21. Výroční potlach S.T.S. Usada

Některé trampské osady pořádají své výroční potlachy pravidelně ve stejném termínu celé roky, někdy dokonce i celé desítky let beze změny, nebo jen s minimálním časovým posunem podle toho, jak zrovna vychází v daném měsíci a roce víkend. Pak je tu ale S.T.S. Usada, která termíny přehazuje jak je to zrovna napadne, nebo jak je okolnosti dotlačí. Stejně tak i samotné výročí, sice to 20. ještě nebylo, ale 21. už ano. No nic, sranda musí být a prostě přelom listopadu a prosince je pro mě příznivé počasí, kdy není tolik akcí a tak jsem po delší době zase jednou vyrazil na Usadu na potlach.

21. výroční potlach S.T.S. Usada - takové to klasické večerní hraní a zpívání u ohně se štamprdlí.

Vyrazil jsem klasicky už v pátek, ale trochu později a dny jsou krátké, takže na provizorní potlachový flek jsem dorazil už skoro za tmy. Bylo nás tam doslova jen pár, takže jsme si v klidu užili pohodový posezení u ohně a pokec, protože jsme se pár pátků zase neviděli. Do toho nám vesele bublala říčka Svitava, prostě páteční pohoda jak má být.

V sobotu od rána probíhají přípravy na samotnej potlachovej oheň, stavba hranice, zásoby dřeva a tak. Kolem poledne už jsem ale na fleku nevydržel a šel jsem si udělat pořádnej vejšlap po okolí, které důvěrně znám z let, kdy jsem tudy denně jezdil do školy. Procoural jsem celé okolí, podíval se na nový tunel na železničním koridoru (jel jsem tudy vlakem snad tisíckrát) a taky jsem zjistil, že trampsky trošku opomíjená říčka Svitava má taky nejedno moc pěkné zákoutí.

Hezké nedělní zakončení víkendu:
Já, starej, tlustej, plešatej a po náročném víkendu i nedělním vejšlapu pěkně zmordovanej tramp jedu vlakem domů. Vlak brzdí a pomalu najíždí k nástupišti, zvedám se, hážu bágl na hrb a jdu ke dveřím. V tom přichází průvodčí, mladá holka, krásná jak obrázek a kouká na mě těma svejma kukadlama, jak lovím po kapsách jízdenku.
"Pane, vidím, že už vystupujete, tak to už tu jízdenku nehledejte."
"Děkuju"
Zvědavě si mě prohlíží a pokračuje:
"Máte za sebou dlouhou cestu, co?"
"To víte, od pátku pod širákem, dneska ještě pořádnej vejšlap..."
Načež přistoupí úplně těsně ke mě, natáhne hlavu, skoro jak kdyby mi chtěla dát pusu, dveře vlaku se otvírají, ona nasaje nosem naplno a na rozloučenou ve dveřích s šibalským úsměvem prohlásí:
"Krásně voníte ohněm".

Odpoledne dorazili další kamarádi a mimo jiné i kamarád Kinda z Třebíče, který nám udělal fakt velikou radost nejen tím, že vůbec přijel, ale taky tím, že nám přivezl velký rendlík přímo luxusní dršťkové polívky se slovy:

"Kapsa říkal, že dršťkovka je pilíř trampingu, tak tady je!"

Kindovi jsme uctivě poděkovali a dršťkovku jsme samozřejmě obratem sežrali tak rychle, že se po ní doslova zaprášilo. Dál už vše probíhalo tak nějak klasicky, jak už to tak na potlachu bývá, tedy slavnostní zapálení, Vlajka, pár kamarádů s kytarama a taky troška toho piva i něčeho ostřejšího na zahřátí, protože v noci už začalo mrznout - více na fotkách pod článkem.

V noci se na vrstvě jehličí pod malými smrky na břehu u vody krásně spalo, protože do sna příjemně bublala říčka Svitava. Ráno už jen rychlá snídaně, nezbytná káva, úklid fleku a samozřejmě loučení s kamarády. Já si jako bonus dal ještě moc pěkný nedělní vejšlap kolem řeky, kde to dlouhé roky dobře znám z okénka vlaku i osobně, ale už dlouho jsem tudy nešel. Bylo krásně, přímo parádní slunečný den a tak jsem si tohle finále užil stejně dobře, jako samotný potlach.

Děkuji kamarádům z Usady za pozvání a zas někdy ahoj!

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek