Ázerbájdžán I. - Baku
V minulých letech jsem několikrát navštívil krásnou a pro Evropana poměrně exotickou zemi - Ázerbájdžán, který mi učaroval svojí bohatou a zajímavou historií (ta novodobější je v mnoha ohledech až překvapivě podobná osudům České republiky), překrásnou a mnohotvárnou krajinou, velmi milými obyvateli a také skvělou kuchyní.
Své vyprávění snad ani nemohu začít jinde, než v hlavním městě, v Baku, které je pro většinu návštěvníků jakousi pomyslnou vstupní branou do Ázerbájdžánu a nachází se na Apšeronském poloostrově, vybíhajícím do Kaspického moře. Je zde velké mezinárodní letiště, které zajišťuje spojení s celým světem, a přímé lety létají také do České republiky. V současné době se také dokončuje stavba železnice, která přes Gruzii a Turecko zajistí i železniční spojení s centrální Evropou. Když přijedete do Baku, tak první věc, která vás zarazí je fakt, že Baku je opravdu hodně velké město. Podle údajů z roku 2006 má něco přes dva miliony obyvatel ale v současnosti je tento počet ještě o poznání vyšší. První věc, kterou zahlédnete na předměstí, jsou ropné věže, hlavní zdroj bohatství této země. Není divu, protože právě Baku bylo prvním místem na světě, kde se ropa těžila pro průmyslové účely. Vrty najdete všude kolem města, dokonce i mezi domy v okrajových částech a také v přilehlém moři. Ázerbájdžán má přitom stále ještě velké zásoby tohoto černého zlata a díky novému ropovodu, nezávislém na Rusku, jím zásobuje značnou část Evropy, včetně České republiky. Zajímavou perličkou je, že tomuto ropovodu bylo věnováno 19. pokračování filmů o agentovi 007, Jamesi Bondovi s Piercem Brosnanem v hlavní roli z roku 1999 – Jeden svět nestačí.
Pokud pak postoupíte dále do centra, překvapí vás překrásné centrum, kde se vkusně snoubí supermoderní i historická architektura, množství parků, luxusních obchodů světových značek a také pěkně upravené nábřeží Kaspického moře. Právě na nábřeží najdete hned několik zajímavostí, například vodotrysk s výškou vodního sloupce 137 metrů, který tak patří k největším na světě. Nejnovější atrakcí je také nové Náměstí Státní vlajky, kde najdete nejvyšší vlajkový stožár na světě, vysoký 162 metrů, na němž vlaje čtvrthektarová, sedmdesát metrů široká Ázerbájdžánská vlajka (zapsáno do Guinessovy knihy rekordů). Za vidění ale stojí také historické centrum Starého Baku, obehnané středověkou zdí. Právě tato část města, s Palácem Širvanšáhů a Dívčí věží, byla v roce 2000 zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Hladina Kaspického moře je nižší, než hladina světových oceánů a tak vás možná ani nenapadne, že při procházce po nábřeží, se vlastně výškově nacházíte několik desítek metrů „pod mořem“. Viz printscreen displeje mé GPS, pořízený při procházce v centru Baku :
Dalším zajímavým místem na okraji Baku je chrám věčného ohně Atešgah v Suraxani pochází z přelomu 17. a 18. století. Byl vybudován na dávném posvátném místě z dob Zoroastrismu a vybudovali jej Uctívači ohně, kteří toto místo považovali za svaté. Přímo ze země tu totiž uniká plyn, který hoří "věčným ohněm". Odehrávaly se tu náboženské rituály, protože místní mnichové "dervišové" věřili v jeho zázračnou duchovní sílu. Na jiném okraji Baku také můžete navštívit Ohnivou horu, kde najdete stejný jev ale v přirozené, neupravené podobě – dnem i nocí tu hoří malá skála.
Ázerbájdžán je zemí muslimskou a nejednoho návštěvníka tak hned napadne otázka bezpečnosti. Nemusíte se aleani troškubát, Ázerbájdžánci by mohli jít všem muslimům příkladem ohledně náboženské i kulturní snášenlivosti. Asi málokde v muslimském světě se vám stane, že třeba v metru uvidíte vedle sebe stát ortodoxního muslima a dívku v minisukni, přičemž to nikoho a nijak nepohoršuje. V toleranci jsou tak Ázerbájdžánci opravdu příkladným národem. Setkal jsem se pouze se spíšehumornou záležitostí, kdy se místní muži podivovali nad tím, že chodíme v kraťasech (v Baku bývá v létě opravdu velké horko). Ne že by jim to vysloveně vadilo, ale takové oblečení je zde považováno za muže nedůstojné. Pouze do mešit vás takto oblečené nepustí, takže si rozhodně na cestu přibalte i dlouhé kalhoty, protože právě místní mešity rozhodně stojí za vidění.
Zajímavou historkou byl také můj zážitek z nábřeží. Místní fotografové tu používají fototiskárny a na požádání vám na památku udělají fotografii, kterou vám obratem vytisknou. Jednou jsem se byl po nábřeží projít opravdu velmi brzy ráno a k mému velkému překvapení se tyto tiskárny nacházely položené přímo na chodníku, jen tak zabalené do igelitu, aby je fotografové nemuseli každou noc nosit domů a zase zpět. Nikoho přitom ani nenapadne, že by je ukradl. Hned mě napadlo, jak by taková tiskárna asi dopadla v centru Prahy …. ;o)
Bahenní sopky, skalní rytiny a Východní Kavkaz v dalším pokračování.
