavítat sem individuálně. Dojet se tam dá pohodlně autem, které si můžete ve Sv. Heleně bezpečně odstavit a nebo můžete využít služeb místního dopravce, který vás levně a bezpečně doveze z Čech (většinou z Prahy či Brna) až na místo. Veškeré potřebné informace naleznete na internetové stránce, kterou v rámci pomoci rozvoje komunity provozuje nadace Člověk v tísni, včetně kontaktů na dopravce či místní obyvatele, kteří mají k dispozici ubytování pro turisty. Nechybí ani orientační ceník, přičemž si ani nemusíte vyměňovat peníze, protože v českých vesnicích lze platit přímo i českými korunami. Rumunsko je navíc od roku 2007 členem Evropské unie, takže nemusíte řešit ani žádné problémy spojené s přechodem hranic.

Odkaz na infoweb o Banátu : www.banat.cz

Michal Kupsa

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek