50. výroční potlach T.O. Zlatá podkova

Občas člověk někde slyší, jak trampů ubývá, jak nikdo nejezdí a zejména mladí, že nejezdí už skoro vůbec. No nevím, já si to nemyslím, spíš si myslím, že takto pořád skuhrají ti, kteří sami jezdit přestali, protože kdyby jezdili, tak by věděli, že je to nesmysl. Třeba tento víkend byly na Oslavce hned tři potlachy v jeden termín – a to se bavím jen o jednom krátkém úseku údolí, vzato po celém toku řeky, tak by jich bylo asi ještě o něco málo víc. Ale tady u nás byly "jen" tři, navíc krásný průřez věkovými kategoriemi. Nejmladšími slavícími byli osadníci T.O. Přátelé Toma Kečupa (článek o jejich loňském ohni), jako středně staré bych pak označil trampy z T.O. Pustina, no a nejstaršími pak jsou jednoznačně kamarádi z T.O. Zlatá podkova, kteří tento víkend slavili již 50. výročí založení.

50. výroční potlach T.O. Zlatá podkova - těsně před zapálením:

50. výroční potlach T.O. Zlatá podkova. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Přiznám se, že jsem dlouho váhal, na který ze tří ohňů se vydat, ale nakonec jsem dal přednost nejstarším, tedy Zlaté podkově, i když jsem v průběhu víkendu vlastně navštívil kamarády ze všech tří slavících osad. Navíc jsme ještě měli malé pietní setkání naší osady, takže program na víkend byl opravdu hodně bohatý a náročný. Ale vezmu to pěkně postupně – vyrazil jsem již v pátek brzy ráno, protože jsem využil nabídky našeho osadníka Otlaka, který jel hned ráno z Prahy do Kralic, což se mi moc hodilo, protože jsem tak ušetřil spoustu času.

Otlak mě dokonce hodil až do Sedleca, takže kolem poledne jsem si to již vesele šlapal z vesnice k lesu. U hájovny jsem se nečekaně setkal s kamarády z T.O. Pustina a T.O. Vodopády, kteří také přijeli dřív. Jejich srdečné pozvání jsem ale bohužel musel odmítnout, protože odpoledne jsme již měli sraz s našimi osadníky u nás na fleku, kde nás čekala smutná povinnost v podobě umístění pamětní tabulky kamaráda Kuby na naši osadní pietní skalku. Tak jsme aspoň pokecali a šli kousek cesty společně, načež jsem se pak oddělil cestou k nám na flek, kam jsem dorazil v brzkém odpoledni.

50. výroční potlach T.O. Zlatá podkova - vlajky zúčastněných trampských osad.

Na fleku to byla naprostá paráda – absolutní klid, pohoda a navíc spousta času. Na déšť to taky nevypadalo, tak jsem spíš jen preventivně a ledabyle přehodil celtu přes špagát hned vedle našeho totemu, švihnul tam bágl a vydal se na procházku kolem řeky. Dobré tři hodiny jsem coural po břehu a kochal se výhledy na to naše nádherné údolí. K mému překvapení jsem tu nakonec objevil dvojici dobře ukrytých trampíků, kteří tu byli od rána a právě si opékali špekáčky k pozdnímu obědu. Tak jsme chvíli pokecali a já se volným krokem vrátil zpátky na náš osadní flek čekat na kamarády. Za soumraku se pak skutečně začali trousit, jedna skupinka od Březníku a druhá ze Sedleca. Nakonec se nás sešlo asi deset a hned bylo veselo. Otlak vytáhnul své banjo, ostatní kytary a zpívali jsme dlouho do noci. Pulén mezitím stihnul i připevnit Kubovu pamětní tabulku a tak jsme si dali chvilku pauzu a postáli u skalky a vzpomínali na zemřelého kamaráda.

V sobotu ráno bylo nádherně a tak jsme se ještě dopoledne veselili na fleku za zpěvu oblíbených písniček. K polednímu jsme se pak vydali z údolí nahoru na Vyhlídku, kam jsme došli téměř přesně v okamžiku, kdy zde kamarádi z T.O. Pustina, v rámci svého potlachu, pořádali vzpomínku na kamaráda Pedyho a také potlachové soutěže. Obojího jsme se zúčastnili a pak už honem pospíchali dál, na Zlatou podkovu. Po příjemné procházce údolím jsme dorazili na flek Podkovy právě včas – bylo tu už řádně veselo a tóny kytar zněly údolím. Sešla se luxusní muzikantská sestava a tak to opravdu stálo za to, přestože do zapálení potlachu byla ještě hromada času.

Údolí řeky Oslavy - pozdní léto bylo na Oslavce fakt nádherný ....

Byla to fakt paráda, na fleku byla spousta kamarádů, počínaje těmi, se kterými se vídám pravidelně a často, až po ty, které vídám méně. Pro mě osobně bylo asi nejzajímavější setkání s Duem Blanice, se kterými jsme krásně pokecali o muzice a pak ještě zalomený palec s kamarádem Bobinem z daleké Kanady, se kterým si občas píšeme, ale doposud jsme se osobně nepotkali. Pořádající osadě jsem pak pořídil společnou fotku tří generací osadníků a pak už proběhlo slavností zapálení potlachového ohně. Žádné soutěže se nekonaly, ale rovnou se pokračovalo v hudební produkci, která fakt stála za to. Už ani nevím, do kolika hodin jsem většinou jen seděl u ohně a užíval si tu parádu, doprovázenou šuměním Oslavky a praskáním ohně. Tohle byl opravdu večer, na který se nezapomíná ….

Nedělní popotlachová slezina s kamarády z Náměšti nad Oslavou:

V Náměšti nad Oslavou po trojici potlachů. - Spherical Image - RICOH THETA

V neděli ráno jsem obratem vyrazil podél řeky na další výšlap, protože jsem chtěl ještě zastihnout osadníky T.O. Přátelé Toma Kečupa. Opět jsem si to moc užil, protože bylo krásně a řeka byla překrásná. Ke "Kečupákům" jsem ale přišel už docela pozdě a na fleku už bylo jen pár posledních kamarádů. Tak jsem si aspoň opekl pár špekáčků, pokecal s kamarády a vydal se do Náměšti nad Oslavou na smluvenou popotlachovou slezinu. V hospodě se pak sešla slušná sestava kamarádů, se kterými jsme si opět pořádně zazpívali, až se lokál otřásal v základech. Prostě krásný odpoledne se skvělou zábavou a nějakým tím pivem. Víte ale, co na tom bylo to nejlepší? Že jsem tam byl asi úplně nejstarší, tak ať mi zase někdo někde vykládá cosi o tom, že mladí nikam nejezdí a že je už nějakej tramping už vůbec nezajímá.

Tak zase někdy ahoj !

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek