Lednový vandr s Rysákem

S Rysákem se sice neznáme nijak extra dlouho, jen pár let a na vandru jsme spolu byli jen párkrát, ale mám ho rád, protože je to prostě dobrej člověk a takovej ten správnej, pohodovej tramp, řekl bych až "model minulé století". Mnoho let, spíš desítek let, už pořádá Zimní táboření, na který mě i párkrát zval, ale vždycky mi do toho něco vlezlo, takže mi to vlastně nikdy nevyšlo. Ale dlouho jsem se utěšoval tím, že tyhle táboření v poslední době stejně většinou nebyly moc "zimní", protože ty současný zimy prostě nejsou nic moc. Tentokrát ale Rysák přišel s tím, že to sice nebude to tradiční Zimní táboření, ale že to bude jen klasickej, obyčejnej zimní vandr, ale do zajímavých míst a taky to vypadalo, že počasí bude opravdu dostatečně zimní a tak už prostě nešlo odolat a musel jsem vyrazit ....

Stoupáme nahoru někam do skal - stoupáme pěkným krpálem do kopce hledat Rysákův dávný, až bájný kemp Netopýr.

Rysák nám taky párkrát vyprávěl, jak kdysi, ještě v roce 1969 (to jsem ještě ani nebyl na světě ) založil s kamarády kemp Netopýr, na který sice nějaký čas jezdili, ale pak tam dlouhá léta nebyli. Dávní kamarádi jsou dávno někde v prachu, ale Rysák si na Netopýra po letech zase vzpomněl a dokonce ho i našel, byť je to místo dobře skryté. No a právě na Netopýra nás pozval, což byl kromě počasí jeden z důvodů, proč jsem tentokrát už opravdu nemohl odolat.

V naší vandrovní skupince lidí, kteří jsme se vlastně více méně seznámili na sociální síti (a pak ať někdo vykládá něco o tom, jak jsou ty sociální sítě zlé ), jsme se pak nakonec domluvili na finální sestavě pěti kamarádů, ve složení Rysák, Klubíčko, Fenik, Jespi a já. Sešli jsme se brzy ráno na pražském Masarykově nádraží v dobré náladě a s výhledem, že i počasí by nám tentokrát mohlo přát. Cesta proběhla bez problémů až do finální destinace, kdy jsme dokonce poslední úsek jeli velmi fešáckým německým motorákem, z čehož jsem měl fakt radost, protože tímto typem soupravy jsem ještě nikdy nejel. Od výpravčí jsme se pak dozvěděli, že je to zatím jen na zkoušku zapůjčená souprava – doposud taky ještě v barvách Deutsche Bahn.

Chtěli jsme zajít na pivko, ale místnímu hospodskýmu se nelíbili pejsci, které s sebou vzali Klubíčko a Rysák a tak jsme se uraženě otočili na podpatku a vyrazili obratem rovnou do lesa. Rysák nám ukázal pár místních zajímavostí, provedl dávnou, dnes již zarostlou a nepoužívanou stezkou KČT, až jsme nakonec dorazili na ten jeho dávný kemp Netopýr. Název vznikl asi kvůli malé jeskyňce, ve které však netopýři nehnízdí a v které dnes spává Rysák s Klubíčkem – tak akorát se tam vejdou i se svými pejsky. Fenik si našel pěkný flíček pod malým převisem a já s Jespim jsme si rozbalili bágly na malé, skoro rovné plošince u kempu, kde mezi námi proběhl krátký minirozhovor. Začal to Jespi dotazem:

"Tak co, postavíme nějaký přístřešek? Je to tu docela rovný …."

A já mu na to odpověděl:

"Kašli na to, dáme klasickej širák a třeba i do rána zapadneme sněhem, aspoň bude sranda."

Tak jsme se tomu oba zasmáli a rozestlali si teda klasickej širák a dál tomu nevěnovali žádnou pozornost. Jak se setmělo, tak jsme si rozdělali mylý ohýnek a následoval krásný večer, kdy jsme si krásně pokecali, probrali kde co, kochali se výhledy do skal a pozorovali razantní změny počasí. Chvíli totiž bylo úplně jasno, svítil měsíc s hvězdami, což byl krásný kontrast oproti světlu ohně a odrazům na sněhu. Za chvíli se pro změnu zase úplně zatáhlo, začalo foukat a sněžit a tak pořád dokola. Asi se krajinou hnaly nějaké přeháňky, či spíše sněháňky ….

Celou noc hustě sněžilo a tak bylo v neděli krásně bílo - na Netopýru chvíli po budíčku:

Tulácký ráno na Netopýru. - Spherical Image - RICOH THETA

K půlnoci už nás to přestalo bavit a tak jsme se postupně rozešli do svých spacáků. Spalo se krásně, ale nad ránem mě přeci jen vzbudilo to jedno pivo, co jsem večer vypil. Když jsem vystrčil hlavu ze spacáku, tak jsem zjistil, že celkem slušně sněží. Když jsem se pak ráno definitivně vzbudil, tak už na mě Jespi pokřikoval něco o tom, že netušil, že jsem to s tím zapadením sněhem myslel fakt vážně. No, opravdu jsme zapadli sněhem (já tuto zimu dokonce už podruhé), ale byla to spíš sranda, protože tolik toho sněhu zase nenapadlo.

Ráno tedy bylo vše pod sněhem a mě se upřímně řečeno už ani moc nechtělo rozdělávat ohěň, ale Rysák trval na tom, že bez své ranní kávy nikam nejde a tak jsme ještě přeci jen rozdělali ohýnek a v klidu se nasnídali a samozřejmě vypili i ono nezbytné ranní kafe. Pak už následovalo jen loučení s kempem, drobný úklid a sestup skalami dolů do údolí. Vlak nám ujel před nosem a navíc docela slušně chumelilo a tak jsme ještě objevili malou hospůdku, kde jsme si dali báječnou zelňačku a pár piv, takže jsme zpátky na vlak odcházeli fakt příjemně naladěni. Cestou jsme si ještě užili krásný pohled na údolí, přívoz a projíždějící šífy.

Prostě to byl takovej menší, pohodovej a opravdu zimní vandr. Díky kamarádi a ahoj!

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek