13. výroční potlach S.T.S. Usada

Na Usadu jezdím rád a dnes už můžu říct, že i dost pravidelně, protože letos už jsem tam byl snad popáté po sobě. Je to takový menší pohodový potlášek, kde potkávám zase trochu jiný okruh kamarádů, než obvykle a taky je to v únoru, kdy moc jiných akcí není, takže ani nedochází k jinak častému překrývání několika trampských akcí najednou. Osadníkům, nebo spíš Usadníkům v tomto fakt hodně fandím, protože je opravdu super dělat potlach v únoru a ještě navíc pravidelně. Taky se mi líbí okolí Usady, které je pro mě nepříliš prozkoumané (i přesto, že jsem nedaleko chodil do školy), takže potlach vždycky spojím s nějakým tím vandrem po okolí. Nemluvě pak o tom, že vedro přímo nesnáším a tak v zimě jezdím na vandr fakt rád, asi i opravdu raději, jak v létě. No prostě se mi na Usadě líbí a tak jsem nemohl chybět ani letos. Vyrazil jsem tedy jako obvykle poctivě už v pátek a to díky Petemu rovnou do hospody v Kuničkách, kde byla obvyklá páteční předpotlachová veselice.

13. výroční potlach S.T.S. Usada - večer jsme si u ohně fakt parádně zazpívali, i když kosa byla celkem slušná.

Do hospody v Kuničkách jsme v pátek dorazili tak akorát do nejlepšího. Letošní chřipková epidemie se sice výrazně podepsala na nižší účasti, ale muzikantů přijelo dost (jen kytar bylo snad deset) a tak bylo jako obvykle hodně veselo. Hospoda se otřásala v základech dlouho do noci a člověku se ani nechtělo odcházet. Jako obvykle sice bylo možné přespat přímo na sále, ale já jsem opět neodolal a raději se vydal na noc do lesa. Tentokrát jsem to vzal přímo na flek, kde bylo ještě docela dost sněhu a tak jsem ještě chvíli hledal vhodné místo na spaní. Nakonec jsem si odhrábnul sníh pod velkým smrkem a ustlal si oblíbenej širák, i když to jednu chvíli vypadalo, že z oblohy bude v noci přeci jen něco padat - širák je holt širák.

V noci opravdu spadlo něco málo deště se sněhem, ale spalo se parádně a tak jsem vstával až někdy kolem půl desáté. Na fleku už to žilo a tak jsem honem vyrazil na Usadní gulášovku, aby na mě ještě něco zbylo. Byla výborná, jako vždycky a na posílení před dlouhým dnem přišla opravdu vhod. Mezitím se počasí trochu zlepšilo a tak jsme ještě s Mudrcem z T.O. Jiskra vyrazili na vejšlap po okolí, až k parádnímu výhledu do krajiny u Újezdu u Boskovic. Tam si někdy musím zajet v létě za dobré viditelnosti kvůli focení, je to přímo úžasný místo. Zpátky jsme se vrátili právě tak akorát, když zrovna vrcholily všemožné trampské soutěže. Přihlásil jsem se do klasického hospodského zápolení v pinkání pivních tácků, kde jsem bez problému udolal první místo - holt jsem asi dával v hospodě pozor, když probíhala výuka základních pivních disciplín.

13. Výroční potlach S.T.S. Usada. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

13. výroční potlach S.T.S. Usada - společná 360° fotografie účastníků letošního únorového potlachu na Usadě.

Navečer ještě proběhlo pár vtípků, jako když třeba Naděje označila celtový jehlánek novopečeného šerifa Veba cedulkou "Kompostér", což bylo vzhledem k jeho konstrukci opravdu dosti trefné. Večer pak už proběhnul v obvyklém stylu - po slavnostním zapálení hranice se hrálo a zpívalo dlouho do noci. Snad jen kamarád Medvěd z Rokytné chytil zase nějakej splín a mluvil něco o tom, jak zanechá trampingu a začne žít normálním životem běžného a naprosto spořádaného občana. Tak jsem na něho vymyslel takový menší kanadský žertík, který jsem si ale nechal až na nedělní ráno. To jsem pak za ním postupně posílal jednoho kamaráda za druhým, aby se s ním s naprosto kamenným ksichtem šli loučit, jako že teda když s tím trampingem končí, tak že jsme ho jako měli rádi, ať se mu v běžném životě daří a tak všelijak podobně. Některé kamarádky (skvělé to herečky) u toho i nějakou tu slzu vymáčkly a tak jsme si krásně Medvěda celé dopoledne dobírali.

Pak už nastalo obvyklé nedělní loučení, poslední rozdaná zvadla, pé-efka a zalomený palce. Nakonec jsem pak ještě s kamarády chvíli kecal o nedaleké legendární "Štole na Mars", ale koukali na mě, jako bych snad z toho Marsu já sám spadnul. Zejména Peteho to zaujalo a tak jsme se tam cestou nazpět (moc díky za odvoz a zdravím) na chvíli zastavili. Slavná "Štola číslo 88" už ale byla bohužel definitivně a festovně uzavřená. No nic, tak jsme se aspoň koukli z venku a kamarádi tak viděli aspoň část z tohoto doslova světového unikátu, o kterém ale u nás paradoxně skoro nikdo nic neví.

Díky všem zúčastněným kamarádům za tradičně pěknej Usadní potlášek a zase někdy ahoj !

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek