19. Výroční potlach S.T.S. Nimand

S kamarády z S.T.S. Nimand se už nějaký ten rok známe a taky byli několikrát u nás na potlachu. Já u nich ale bohužel nikdy nebyl, protože to pro mě bylo dost daleko a taky se vždycky s termínem trefili minimálně do jedné další akce. Potlachy mívali na Chřibech, ale letos se poprvé přesunuli na nový osadní flek kousek od Doubravníku, který je aspoň pro mě podstatně blíž. Navíc se to sešlo tak, že jsem měl v podstatě cestu okolo, takže nešlo odolat a letos jsem tedy konečně vyrazil.

19. Výroční potlach S.T.S. Nimand - slavnostní zapálení výročního ohně.

Moc jsem se na Nímandskej potlach těšil, jednak proto, že to bylo poprvé a za druhé proto, že ono těch trampských akcí se spaním venku v zimě zas tolik není, zejména poté, co bohužel vyměkli kamarádi z S.T.S. Usada a svoje potlachy, kam jsem roky moc rád jezdil, přesunuli z tradičního drsného únorového termínu na roční dobu s mírnějším počasím.

Když už jedu někam na potlach, tak se vždy snažím jezdit už v pátek a stejně tak jsem to měl naplánováno i tentokrát, ale člověk míní a okolnosti mění, takže mi to nevyšlo a vyrazil jsem až v sobotu ráno. Už dopředu jsem věděl, že flek je kousek od kolejí a tak jsem kamarádům stihl zamávat z okénka vlaku. Když jsem se pak z nádraží vydal podél trati na flek, narazil jsem na malý pivovar na konci Doubravníku, kde mi hodný pan majitel ochotně prodal zásoby na potlach.

Na samotném potlachu jsem potkal skvělou sestavu kamarádů, z nichž jsem mnohé už nějaký ten pátek neviděl a o to to bylo lepší. V průběhu dne pak proběhla jediná soutěž, ale o to zábavnější - a sice boj muže proti muži na nože do první kapky krve. Jsme sice magoři, ale ne zas tolik, takže se "bojovalo" plastovými noži, kde krev nahrazovala začerněná špička. Soupeři se svlékli do půl pasu a vyhrál ten, kdo jako první udělal druhému na těle šmouhu. Byla to neskutečná sranda a všichni účastníci to prožívali, jakoby to bylo doopravdy a naostro. S potěšením musím konstatovat, že se mi nakonec podařilo vybojovat celkově druhé místo, když jsem ve finálovém duelu podlehl výrazně lepšímu soupeři.

19. Výroční potlach S.T.S. Nimand. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Večer pak už následovalo klasické potlachové veselí a přestože byla docela kosa, odhadem něco kolem -5°C, tak to byla skutečně velká pohoda. Hlavně proto, že se nakonec sešlo asi sedm kytaristů, takže jsme si nejen pořádně pokecali, ale hlavně skvěle zazpívali. Celková atmosféra byla navíc značně vylepšená tím, že nám úplně všechny okolo projíždějící vlaky houkaly na pozdrav. Ještě nikdy jsem nebyl na potlachu, který by byl tak blízko u kolejí a ukázalo se, že je to vlastně super romantika.

V noci se spalo přímo skvěle a ještě ve spacáku jsem nad ránem poslouchal kamarády hrající u dohořívajícícho ohně své oblíbené trampské songy. Ráno jsem si opekl posledního buřta, dopil poslední lok Doubravnického piva a pomalu se vydal na zpáteční cestu, i když se mi moc nechtělo. Musím totiž uznat, že na to, že to tady dělali Nímandi prvně, tak to bylo fakt super a stejně tak novej flek jako takovej, se ukázal přímo skvělej. Moc se mi tu líbilo a snad mi to za rok znovu vyjde.

Tož díky za pozvání, mějte se fajn a snad za rok zase ahoj!

Kapsa, T.O. Mňouci.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek