Už pár let bydlíme na Hradištku (dříve se také říkalo Hradištko pod Medníkem), tedy velmi blízko Štěchovic, soutoku Vltavy se Sázavou ale také Vltavy s Kocábou. O povodních jsem tu už slyšel leccos ale žádnou jsem tu zatím nepamatoval a doufal jsem, že to tak i zůstane - a to i přesto, že by mi to mohlo být v podstatě jedno, protože bydlíme na kopečku, vysoko nad řekami. Nedávný příval vod to ale změnil a tak jsem se pokusil takovou povodeň v okolí Hradištka a Štěchovic aspoň trošku zdokumentovat - sérií fotografií i krátkým videem.
Hráz Slapské přehrady najdete na mapě zde:
Vezmu to tedy postupně, po proudu Vltavy. Navštívili jsme hráz Slapské přehrady a tam jsme zažili něco opravdu nevídaného a z celé povodňové anabáze to bylo jednoznačně to nejzajímavější. Přehrada už byla plná doslova po okraj a tak se masy vody valily vrchem přes okraj všemi čtyřmi přepady naráz. Hukot vody byl doslova neuvěřitelný, vodní tříšť létala stovky metrů daleko a zahalil se do ní celý prostor pod hrází - skála s legendárním Mariánským sloupem, původem ze Svatojánských proudů, nebyla skoro ani vidět. Doslova strašidelně ale působily vibrace celé hráze. Stačilo přiložit na cokoli ruku a bylo to jako byste položili ruku na kapotu nastartovaného auta. Vzhledem k mohutnosti celé hráze s jejími stovkami kubíků betonu to byl opravdu dost děsivý pocit. Nicméně když hráz vydržela i předchozí, podstatně větší povodně, tak snad vydrží i tuto. Přes všechny tyto pocity to byl ale opravdu zážitek, na který asi hned tak nezapomenu.
Krátký sestřih videa z povodně na Vltavě a Sázavě:
Další zastávkou pak byly Pikovice, malá ale velmi známá obec u Sázavy, nacházející se na dohled od legendárního Medníku. Jiné roky tu v tuto dobu již byly stovky vodáků, parkoviště plné aut, několik otevřených hospod …. no prostě to tu žilo. Teď tu není ani noha, dá se sem dojet jen obtížně, vlaky na Posázavském Pacifiku nejezdí a jen rozvodněná Sázava hučí údolím. Vodácká louka pod lávkou je liduprázdná a zčásti zaplavená přívaly vody. Celá podívaná je o to strašidelnější, když člověk pomyslí na to, že jen o pár kilometrů dál se Sázava vlije u Davle do již tak dost rozvodněné Vltavy.
Vodní tříšť - Vodní tříšť létala z pod hráze stovky metrů daleko, skála s mariánským sloupem pod hrází skoro ani nebyla vidět.
Také ve Štěchovicích to není žádná legrace, silnice na Prahu je pod vodou a uzavřena byla i silnice nahoru na Slapy a Nový Knín - ta sice není zaplavená, je to pořádné stoupání, ale pro změnu je tu silně podmáčený svah a hrozí pády skal a stromů do vozovky. Dole u mostu je řeka pořádně rozvodněná a mezi hladinou a mostem jen snad jen půl metru. Přitom jen před pár týdny tu bez problémů projel největší parník vltavské flotily Vyšehrad, který rozhodně není žádným drobečkem. Teď byste se tam nevešli ani na kánoi. Vyhlášené řeznictví “U Dolejších” pak uniklo zaplavení doslova jen o pár centimetrů. Mnohem hůř je na tom ale část Štěchovic kolem říčky Kocáby, těsně před soutokem s Vltavou. Kocába je opravdu malá říčka a běžně ji bez problémů přebrodíte, protože vody je málokde víc jak po kolena. Na Brdech ale napršelo až 100 litrů vody na metr čtvereční a část této vody stekla právě do Kocáby, kde se hladina několikanásobně zvedla, smetla řadu chat v zahrádkářských (dříve trampských) osadách a zaplavila celou spodní část Štěchovic. Tam přidává svoji nenadálou sílu do rozbouřených vod Vltavy.
Závěrem jsem nakoukli na Zbraslav, kde se vody Vltavy, posílené Sázavou a Kocábou již valí ku Praze. Také tady je podívaná docela strašidelná, silnice podél řeky jsou zaplavené a jen Most Závodu míru stále drží a je průjezdný. Kupodivu se netřese pod náporem vody tak, jako třeba hráz Slapské přehrady. Ještěže tu po poslední povodni postavili protipovodňové hráze, které doslova zachránily velkou část Zbraslavi. Koukám tak po proudu směrem ke Komořanům a v duchu se modlím, aby velká voda brzy opadla a vše se vrátilo zase do poklidného normálu.
Takže takhle nějak si tu teď žijem. 
