Zimní vandr do Novohradských hor

Novohradské hory mám opravdu moc rád, jezdím tam už dlouhé roky a dodnes tam mám přátele. Na druhou stranu se rovnou přiznám, že poslední dobou jsem je dost zanedbával. Když se tedy vyskytl volný víkend a kamarád Fenik přišel s nápadem, že bychom mohli někam vyrazit, tak jsem byl nakonec moc rád, že to padlo zrovna na "Novohradky". Byla to pro mě ideální příležitost, jak se po čase podívat na stará známá místa, zavzpomínat na místní kamarády i kamarádky a připomenout si dávné objevitelské vandry ještě v dobách těsně po pádu železné opony, kdy to tady byl na vandry doslova ráj na zemi. Dodnes na ty zlatý časy a skvělý zážitky moc rád vzpomínám ….

Zimní vandrácký ráno - v noci ještě trochu nasněžilo a tak byl ranní pohled ze spacáku fakt super.

Do Novohradek jsme vyrazili koncem listopadu, ale přesto to byl spíše zimní vandr, protože na rozdíl od zbytku České republiky bylo tady už nasněženo. I když vlastně jak kde, v horních partiích to bylo opravdu skoro jako v lednu, ale v nižších částech a údolích to tu bylo taky zcela bez sněhu. No a taky to vlastně ani nebyl úplně klasickej vandr – přeci jen Novohradky nejsou zrovna za rohem, dny krátké a tak rovnou přiznávám, že jsme sice samozřejmě něco nachodili, ale hodně jsme toho projeli autem a to i kvůli focení. Úvodem jsme se zastavili v Pohoří na Šumavě, protože tady jsem z celých Novohradek nebyl asi nejdelší dobu. Možná to bylo dokonce ještě v době, kdy zdejší kostel ještě stál a pokud se nepletu, tak spadl někdy kolem roku 1999 (možná ještě někde najdu fotky, na kterých ještě stojí). Samozřejmě jsme si zašli až na hranici a kousek i do Rakouska, byla to paráda, protože všude byl klid a v tuto roční dobu nikde ani noha ….

Potom jsme se přesunuli do Dobré Vody, kde to mám taky moc rád a kde je jeden z nejkrásnějších kostelů, které znám. Navíc je tu vyhlášený pramen vynikající a údajně i zázračné vody. Novinkou pro mě byl Zvon setkávání, takové nové meditační místo, jehož význam jsem možná úplně přesně nepochopil, ale nevadí, moc se mi líbilo a navíc jsme tady spatřili celkem blízko letícího orla mořského, což byl taky parádní zážitek. Odpoledne pak celkem hustě sněžilo a tak jsme se už jen tak nějak flákali po okolí, sem tam někde něco prošli nebo nafotili a navečer jsme se pak vydali zalézt na noc někam do lesa. Měli jsme štěstí – našli jsme pěkné místo a večer u ohně byl opravdu parádní, protože přestalo sněžit, snesla se lehká mlha, kterou prosvítal měsíc. Tajuplná atmosféra úplně jako z hororu.

Interiér kaple Panny Marie Dobré rady (Bucherser Gedenk Kapelle), těsně u hranice, u Pohoří na Šumavě:

Bucherser Gedenkkapelle - Spherical Image - RICOH THETA

V noci však přeci jen trošku sněžilo, a protože nejraději spím pod širákem, tak jsem se ráno vzbudil lehce zapaden sněhem. No, spíš to byl jen poprašek, ale zážitek hezkej a navíc tuto zimu poprvé na sněhu. Krom jiného se taky osvědčil můj US obal na spacák, na kterej nedám dopustit. Sice toho sněhu zase tolik nebylo, ale bez něj bych asi byl mokrej. Fenik si postavil svůj oblíbený jehlánek z celt, takže to neřešil vůbec. V neděli už pak ale sněžilo nebo poprchávalo skoro pořád, takže jsme se už jen zastavili na Cetvinách a taky u tajemného Vodního kamane, který znám už asi 25 let. Je to velmi zajímavé a tajemné místo, o kterém moc lidí neví. Nedávno jsem k němu sehnal i pověst a tak o něm možná časem napíšu samostatný článek, protože takto úžasné místo si to jistě zaslouží - pro rejpaly jen dodám, že nemyslím Svatý Kámen – ten zná každej.

Byl to sice kratší vandr, ale moc se mi líbil a už se těším, až se sem vydám znovu.

Tak ahoj zase někdy na vandru či potlachu.

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek