11. výroční potlach S.T.S. Usada

Zvadlo na letošní potlach S.T.S. Usada dorazilo s velkým předstihem a tak jsem si termín zapsal do kalendáře a nešlo jinak, než se po roce zase přijet podívat za kamarády. Vyrazili jsme tentokrát s Fenikem a to již v pátek brzy odpoledne. Cestou jsme nabrali jeho sestru Windy, která také zatoužila po tom, zajet se podívat na Usadu. Následně se k nám přidala ještě Naděje a v podvečer jsme již celkem na pohodu dorazili do Kuniček, kde nás napřed přivítal hezký soumrak nad okolními kopci. Krom krátké procházky po okolí jsme se ale nenechali zlákat romantikou a zamířili jsme obratem do místní krčmy, kde se mezitím pomalu začali scházet kamarádi z blízka i daleka.

Podvečer v Kuničkách - Kopce u Kuniček nás přivítaly pěkným soumrakem.

V hospodě už byla celkem slušná sestava kamarádů a tak bylo samozřejmě hodně veselo. Usada již tradičně vzala do hospody své osadní kroniky, takže bylo také co číst a na co koukat, protože kroniky mají opravdu velmi hezké. Následně jsem se ale ve výčepu dozvěděl, že už jsem starej. V Kuničkách mám totiž spolužáka a tak jsem se na něj ptal hostinského. Rozhovor proběhl asi nějak takto:

Já na hostinského: "Ahoj, chodí sem ještě Rosťa?"
Hospodskej vstřícně: "Ahoj, myslíš starýho nebo mladýho?"
Já celkem dost nejistě: "A kolik je mladýmu?"
Hospodskej si mě změřil pohledem a dodal se smíchem: "No, něco málo přes dvacet …."
Já na to odevzdaně: "Tak to pak myslím starýho …."

No a vzhledem k tomu, že ten "starej Rosťa" je můj spolužák, tak už jsem teda asi taky starej. No, tak jsem se aspoň trošku zasmál a raději se šel věnovat kamarádům. Na sále bylo fakt veselo, hrálo se a zpívalo jak o život a tak večer velmi rychle utekl a za chvíli už bylo po půlnoci. Část kamarádů se pomalu začala trousit na flek, několik málo si rozestlalo přímo v hospodě a já jsem začal dumat, kam se vrtnout. Nakonec zvítězila předpověď počasí, která slibovala silnou námrazu a tak jsme s Fenikem vyrazili nahoru na kopec nad vesnicí, kde jsme si hodili klasickej širák na kraji lesa. Foukal vítr, byla celkem kosa a taky jasno, takže jsme se už večer těšili na ranní námrazu, která jistě bude velmi fotogenická. Už jsem se nemohl dočkat, protože letos jsem si té zimy fakt moc neužil a i nedávný lednový vandr na Brdy byl spíš ve znamení bláta.

Sobotní vstávání - Ať si kdo chce co chce říká, tak klasickej širák je stejně nejlepší.

Ráno ale přišlo velké zklamání – v noci se totiž trochu oteplilo a po slibované ranní námraze nebylo ani památky. Místy sice ještě byly nějaké zbytky sněhu, ale spíš to vypadalo jako někdy koncem března a ne jako v únoru. Holt je ta příroda už opravdu nějaká zmatená. Tak jsme si zabalili a vyrazili mírnou oklikou na flek. Cestou jsme sice v některých hlubších údolích našli i souvislejší sněhovou pokrývku, ale nestálo to za řeč. Zimní fotky tedy zase nebudou ….

K polednímu jsme pak dorazili na Funibrouk, kde už bylo zase docela veselo. Po nezbytném zalomení palců s kamarády, špekáčcích a kafíčku jsme se dohodli, že nebudeme sedět na fleku a vyrazíme před potlachem ještě na vejšlap. Nakonec se nás sebralo asi šest a vydali jsme se na toulky okolními údolími a taky na zříceninu Doubravického hradu. Mám moc rád zříceniny, ale Doubravický hrad byl přeci jen trošku zklamáním, místo je tom sice hezké, ale ze samotného hradu už opravdu nezůstalo skoro nic. Tak jsme si aspoň na památku udělali společné hradní foto a pomalu se vydali zase zpět na flek.

Přicházíme na flek - Osadní flek je příjemně zalitý sluncem prosvítajícím korunami stromů.

Na fleku se již zrovna schylovalo k odpoledním soutěžím. Zahrál jsem si tradiční "Usadní hod bolasem", ale zcela jsem propadl v silné konkurenci. Velmi mě ale zaujala "Ohnivá soutěž", kterou ještě zatím nikdy nikde neviděl. Pravidla spočívala v tom, že na malém plácku byly do země zapíchány klacíky s nataženým provázkem. V okolí pak byly rozházené krabičky od sirek. Některé prázdné a jen v některých byly pouhé tři sirky. Úkolem bylo po odstartování najít správnou krabičku, pod provázkem pomocí těch tří sirek rozdělat oheň z toho, co les dal a provázek přepálit. Byla to fakt sranda a najít něco na podpal ve víceméně listnatém a vlhkém lese opravdu nebylo nijak snadné. Moc jsme se u toho nasmáli, ale ukázalo se, že při trošce pečlivosti to opravdu lze celkem snadno a rychle provést. Fakt dost dobrá soutěž, kde se ukázalo, jak kdo vládně ohněm.

Ohnivá soutěž - Musím uznat, že tahle soutěž byla opravdu docela dost dobrá.

Po soutěžích jsme se ještě rychle najedli a už jsme se těšili na večerní oheň a to i proto, že se k večeru zase ochladilo a nastala taková ta divně vlezlá, vlhká zima, která zalézá až za nehty. Slavnostní zapálení proběhlo klasicky za soumraku a celkem na pohodu, až na to, že hranice opravdu velmi dobře hořela a do toho trochu zafoukal vítr, takže to pár kamarádů málem odneslo opálenými vlasy. Po zapálení proběhla ještě večerní soutěž a pak už se jen hrálo a zpívalo. Nemělo to chybu, protože muzikantů bylo celkem dost a tak se pěkně prostřídaly různé písně styly. Velmi zajímavý byl náhodný dívčí duet Katky a Naděje, ke kterému se se svou kytarou přidal i Jura Kwai. Opravdu moc pěkně se to poslouchalo, ostatně – povedlo se mi udělat krátký záznam, takže můžete posoudit sami.

Večerní zpívaná v sestavě Katka, Naděje a Jura Kwai (Mrkwai):

Přes odhodlání, že půjdu brzy spát, jsem na konec u ohně přeci jen "zkysnul" docela dlouho po půlnoci, a když jsem někdy kolem druhé lezl do spacáku, tak jsem u toho ještě dlouze poslouchal tóny, linoucí se od ohně. V noci se vyjasnilo a tak byla celkem slušná kosa, ale to mi nijak nevadilo. Spíše naopak, před spaním jsem si ještě pěkně užil výhledu na hvězdnatou oblohu přes koruny stromů. Ráno už pak proběhlo klasicky, rychle jsem si zavčasu sbalit bágl a sešel k ohni. Tam jsme ještě u snídaně a kávy pěkně pokecali, vyměnili si pé-efka, kalendáře a zvadla na příští akce. K polednímu už ale bylo nutno vyrazit, tak jsme se rozloučili a udělali si ještě pěknou vycházku zase jiným okruhem do Kuniček. Cestou jsme si ještě užili romantické výhledy do krajiny, ještě zamrzlý rybník a taky pěknou procházku lesem. Taky letošní oheň se opravdu vydařil a už teď se těším zase na příště.

Tak ahoj zase příští zimu !

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek