43. Zimní táboření Campu Dechťárna

Na Zimní táboření pořádané kamarády z Campu Dechťárna jezdím v podstatě od začátku, co se vůbec věnuji trampingu. Nejezdím sice vysloveně pravidelně každej rok, ale tak zhruba desetkrát jsem byl a musím říct, že tato tradiční trampská akce patří k mým nejoblíbenějším. Jednak proto, že tu potkávám spoustu kamarádů, z nichž některé vídám už jen zřídka, druhak proto, že tu bývá opravdu skvělá muzika a třeťak (fakt krásný slovo ) proto, že mám prostě zimu rád a tím pádem i to zimní trampování, který je mi určitě milejší, jak když je v létě pětatřicet ve stínu. Letos se navíc hlavní organizátor Kryšpín nechal už dlouho dopředu slyšet (už poněkolikáté ), že je to opravdu a definitivně úplně poslední ročník. Proto jsem nad účastí neváhal ani vteřinu - i když si myslím, že to naposledy nebude a že toho Kryšpína ještě na pár dalších ročníků ukecáme.

43. Zimní táboření Campu Dechťárna - byl to krásnej pohled, jak oheň jasně zářil do dáli přes zasněžené pláně Vysočiny.

Cesta na Dechťárnu je od nás ze soutoku Vltavy a Sázavy poměrně dlouhá a tak jsem vyrazil v sobotu už celkem dost brzy ráno. Už ve vlaku mi při pohledu z okna bylo jasný, že letos to po několika spíše blátivých zimách bude opravdu hodně zimní. Od Žďáru nad Sázavou jsem ve vlaku měl doslova připlácnutej nos na okně, protože to byla fakt krásná podívaná – ke slušné sněhové nadílce se totiž přidala přímo parádní námraza, takže to v lese vypadalo opravdu jako v nějaké pohádce.

Ve vlaku jsem potkal neznámého kamaráda (pozdravuju a rovnou se omlouvám, že jméno jsem mezitím zapomněl ), se kterým jsme měli stejný cíl a oba jsme měli v plánu vyrazit na Dechťárnu výšlapem z Bystřice nad Pernštejnem. Vyrazili jsme tedy od vlaku společně směrem na Věchnov, kde jsme měli oba spicha s dalšími kamarády. Nakonec jsme to vzali po silnici, protože sněhu bylo fakt docela dost a jinudy to skoro ani nešlo, snad jedině na běžkách. I po silnici to ale byla hezká cesta, protože zasněžená krajina s námrazou fakt neměla chybu a tak jsme v klidu klábosili a kochali se krajinou.

Trampskej sbor - Tak tohle nemělo chybu, jak se ten trampskej sbor nesl krajem - škoda jen, že jsem to nestihl nahrát celé.

Do hospody jsme dorazili tak akorát, už bylo pěkně veselo a guláš zrovna na plotně. Takže tak akorát pár piv a honem zase do lesa, abychom stihli dojít na flek ještě za světla. Z hospody jsme už tedy vyrazili v podstatně početnější skupině a jednu chvíli to byl průvod skoro jako na slavný Chilkootský průsmyk. Tady už byla námraza ještě lepší, takže jsme cestou se Sašou z S.T.S. Usada hodně fotili, až jsme se tam trochu ztratili. Nakonec jsme se ale zase našli a dorazili na flek tak akorát, abychom se stačili pozdravit s kamarády ještě před zapálením. Zapalovalo se totiž docela brzo, protože byla opravdu celkem solidní kosa.

Netradiční osmibokou a fakt hodně velkou hranici zapalovalo osm kamarádů, osmi pochodněmi (a navíc při teplotě -8°C), připálenými z malé hraničky, která byla zapálena ručně rozdělaným ohněm pomocí křesadla – to byla sama o sobě zajímavá podívaná. Na ohni se sešlo opravdu hodně muzikantů a navíc jeden lepší jak druhý, takže večer byl lepší, jak na leckterém koncertě či festivalu. Zahrála skvělá Rosická T.O. Roza, zazpíval Béďa Šedifka a rozhodně se nenechali zahanbit ani kamarádi z T.O. Rowers, Karabiny a celá řada dalších. Ve finále hráli společně všichni a byla to neskutečná krása, jak se trampský sbor rozléhal zasněženou mrazivou Vysočinou – to byla fakt veliká krása, na to budu dlouho vzpomínat.

Cestou ze Zimního táboření na Dechťárně. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

V neděli ráno už to byla klasika – rychle zabalit, pozdravit se s kamarády, rozdat poslední pé-efka, zalomit palce a pomalu vyrazit. Já jsem si řekl, že při tak parádním zimním počasí by to byl hřích, jít nejkratší cestou na vlak a proto jsem se rozhodl, že to vezmu po hřebeni do Nedvědice a dobře jsem udělal. Zde byla námraza úplně nejhezčí, navíc je to krásnej kraj a ještě se ke mně přidali kamarádi z T.O. Pravda, takže bylo po cestě i s kým klábosit. Za tuhle zimu to byl jednoznačně nejhezčí vejšlap, protože krajina byla fakt luxusní a foťák se pomalu nezastavil. Postupně jsme došli až do Nedvědice k vlaku, kde nám to ale ujelo před nosem, což nám ale nevadilo - obsadili jsme hospůdkou u nádraží, kde jsme ještě něco pokecali a popili s dalšími kamarády. Za dvě hodinky byl rozjezd vlaků a my se vydali každej na jinou stranu - já na Žďár a ostatní směrem na Brno.

Závěrem bych chtěl moc poděkovat Kryšpínovi + všem ostatním pořádajícím kamarádům za další naprosto skvělý ročník Zimního táboření. Stejně tak i zúčastněným muzikantům, kteří tak parádně zahráli i všem ostatním, kdo dorazili. Letos to fakt nemělo chybu, i to počasí nám přálo a tak nezbývá než doufat, že to přeci jen nebylo úplně naposledy.

Díky a ahoj zase někdy někde !

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek