40. Výroční potlach T.O. Rosomák

S kamarádem Sněhulákem z T.O. Rosomák se známe už pěkných pár let, ale na jejich potlachu jsem ještě nikdy nebyl a přiznám se, že navíc z jejich osady nikoho jiného ani neznám. O to víc mě to lákalo se tam zajet podívat, poznat zase nějaké nové kamarády, jiné trampské zvyky a taky protože jsem se tam už několikrát chystal, ale doteď mi to nikdy nevyšlo. Navíc letos slavili 40. výročí, tak jsem si řekl, že buď teď, nebo nikdy a konečně vyrazil do krásného údolí trampské říčky Javornice.

40. Výroční potlach T.O. Rosomák - večerní pohoda u ohně.

Říčku Javornici ale znám, byl jsem se tu už jednou podívat, protože mě lákalo toto tajemné trampské údolíčko, o kterém už kdysi dávno Honza Vyčítal zpíval v jedné své známé písni: "Po Javornici nahoru, a zase kluky Ryvolů tam potkávám". Našel jsem tehdy i osadní flek Rosomáků, takže jsem přesně věděl kam jedu, což byla výhoda. Horší to ale bylo s dopravou, protože je to místo přeci jen dosti odlehlé. Nakonec jsem ale našel jeden vhodný sobotní spoj, který byl sice se třemi přestupy, ale ještě pořád to vycházelo celkem na pohodu tak, abych se pěkně prošel a současně byl na místě v nějakou rozumnou dobu.

Sbalil jsem tedy své milé telátko a v sobotu brzy ráno vyrazil na vlak - stylově na Posázavský Pacifik, kterým jsem z Pikovic celkem bez problémů s návazností dalších spojů dorazil po poledni do Slabců, kde mimo jiné kamarádka pořádá známý trampský festival Dobře utajená country. Trasu jsem měl předem promyšlenou, takže jsem se nijak nezdržoval a rovnou vyrazil, abych si před potlachem užil taky nějaký pěší vejšlap. Po pár kilometrech jsem konečně dorazil do údolí říčky Javornice, která se mi moc líbí a která mi dosti připomíná moji "rodnou" Chvojnici (jeden z přítoků Oslavky a též vyhlášená trampská říčka). V tuto roční dobu a v tomto počasí nebyla v údolí ani noha a tak jsem si vejšlap fakt skvěle užil.

40. Výroční potlach T.O. Rosomák #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Na místo určení jsem dorazil právě tak akorát včas, protože zrovna začaly odpolední soutěže. Narychlo jsem se tedy pozdravil s přítomnými kamarády a též se zúčastnil lítého boje o krásné ceny. Dokonce se mi i zadařilo a nakonec jsem si odsud odvezl i dvě placky. Pak jsme se přesunuli na pietní místo pořádající osady T.O. Rosomák, kde jsme minutou ticha uctili zemřelé kamarády a pak jsme jim k tomu zazpívali pár pěkných trampských písniček, aby jim tam nahoře nebylo tak smutno.

Pak už došlo na samotné zapálení slavnostní hranice, kde se mi dostalo cti být jedním ze zapalujících. Večer už byl klasický potlach, kde jsme chvíli zpívali, chvíli vykládali vtipy a příhody z vandrů. Přestože jsem do té doby z lidí u ohně znal jen asi tři, tak to byla taková pohodička, že jsem se tu během chvilky cítil doslova jako doma na Oslavce a parádně jsem si to užil se vším všudy a nasmáli jsme se jak dlouho ne. Po půlnoci se navíc krásně vyjasnilo, tak jsem ještě chvíli koukal na krásně jasnou oblohu a šel s sebou fláknout pod nejbližší strom tak, jak to mám nejraději, tedy jen tak na zem pod širák.

V noci jsem sice chvilku klepal kosu, protože teplota spadla hodně nízko, až skoro k nule a zip na mém spacáku mi rozkousala moje psí parťačka Dira, takže mi nejde úplně zapnout. Přesto jsem se ale dobře vyspal a ráno ještě hořel oheň, takže pohoda. Jak už to tak ale bývá, tak nejhezčí počasí se udělalo v neděli, takže jsem nakonec neodolal a s díky odmítl nabídku na odvoz někam blíže k civilizaci a ještě jsem si pěkně v klidu prošel zbytek údolí Javornice. U soutoku s Berounkou jsem ale zjistil, že odsud fakt nic nikam nejede a tak jsem to zakončil opět stylově jako za mlada - z části pěšky, z části stopem a zbytek vlakem dojel domů. Bylo to ale o fous, protože domů jsem dojel až docela dost pozdě večer a už za tmy.

Děkuji Rosomákům za pozvání a snad za rok zase ahoj!

Kapsa, T.O. Mňouci.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek