Už ani nevím přesně, kolikrát po sobě jsem na únorovém potlachu S.T.S. Usada vlastně byl. Někdy bylo slunečno, jindy bylo zase hnusně, že by psa nevyhnal, no a byla i pořádná zima se sněhem, prostě pokaždé jinak. Co ale bylo vždycky, tak to byl klídek a pohodička. Možná právě proto jsem tam poslední roky takto pravidelně, možná i proto, že ono těch potlachů v tuto dobu zase tak moc není. Každopádně jsem si ale už tak nějak zvykl, že právě výroční oheň S.T.S. Usada je většinou prvním potlachem (vandry samozřejmě nepočítám, na ty se jezdí pořád), na který vyjíždím vždy v každém nově načatém roce. Letos tomu tak sice nebylo, protože Usadu "předběhl" Houlův oheň, na který běžně nejezdím, přesto to ale jako obvykle stálo za to, zajet si do těchto končin, kam jinak příliš často nejezdím.
Před letošním potlachem S.T.S. Usada se povedla tato netradiční společná fotografie:
12. výroční potlach S.T.S. Usada - Spherical Image - RICOH THETA
Na Usadu jsme se vydali jako obvykle už pátek. Byl nádherně slunečný den a tak jsme si ještě dělali srandu z toho, že když je tak krásně, tak je ideální čas na to, zalézt do toho tmavýho a vlhkýho rygólu, kde Usada sídlí. Touhle hláškou jsem již záhy popichoval Usadníky v hostinci v Kuničkách, ale nějak nesdíleli mé veselí. 
No tak teda dobře, přehnal jsem to – ten váš rygól není zase tak tmavej a vlhkej a je tam vlastně i celkem hezky, uznal jsem tedy nakonec a pokračoval v hospodské veselici. 
Nebylo nás tam sice tolik jako loni, ale i tak stál večer zato. Mimo jiné jsem si v průběhu večera nejen zazpíval a popil něco piv, ale taky s chutí prolistoval Usadní kroniky a pokecal s kamarády. To už ale mezitím byla v hospodě pomalu zavíračka, kytary umlkaly, kamarádi se trousili ven a tak jsme se taky pomalu vydali na flek.
V sobotu ráno jsme se probudili do spíše škaredého počasí, ale přesto jsme seznali, že vyrazíme taky na nějakej ten vejšlap po okolí, abychom trochu protáhli naše staré kosti. Nakonec se vytvořila asi desetičlenná skupinka kamarádů, se kterou jsme hrdinně vyrazili do kopců. Nakonec z toho byla parádní procházka – v takové sestavě bylo veselo a po okolních kopcích jsme nacourali skoro 15 kilometrů a objevili hned několik nových, zajímavých míst. Sice jsme kvůli tomu prošvihli odpolední soutěže, ale i tak jsme zpátky na flek dorazili tak akorát včas a za světla, abychom ještě stihli společnou předpotlachovou fotku.
12. výroční potlach S.T.S. Usada - slavnostní zapálení potlachového ohně v podvečer na Usadě.
Sotva jsme se stačili pořádně najíst a napít (díky Usadě, že s pár lahváči mysleli i na mě ) po vyčerpávajícím vejšlapu, tak už se stmívalo a schylovalo k zapálení slavnostního ohně. Večer se nás kolem šerifského kruhu sice sešlo o něco míň jak loni, ale přeci jen zase trošku jiná sestava, mimo jiné i proto, že dorazilo pár Brdských trampů. Vtipnou vsuvkou bylo na hranici rozštíplé poleno s nápisem "Tuctové voheň", jako že když je to teda to 12. výročí Usady. Samotné zapálení pak již proběhlo v klasickém duchu a mě se moc dobře fotilo z brdku nad flekem. Si tam snad na příště udělám sedátko. Večer jsme si pak parádně zazpívali, protože letošní hudební sestava byla fakt dobrá a snad poprvé jsem tu viděl i kontrabas.
No, jak říkával dnes již zesnulý kamarád Komár z Třebíče, tak než by jeden řekl "obuvník", tak bylo po půlnoci a pomalu jsme se trousili spát. Letos nebyla žádná vichřice, ani déšť a ani chumelenice, takže se pod širákem spalo fakt luxusně. Ráno pak rychlá snídaně u malého užitkového ohně, poslední klábosení s kamarády, výměna kalendářů, zvadel a pé-efek, nějakej ten zalomenej palec a už jsme pomalu mizeli na zpáteční dalekou cestu. V noci navíc trošku polevila teplota, takže cesta zpět byla poněkud blátivá. Zase jsme ale cestou viděli rybník, co přetekl vrchem ….
Tak díky kamarádi za pěknej, pohodovej oheň a zase někdy ahoj !
Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.
P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek
