Ruský sever jsem si doslova zamiloval, je to krajina, která má všechno to, co mám rád. Stačí vyjet z Moskvy kousek na sever a jste tam. Tím kouskem samozřejmě myslím „ruský kousek“, tedy aspoň pár stovek kilometrů. Najednou se před vámi objeví doslova jezerní království. Jestliže se o Finsku říká, že je to Země tisíců jezer, pak vězte, že ruský sever je doslova Zemí desetitisíců jezer. Nekonečné lesy, nekonečné cesty a nespočet jezer, mezi kterými najdete krásná města s běloskvoucími a slavnými kláštery ale také zapadlé „glubinky“ (ruský výraz, něco jako český „zapadákov“). Stačí jen sjet kousek z hlavní silnice a poznáte tu pravou romantiku ruského venkova. Vesnice jsou stále ještě z většiny složené z dřevěných domů, asfalt nepotkáte a pořád všude ta nádherná jezera, která jsou tak čistá, že se klidně můžete i napít.
Chrám Zjevení Páně - Tento dřevěný chrám z roku 1793 požár přežil ale moc nechybělo a také lehl popelem.
Jednou z takových krásných „glubinek“ je i vesnice, kterou jsem potkal cestou po prašné cestě do Kargopole. Vlastně ani nevím, jak se doopravdy správně jmenuje. Dá se dokonce najít na Google mapách, ale musíte opravdu vědět kde, protože není snadné ji vyšťourat – na běžné mapě není a na satelitním snímku vypadá spíš jen jako louka, kde malé dřevěné domky ani nejsou vidět. V Google mapě je označena jako Gavrilovskaja a musíte mapu opravdu hodně přiblížit, aby se název vůbec objevil. Jenže místní obyvatelé své vísce zarytě říkají Ljadiny a tento název v žádné mapě nenajdete. Vlastně ani nevím, proč to tak je - jestli Gavrilovskaja byl starý název z dob minulého režimu a místní obyvatelé se dnes vrátili zpět k původnímu názvu Ljadiny? Nebo se snad jedná o dvě spojené obce? Někde jsem totiž viděl i kompromisní název Gavrilovskaja - Ljadiny. No, přiznám se, že opravdu nevím, ale kloním se spíš k názvu, který používají domácí, tedy Ljadiny.
Mnohem zajímavější jak název, je vesnice samotná. Leží v typické zdejší krajině, která je téměř úplně rovná, obklopená lesy a několika jezery. Bezprostřední okolí obce je ale bezlesé a tvoří ho pole a pastviny, které jsou všude kolem. Ono se vlastně i těžko definuje, kde je vlastně obec samotná, protože jednotlivé domy, kterých navíc moc není, jsou značně rozptýlené po okolí a jen pár je jich poblíž silnice (přesněji spíš prašné cesty) do Kargopole, která je malým městečkem o kousek dál na východ, na břehu řeky Oněgy.
Vesnici Gavrilovskaja - Ljadiny najdete asi 650 kilometrů severně od Moskvy:
Co mě tedy vlastně na Ljadinách tak zaujalo, když je to vesnička sice hezká ale v podstatě veskrze obyčejná? No zase tak úplně obyčejná není, protože jsem tu narazil na krásnou ukázku ruské severské architektury v podobě hned dvojice dřevěných chrámů, doplněných o zvonici. Oba kostely stojí jen pár desítek metrů od sebe a se samostatně stojící zvonicí (jak to bývá v Rusku zvykem) tvoří trojúhelník. Menší chrám Zjevení Páně z roku 1793 je opravdu mimořádně hezký a na dřevěnou stavbu i poměrně dost velký. V roce 2007 pak prošel rekonstrukcí, kdy byl téměř celý rozebrán, a shnilé trámy byly vyměněny za nové. Vedle stojící Pokrovsko-Vlasevskij chrám je ale ještě mnohem větší a patří k největším dřevěným kostelům v Rusku. Navíc je také ještě o něco starší, pochází z roku 1761, takže je víc jak 250 let starý, což je na čistě dřevěnou stavbu opravdu úctyhodný věk. Navíc je také zcela mimořádně dokonale zachovalý. Kostelu paradoxně (a vlastně nevědomky) pomohl minulý komunistický režim - straničtí funkcionáři si totiž netroufli krásný kostel zbourat a tak z něj aspoň udělali sýpku na obilí. No a obilí skvěle pohlcuje vlhkost, takže skladováním obilí se chrám dokonale konzervoval a dnes tak patří nejen k největším ale také k nejzachovalejším dřevěným kostelům ruského severu. Měl jsem možnost jej navštívit hned dvakrát a to i včetně interiéru, na což dodnes rád vzpomínám, jako na zcela jedinečnou záležitost při mých cestách Ruskem.
O to víc zdrcený jsem byl, když jsem se úplnou náhodou dověděl, že chrám 5. května letošního roku kompletně shořel. Informaci jsem našel úplnou náhodou, když jsem se pídil po nějakých informacích z okolí pro doplnění informací ke svým fotografiím a také pro geocaching a našel jsem na internetu video, které natočil ruský geocacher, který úplnou náhodou jel v době požáru kolem. Podle jeho informací byla velká bouřka a do chrámu uhodil blesk, který staleté dřevo obratem zapálil. Místní hasiči pak byli naprosto bez šance, protože chrám shořel doslova během okamžiku. Těžce poškozena byla také vedle stojící zvonice ale druhý, čerstvě rekonstruovaný kostel naštěstí přežil bez větších škod. Ruský kolega mi ochotně poskytl originál záznamu a tak jsem z něj připravil následující video, kde jsem záběry z požáru proložil svými fotografiemi z dob, kdy bylo ještě vše v pořádku.
Na závěr jsem ještě zpracoval pár fotografií z mých návštěv z let 2005 a 2007, kde si můžete prohlédnout, jak vše vypadalo ještě před požárem. Jsou tam i fotografie z jedinečného původního interiéru - až si dnes říkám, jaká je to škoda, že jsem toho nenafotil víc. Pokud ještě někdy pojdu kolem, tak zkusím ještě zdokumentovat, jak to dopadlo a jaký je současný stav. Úplně na konci je pak ještě pár dokumentačních snímků z okolí, abyste si mohli udělat předtavu o tom, jak to na ruském severu asi vypadá.
Použité fotografie: můj archiv z let 2005 až 2007.
Použité video: Евгений, www.tusomans.ru.
Doprovodná hudba: píseň Jabka v zimě, od skupiny Jauvajs.
Michal Kupsa
P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek
