14. výroční potlach S.T.S. Usada

Postupem času, asi tím jak stárnu, mi čím dál tím víc vadí ty letní, někdy dokonce už i jarní vedra a tak často mnohem raději jezdím na vandry či potlachy už v zimě. No a ani letos jsem si nemohl nechat ujít tradiční únorový potlach S.T.S. Usada, kam jezdím pravidelně již několik let a kde se fakt nemusím bát horka, nebo spálenin od slunce. Vyrazil jsem klasicky už v pátek a díky skvělému odvozu kamarádky Naděje (ještě jednou moc děkuju) jsem dorazil na místo určení už v pátek poměrně brzy odpoledne. Na klasický hudebně - kecací večer do místní hospody se mi ale tentokrát nějak moc nechtělo. Sice to vypadalo, že se sejde poměrně slušná sestava kamarádů se spoustou kytar a dalších nástrojů, ale mě už to prostě tak nějak samo táhlo do lesa a tak jsem si ani to symbolické jedno pivo nedal a rovnou vyrazil přes zasněžené pláně směrem k lesu.

14. výroční potlach S.T.S. Usada. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Dobře jsem udělal, protože odpolední procházka směrem na potlachoviště v posledních paprscích zimního slunce byla fakt parádní. Na flek jsem přišel dokonce ještě pořád za světla, takže jsem si v klidu stihnul i v pohodě ustlat na večer. Přes slunečný den ale vše nasvědčovalo tomu, že dřív nebo později přijde obrat a bude sněžit. Vrozená lenost mi bránila ve stavbě přístřešku a tak jsem se raději kouknul po okolí, abych ke svému velkému překvapení našel nedaleko fleku něco jako převis. Sice nebyl velkej, ala ne to, aby mi v noci nesněžilo do ksichtu to evidentně stačilo. Takže jsem opět nemusel nic stavět a jen jsem si rozhodil spacák na zem tak, abych měl skálu nad hlavou a bylo vymalováno. Luxusnější místo jsem si snad ani nemohl přát, rozestláno bylo v podstatě ihned a tak jsem se v klidu mohl vrátit k pátečnímu malému ohni na pokec s kamarády.

Přestože nás v pátek bylo u ohně doslova jen pár, tak jsme si krásně poseděli a pokecali a to až překvapivě dlouho do noci. Kytaru jsme sice neměli, protože všechny kytary byly v hospodě, ale ani tak jsme se nenudili a když jsme nakonec u ohně zbyli sami dva s Winchesem, tak se ukázalo, že už je pomalu nad ránem. Honem jsem tedy zaplul do spacáku a parádně se vyspal do sobotního zimního dne. To už bylo úplně zataženo, ale chumelenice zatím pořád nikde. Kamarádi z pořádající osady měli klasicky na sobotu připravenou spoustu vtipných trampských soutěží o pěkné placky, ale mě na ty soutěže nějak moc neužije a tak jsem se raději pořádně nasnídal, vypil pár piv a kafe a raději jsem se vydal na tradiční vejšlap po okolních kopcích. Zdejší krajina je totiž mnohem hezčí a zajímavější, než by se mohlo na první pohled zdát a pořád je tu co objevovat.

14. výroční potlach S.T.S. Usada - těsně po zapálení se spustila slušná chumelenice, ale o to lepší byla nálada i skutečně atmosféra.

Tak jsem si zcela sám a v klidu dal po okolních kopcích nějakých 10 kilometrů, objevil další zajímavá a hezká místa a pomalu jsem se zase vrátil na flek. Tam jsem ještě na rychlo stihnul poslední trampskou soutěž, ale letos jsem neuspěl, takže žádná placka se nekoná. To už ale bylo pozdní odpoledne a tak jsem se honem najedl, abych vůbec stíhal zapálení. To proběhlo v tradičně parádní atmosféře, která ještě navíc notně zesílila tím, že ihned po zapálení se spustila pořádná chumelenice. Nám to ale nijak nevadilo, protože dobře udělaná hranice a zásoba suchého dřeva zajistila naprostou pohodu. Naopak, chumelenice s ohněm a spoustou skvělé trampské muziky dohromady vytvořily naprosto úžasnou a neopakovatelnou atmosféru. Není proto divu, že se průběh potlachu pořádně protáhnul. Já toho ale měl po tom relativně dlouhém vejšlapu a následném postávání u ohně docela dost a tak jsem si nakonec šelpoměrně krátce po půlnocilehnout do svého nového převisu. Skála nad mou hlavou ale parádně odrážela zpěv od ohně, takže jsem si ještě dlouho užíval výhledu i poslechu pěkně ze spacáku.

V neděli jsem se krásně prospal a ranní výhled ze spacáku na důkladně zasněžený okolní les byl přímo parádní. Někteří kamarádi ale přes noc pořádně zapadli sněhem, takže já to s tím převisem letos fakt doslova vyhrál. Příští rok jdu pod něj zas! Ale cesta domů je dlouhá a tak jsem už jen rychle posnídal u malého ohně a už tu byl čas loučení s cestou do civilizace.

Díky všem zúčastněným kamarádům za tradičně pěknej Usadní potlášek a zase někdy ahoj !

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek