34. Rysákovo zimní táboření

Různých trampských zimních táboření, zimních vandrů a podobných akcí se po republice koná každoročně spousta, ale Rysákovo zimní táboření je už přeci jen tak trošku legenda, protože má opravdu hodně dlouhou tradici – letos v lednu se konal již 34. ročník. Já osobně v zimě jezdím možná i raději jak v létě, protože ty vedra posledních let mi fakt nedělají dobře. Když tedy od Rysáka dorazilo zvadlo, tak nebylo co řešit a bylo jasný, že první letošní širák mě čeká u něj na Brdech (jel bych teda i dřív, kdyby mě neskolila chřipka). Taky se přiznám, že jsem na poslední chvíli docela dost váhal, protože současně byl na mé rodné Oslavce již 20. ročník Oslavského Rampušáka, ale zvadlo od Rysáka dorazilo o dost dřív, účast jsem slíbil a tak jsem nakonec dal výjimečně přednost Brdům před Oslavkou. Nu což, příští rok to třeba zase prohodím naopak – jeden nemůže být úplně všude a jezdit jen na jedno místo taky není úplně ono, i když to tam má člověk opravdu hodně rád.

34. ročník Rysákova zimního táboření - společná fotka na památku v neděli ráno na Rosomáku po skončení akce.

Skoro všichni kamarádi, kteří jeli k Rysákovi "zimně tábořit", tak jeli už poctivě v pátek a původně jsem chtěl jet v pátek i já, ale po té chřipajzně a velmi náročném pracovním týdnu, jsem toho měl tak plný zuby, že jsem se nakonec rozhodl si trochu odpočinout a vyrazit až v sobotu. To mělo taky tu výhodu, že se to aspoň dalo vzít vandrem a před samotnou akcí si trošku vyšlápnout po Brdech. Nakonec se na poslední chvíli ozval ještě kamarád Sněhulák, že to taky stíhá až v sobotu a tak jsme si dali spicha u Mníšku pod Brdy a vyrazili v sobotu po poledni na Brdský hřeben společně.

Počasí bylo takové neutrální, chvilkama trošku sněžilo a na hlavním Brdském hřebenu bylo i relativně docela dost sněhu (teda aspoň ve srovnání s minulými blátivými zimami). Pěkně jsme se tedy prošli a bylo i co fotit a na co koukat, prostě zima (skoro) jak má být. Když jsme ale po pár kilometrech začali scházet z hřebenu dolů, tak sněhu rapidně ubývalo, až jsem se skoro začínal bát, jestli táboření nebude namísto zimního spíš (zase) blátivé. Nakonec to ale nebylo tak zlý, protože teplota nešla nad nulu a trochu sněhu bylo i mimo nejvyšší polohy Brdů, takže se bláto naštěstí nekonalo.

Rysákovo 34. Zimní táboření - leden 2017. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Po pohodové procházce jsme dorazili na Rysákův kemp Rosomák právě tak akorát, abychom se stihli ještě v klidu za světla pozdravit s ostatními kamarády, něco málo vyfotit a najít si kousek rovnýho místa na spaní. Na fleku byla jen asi polovina osazenstva, protože část byla na vejšlapu, ale ti také brzy dorazili. Celkem se nás nakonec sešlo čtrnáct + dva pejsci, což bylo tak akorát, abychom se všichni v pohodě vešli k ohni na nevelkém Rysákově kempu.

Večer začal obvyklým zimním sledováním hodinek, protože jak je brzy tma, tak má člověk ze začátku divnej pocit, že ten večer nějak vůbec neutíká. Sestava kamarádů ale byla přímo skvělá a tak jsme si rozhodně měli o čem povídat a semleli jsme v klidu a pohodě všechno možný. Pak se Kubrt s Fenikem chopili kytar a ještě jsme si i parádně a dlouze zazpívali. Pak jsme se začali postupně trousit do spacáků a já, přestože jsem původně chtěl jít spát brzy, tak jsem nakonec šel spát s Jirkou jako poslední, protože jsme si i po usnutí muzikantů ještě pořád měli o čem povídat. Prostě fakt krásnej večer – a to i na pohled, protože kolem půlnoci si na nás krásně posvítil měsíc, který mi svítil na cestu do spacáku ještě hodně dlouho po půlnoci.

34. Rysákovo zimní táboření - ještě jedna verze společné památeční fotografie všech účastníků.

Spalo se krásně – chrněl jsem 8 hodin v kuse jak špalek a vzbudil se jako úplně poslední. Byl jsem trochu zklamán, že jsem tentokrát do rána nezapadnul sněhem (teda zapadl, ale fakt jen symbolicky pár vločkama ). Nedělní ráno pak už byla klasika v podobě snídaně, posledních vyprávění, zalomených palců, rozdaných kalendářů a Pé-eFek. Rysák se mi ještě pochlubil svým "Tisem Václava Havla" (držím palec, ať roste a košatí), který nedaleko zasadil, a už jsme se pomalu rozcházeli. Vlastně všichni šli do údolí na vlak, jen my se Sněhulákem jsme si přeci jen ještě dali jeden vejšlap po hřebeni, který nakonec rozhodně stál za to, protože se udělalo krásný počasí s přímo luxusní viditelností a výhledy ze skal prostě neměly chybu.

Byl to krásně strávený víkend a nejen Rysákovi, ale i všem ostatním kamarádům moc díky a ahoj!

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek