5. výroční potlach T.O. Roza
neděle 15. listopad, 2015 | 8 komentářů | zobrazeno 4834×PotlachyOslavkaS kamarády z T.O. Roza jsem se poprvé setkal před dvěma lety na úžasném 70. výročním potlachu T.O. Rowers, kde vystupovali na odpoledním "Lesním koncertě" a kde mě ihned mě zaujali zejména tím, s jakou lehkostí a nadšením hrají. Neméně se mi o rok později líbilo i na jejich potlachu a tak jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít ani jejich letošní 5. výročí.
O důvod navíc pak bylo, že potlach byl přeložen z původního letního termínu na podzimní, což přímo vybízelo ke spojení s vandrem podzimním údolím milované řeky Oslavky. Na Oslavce je totiž podzim obzvlášť nádherný, protože je tu velké množství listnatých stromů a hlavně velké množství různých druhů, takže na podzim to tu celé doslova hraje všemi barvami. Tedy samozřejmě za předpokladu, že se podaří trefit ten správný čas ….
Atmosféra na potlachu byla úžasná, zde večerní vystoupení Duo Tormádo:
5. výroční potlach T.O. Roza - večerní hudební vystoupení kapel, osad i jednotlivců neměly chybu.
Na tuto akce jsme se nakonec domluvili s Fenikem a vyrazili jsme jako obvykle v pátek brzy odpoledne. Cestou jsem Fenikovi básnil o tom, jaká nás čeká skvělá muzika, načež se on tvářil poměrně nevěřícně (a posléze čuměl jak puk). Na flek jsme dorazili za šera a už tu bylo celkem veselo. Narychlo jsme tedy rozhodili věci na spaní pod nejbližší strom a už jsme se šli taky veselit k ohni. Už v pátek to totiž stálo za to a večerní hraní v komorní sestavě byla fakt luxusní. Obzvlášť, když se zapojila nejen celá T.O. Roza, ale třeba taky kamarádi ze slovenské T.O. Pohoda, kterou většina z nás zná také pod názvem jejich kapely Pekaringo a řada dalších kamarádů. Nakonec jsem šel spát dlouho po půlnoci a ještě ze spacáku poslouchal poslední songy.
V sobotu se hned od rána začalo hrát, když Pedro z Pekaringa s Drobkem z Rozy doslova snídali Ryvolovky. Bylo to velmi lákavé a pár songů jsem vyslechl při přípravě snídaně, ale pak jsem to přeci jen překonal s pomyšlením, že večer toho ještě bude dost a vydal jsem se na vejšlap podzimní Oslavkou. Původně jsme chtěli jít hromadně, ale Fenik se Šťastným Bobem nakonec vyrazili na opačnou stranu, na Malou skálu a já tedy šel sám proti proudu ke Kančí louce.
Podzimní pohoda na údolí Oslavky, aneb sám na vejšlapu někde pod Lamberkem:
Sám na Oslavce .... #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA
Nakonec jsem dobře udělal – nic proti kamarádům ale občas je potřeba taky vyrazit aspoň na vejšlap sám a vyvětrat si trošku hlavu. Navíc mým směrem byl větší klid a tak jsem si to fakt parádně užil. Došel jsem až na Kančí louku, kde ještě stála od léta lávka a tak jsem byl zkontrolovat stav louky a také se poklonit zemřelým kamarádům na údolním pietním místě. Fakt hezky jsem se prošel, i když jsem byl trošku zklamán tím, že barvy podzimu ještě pořád nebyly na maximu. Cestou zpátky už jsem nevydržel a zastavil se na několika boudách, abych pokecal se staršími kamarády v dolní (chatové) části údolí a po těch pár kilometrech samozřejmě bodlo i nabídnuté kafíčko.
Na flek jsem dorazil právě včas – sice jsem už nestihnul odpolední soutěže (vešlap podzimním údolím mi to ale bohatě vynahradil), ale vyšlo mi to tak akorát, abych se najedl, vypil pár piv a zalomil palec s nově příchozími kamarády ještě před samotným zapálením večerního potlachového ohně. Vyšlo mi to fakt pěkně tak akorát.
Na vlastním potlachu samozřejmě museli zahrát i kamarádi z pořádající osady T.O. Roza:
Zahájení potlachu proběhlo obvyklým slavnostním zapálením, minutou ticha a vyhlášením vítězů odpoledních soutěží. Pak ale následovalo to hlavní, co se zase tak často nevidí – celá řada nesoutěžních hudebních vystoupení zúčastněných kamarádů. A byla to fakt veliká krása a atmosférou i kvalitou muziky to bylo spíš jako někde na koncertě či festivalu. Zahráli Zbýšovští Roveři, kterým na nadšení z muziky neubírá ani opravdu úctyhodný věk. Zahráli slovenští kamarádi z Pekaringa, kteří jsou ozdobou každého potlachu. Vstoupení Duo Tornádo pak bylo opravdovým tornádem v podobě neuvěřitelného přívalu energií nabitého zpěvu. Zahanbit se nenechal ani nevidomý kamarád Čeňa, který s přehledem zmáknul zahrát sólově několik pěkných písní. Skvělá byla také (zatím) bezejmenná kapela rodiny Štrobachových a na vlastím potlachu samozřejmě nemohli zůstat pozadu ani skvěle hrající kamarádi z pořádající T.O. Roza. Nakonec k půlnoci nastalo velké finále, kde jsme napočítali celkem naráz hrajících 15 kytaristů, 2 kontrabasisty a jednoho hráče na banjo a jednoho na bicí. Je až neuvěřitelné, že i takto velké hudební těleso se podařilo udržet v rytmu a dokonale sladěné, to byl fakt velký zážitek. Finále nad ránem pak patřilo zejména Pedrovi s Jordánem ….
Noc pod širákem byla na pohodu a opět jsem usínal ještě za poslechu posledních písní. Veselo pak bylo i v neděli ráno, kdy se opět hodně hrálo, ale to už jsme museli s Fenikem pomalu vyrazit zase k domovu, obzvlášť když jsme měli ještě v plánu nedělní vejšlap po vyhlídkách dál za Malou Skálou. Právě tento vejšlap tak byl parádní tečkou za skvělým víkendem, i když ty úplně nejlepší podzimní barvy jsme zase netrefili.
Díky všem kamarádům za skvělý víkend a těším se příští rok zase na viděnou, ahoj!
Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.
P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek
Ahoj! kurin.
tyto kytary dělá pro kamarády Jirka Runkas, info zde: http://www.kytaryrunkas.wz.cz/
zdravím do daleké Kanady !